Pojďme na poštu (Und Ab Die Post 2000)

Co se stane s uměním, když ho někde vystavíme, je jasné: v každém kontextu jakoby mluví jinou řečí, záleží na prostoru a čase prezentace, záleží na tom, s čím je konfrontováno. Z kontextu vyplývá, jestli to, co nazýváme umění, má sílu, působnost, nebo jak se říká, jestli funguje. To, co platí pro určité místo a čas, v jiném případě neplatí.
Nevím, zda to způsobuje atmosféra současného Berlína, místa, kde to prská jako v rozžhaveném evropském kotli, ale tady a teď funguje umění nějak lépe než jinde. V pořadí již čtvrtý festival mladého experimentálního umění …Und Ab Die Post 2000 svedl dohromady umělce z Berlína, Budapešti a Hong Kongu do jednoho vybydleného prostoru v centru alternativního dění v Mitte. Více než třicet umělců s věkovým průměrem kolem třicítky se ocitli v negalerijním místě, ale s plným profesionálním nasazení. S českou zkušeností alternativního výtvarného provozu se zdálo neuvěřitelné, že instalace jsou technicky dokonalé a vše je dotaženo v perfekcionistickém stylu až po katalogy. Nic tady není jen tak přeneseno do prostoru a ponecháno osudu – díky německé pečlivosti se tedy dozvíme něco o dílech a nejenom o finančních těžkostech.
Výběr účastníků se z pohledu zvenčí zdá téměř náhodný, z konceptu vylézá jen pocitová stránka z kolektivní činnosti. Najdou se tu díla velmi slabá a diskutabilní (folklórní chaloupka s předzahrádkou ze žlutých gumových rukavic Qiu Pinga) vedle stoprocentně fungujících sofistikovaných prací (kinetické proměňující se objekty Attily Csörgö), také mnoho běžného, průměrného, chytrého, více či méně srozumitelného umění. I my z periferie jsme mohli zaznamenat známé věci: sugestivní koncept maďarské umělkyně Kriszty Nagy Jsem intersexuální dívka, pracující s vlastní podobiznou a ironií na téma gender art nebo fotografie Antala Laknera zpracovávající kapitalistickosocialistické rozpory v pojetí volného času a práce. Kromě zmíněného Attily Csörgö se výstavy účastnil i Mariann Imre se svými vyšívanými podlahami; oba hrdě zastupovali na loňském benátském bienále Maďarsko. K „hvězdnému“ nebi projektu se může počítat i Peter Land, který asistoval Hajnal Neméth ve videu V mé zahradě, kde oba autoři porcovali nejrůznější symboly svých zemí, vařili je v kotlíku a v převlečení kolem ohně tančili rituální tance. Umění v rámci globalizace? Ano, takové přece bylo od doby jeskynních kreseb. V Berlíně je snad jen citlivěji vnímána rozdílná historie a zkušenost „ostu“ a „westu“. (Návštěvník to možná tak nevnímá, ale bývalý východní Němec a my o tom víme své.)
V mezinárodním mixu se sešla všechna média – od závěsných maleb, po interaktivní video či záznam performance. Explicitně je v mnoha dílech přítomná politika – ať už v černobílých fotografiích Reinharda Kühla, který vytváří iluzi autentických záběrů z druhé světové války pomocí aranžování hraček a neostrého focení, či ve vlajkách s nápisy Mlčení – Exil – Rafinovanost Martina Juefa. Otázky kolektivní identity řeší Barbara Caveng v čistém projektu s rozsudky smrti a fotografiemi posledních jídel doplněnými zvukovými záznamy výpovědí. Takový hamburger těsně před smrtí musí být osvobozující! Na kolektivní průšvihy upozorňuje také Iris Schieferstein v instalaci hybridních bytostí sestavených z různých částí zvířat nebo Jun Shibata a jeho model Jsem tvůj syn v podobě obřího křečka s lidskou tváří.
Není moc jasné, proč je v podtitulu výstavy přívlastek experimentální. O skutečných experimentech by šlo v případě čipů s vizuálním programem umístěnými pod kůží dobrovolníků nebo zrušení německých zavíracích hodin pomocí umění, ale nějaké tajemné náznaky nabízí titul. Není to špionážní šifra? Může to být intelektuální výzva k vytvoření stylu posttisíciletí, ale třeba také pobídka k mailové komunikaci. Kolegyně žijící v Berlíně si název sama pro sebe vykládala jako Pojďme na poštu.
Nelze se ubránit srovnání s podobným typem akcí v Čechách, tedy oblasti rovněž „ostové“. Finančně jsme na tom evidentně hůř a ani sponzoring příliš nefunguje, horší je to u nás ale především s profesionalitou a důsledností. Proto je pro nás výstava podobného druhu jako je tato v Berlíně událostí, při níž díky spřízněnosti volbou objevují naše vlastní komlexy.

…Und Ab Die Post 2000. 4. Festival junger experimenteller Kunst. Postfuhramt, Oranienburger Strasse. Od 12.5. do 12.6. 2000.

01.03.2000