Časopis Umělec 2001/3 >> Vůle lidu Přehled všech čísel
Vůle lidu
Časopis Umělec
Ročník 2001, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Vůle lidu

Časopis Umělec 2001/3

01.03.2001

Jeffrey A. Buehler | informace | en cs

Po příjezdu do Broumova ve východních Čechách nás přivítal malý, tučným písmem vyvedený nápis na fasádě místní banky: “Všechno je vůle boží”. Bylo jasné, že jsme dorazili na správné místo. Podle znění věty to vypadalo, že ji má asi na svědomí Ivan Vosecký, ale tady v Broumově byl tag bezprostřednější a zneklidňující. S vědomím, že se jedná o jednoho z českých umělců, kteří se účastní výstavy Criss/Cross: Praha, Stuttgart, Wroclaw, postupujeme dále po stezce umění až k velkému, dnes již prázdnému a zaprášenému pivovaru na okraji centra. Když máte co dočinění s trojicí národností na “periferii” uměleckého světa, můžete asi čekat nějaké to překvapení. Škoda, že nikdo nevaroval broumovskou radnici.
“Už jste to slyšeli?” Je těsně po vernisáži a většina účastníků výstavy postává před starým pivovarem a popíjí pivo. “Ivana Voseckého zatkli za vandalství.” Poté, co vstřebáme tuto informaci, ponoříme se do prostorného, chladného interiéru se sešlými a nasládlými dřevěnými nosníky a trnožemi. Opuštěný historický pivovar se zdá být dokonalým místem pro urbánní invazi: mimo velkoměstské galerie vypadají díla potažená stíny strašidelně, až poeticky.
Možná díky tomu, že se výstava uskutečnila na domácím teritoriu, pocházely nejzajímavější práce od českých umělců. Stuha z fialového saténu Petry Čiklové poblíž vchodu splývá ze stropu na podlahu a rozjasňuje své okolí. V místnosti se musíte pohybovat opatrně, protože byste mohli šlápnout na umění, které zaplňuje každou volnou plochu, včetně značné části podlahy. Zvláště červené, modré a žluté uzávěry od plastových lahvích Jana Šerých na zemi ve vzdálenějším rohu vytvářely živý obrazec, jakousi pomíjivou oslavu spontánně naaranžované krásy každodennosti.
V případě Čechů nakonec ale převáží odvrácená strana věcí. Tomáš Vaněk černou barvou nasprejoval překrásné idylické obrázky Josefa Lady, které by byly nápadně anachronistické, nebýt jeho zásahů, jež obrazy účinně zbavily jejich ironické nevinnosti. Je úžasné, co může pár prsou a penisů vypovědět o neustále se vyvíjející identitě místa. Jeden z obrazů ale Vaněk nechal v jeho původní verzi, v jeho komiksovité šílenosti.
Pak je to enigmatická série osmi velkých komiksů Josefa Bolfa, vyvedená v agresivních, neklidných tazích. Tato chaotická směs postav a obrazů, vykřikujících slova v Angličtině a Češtině, je příběhem o lásce, smrti a prázdnotě, plným tak syrových emocí, že je těžké odejít bez toho, aby člověka nějak poznamenaly. Bolfova práce připomíná poněkud drsnější verzi Roberta R. Crumba v jeho rané psychedelické fázi s velkými ňadry a zadky. Bolf není tolik sofistikovaný, ale zato zoufalejší a upřímný.
Nápis “Všechno je vůle boží” od Ivana Voseckého nasprejovaný na zdi této výstavní síně nyní působí až legračně, osamoceně a decentně — umělecké dílo neškodně spočívající tam, kam “patří”, daleko od náhodného střetu s veřejností, připravené na to být prohlíženo. Možná, že skutečný význam díla se skrývá právě na této zdi, tak vzdálené od konfrontace, že postrádá jakýkoli význam. Následkem toho, ale umělec nyní riskuje vězení.
Při další obhlídce sálu narazíme na práci Jespera Alvaera, norského umělce studujícího v Česku, který rovněž neodolal a oddal se místnímu koloritu. Jeho přístup byl ovšem poněkud donkichotský. Článek v novinách z předešlého týdne připíchnutý k nosníku přibližoval, jak ve městě hledal manželku, s níž se zavázal v dobré víře oženit. Symbolicky tak spojil všechna různá teoretická východiska výstavy. Jeho plakát a stánek na hlavním náměstí sice vyvolal pozornost, ale podle Alvaera “se bohužel nesešly žádné vážné nabídky”.
Práce německých a polských umělců se ve srovnání s těmi českými zdály úporné a zapomenutelné. Kristina Fistr z Německa ve své práci so ist es namalovala fráze ve všech třech jazycích na dřevěné příčky starého dopravního pásu, který vedl do druhého pochodí. Po vlažné debatě docházíme k závěru, že nevíme, jestli vypráví nějaký příběh nebo ne. V horních poschodích nacházíme téměř hororovou místnost plnou zavěšených mucholapek od polského umělce Marcina Mierzickiho.
Výstavu Criss/Cross připravilo Broumovské centrum s cílem oživit kulturní historii v oblasti, která je historickou hranicí mezi zeměmi a národy. Přínos současného umění do regionu má nepochybně svou váhu pro všechny, ale je škoda, že to nikdo nevysvětlil broumovským radním.
Říká se, že Ivan Vosecký dostal vynadáno od místostarosty, který si stěžoval, že graffiti poškodily provinční krásu města. Vyšetřování ještě probíhá. Zvítězila vůle lidu?




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.