DIVUS PRAHA: NOVÝ PROSTOR
NOVÝ PROSTOR

NOVÝ PROSTOR

15.11.2012 21:00

Divus | en cs

Čtvrtek 15.11.2012 21:00

Uvedení nového čísla Nového prostoru na téma „Dluhy“. Zadluženost domácností přesahuje 1,1 bilionu korun, počet nařízených exekucí dramaticky roste - za lonský rok jich bylo rekordních 936 tisíc. Právníci a finanční poradci také musí jíst, a tak dluhy dnes představují obrovsky výdelečný kreativní byznys. Jeho konec těžko předvídat.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři!

Nazvat téma věnované dluhům Chodí dluhy okolo je dost možná eufemismus. Můžeme se totiž na dluhy nedívat, můžeme se tvářit, jako že jsou nám vnější, ale stačí zopakovat počet exekucí nebo zahrnout i státní dluh, aby bylo jasné, že dluhy umí tnout do živého. Ono je možná jen otázkou, kdy se jeden na peška koukne.

Když ale odhlédneme od těchto problémů, říkal jsem si vlastně: může být takové téma, jako je „Dluh“ pro Vás, čtenáře Nového Prostoru, dostatečně atraktivní – případně jak ho atraktivním udělat? Vždyt „dluh“, to zní podobně dutě jako pluh nebo nedejbože bůh. A odtud, jak známo, žádnou jiskru nevykřešeš.

Jaký pak byl můj údiv, když jsem v průběhu práce zjistil, jak pestrý se na téma dluhu může vázat metaforický arzenál. Naši autoři jsou tradičně obraziví, takže když Markéta Vinkelhoferová s Jaroslavem Fialou označují studentský dluh v USA za „kouli u nohy“ (s. 10–11) nebo Petr Pospíšil vydává zadluženost v Česku za „docela dobrou časovanou bombu“ (s. 8–9), nelze být příliš překvapený. Mě ale možná více zaujalo vyprávění našich prodejců, které se prolíná celým tématem Nového Prostoru. Paní Ludmila, která hovořila o dluzích jako o „věčném kolotoči“, měla zjevně na mysli něco nedostižného. A pan Jiří, který přirovnával dluh k „raketě“, evokoval téměř mystický zážitek. Že se člověku boří paty do půdy, zatímco sleduje raketu stoupat do závratných výšin, se přitom rozumělo samo sebou.

V tomto čísle bych Vám rád zvlášť představil komiks od Myka, autora, s nímž se na stránkách NP setkáváte poprvé. Za téma si vzal lucidní sny, jichž dosáhnout prý můžeme tak, že se ve snu opakovaně podíváme na text – a tento text se změní. Je v tom něco osvobozujícího, kdyby šlo znovu a znovu číst jinak. Chceme vám ale předložit k zvážení i další otázku. Co když přijde domů tíživý dopis, v němž, ať se díváme, jak se díváme, neustále je vytištěno to samé? Nejsme pak náhodou v pasti?

Tomáš Havlín






15.11.2012 21:00

Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…