Časopis Umělec 1998/2 >> Pražská pouť sbírky XX. století na Hrad 22. 1. 19989 Přehled všech čísel
Pražská pouť sbírky XX. století na Hrad 22. 1. 19989
Časopis Umělec
Ročník 1998, 2
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Pražská pouť sbírky XX. století na Hrad 22. 1. 19989

Časopis Umělec 1998/2

01.02.1998

Vladan Šír | reportáž | en cs

Bez pozornosti občanů-nevoličů, avšak za pozornosti médií (zvláště zahraničních) se brzkého rána, 22. ledna, uskutečnila doprovodná akce k volbě hlavy českého státu.
Umělec Martin Zet pod sochou Sv. Václava v Praze shromáždil několik svých příznivců, aby je oblékl do lvích převleků a masek a každého z nich vyzbrojil transparentem s reprodukcí oficiálních vládců českých zemích od císaře Franze Josefa a T.G. Masaryka, přes Adolfa Hitlera, Klemeta Gottwalda, Gustáva Husáka po několikrát zvoleného Václava Havla. Celý soubor reprodukcí autor nazval Česká sbírka 20. století.
V osm hodin se průvod Sbírky vydal Václavským náměstím směrem na Hrad. Jeho trasa sledovala tradiční česká shromaždiště. První zastávkou bylo Staroměstské náměstí se sochou Jana Husa, načež průvod pokračoval Královskou cestou přes Karlův Most na Malou Stranu a Nerudovou ulicí na Hradčany.
Těsně před desátou hodinou, na kterou byla stanovena volba druhého prezidenta České republiky, shromáždění dorazilo před Matyášovu bránu Pražského hradu. Bez mrknutí oka hlídajících čestných stráží prošel až do areálu Hradu. Několik starších občanů - -nevoličů kladně hodnotilo prezentaci prezidentů a imperátorů.
Po krátkém bloudění průvod odhalil pravé umístění Španělského sálu a přítomní lvi s transparenty se rozestoupili před jeho vchodem. Poslanci a senátoři, poslankyně a senátorky se tak stali účastníky této umělecké akce, když měli za úkol projít takto vytvořenou novou branou, neboli vzácnou kolekcí XX. století, do Španělského sálu.
Záměrem Martina Zeta, který si opatřil oficiální multipass na volbu hlavy státu, bylo zúčastnit se v přestrojení za českého lva s transparentem všech vládců českých zemí celého aktu, a tak přítomným voličům připomenout zodpovědnost, kterou na sebe svojí volbou berou. Nebyl však vpuštěn dál, než za registrační stůl, odkud ho přítomní úředníci a ostraha odkázali s tím, že registrace účastníků volby skončila těsně před tím, než se na Hrad dostavil. Jejich druhá nabídka zněla, aby si svoji identitu odložil do šatny. Z toho je patrné, že prezidentské volby jsou aktem váženým, v historickém kontextu však nepochopeným.
Pochod na Hrad byl pohotově přenášen v živém vysílání Rádia Limonádový Joe.

Fotografie Martin Polák





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…