Časopis Umělec 2008/1 >> Scéna z filmu Přehled všech čísel
Scéna  z filmu
Časopis Umělec
Ročník 2008, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Scéna z filmu

Časopis Umělec 2008/1

01.01.2008

John McLaughlin | en cs de es

Chelsea. Recepce, sobota. Bílé stěny zalévá tolik světla, až to vypadá jako nějaká kýčovitá scéna z jednoho z těch filmů, kde si George Burns hrál na Boha. Žádná umělecká díla nejsou v dohledu, ale můžeme vidět, jak se do všech stran otevírají rozlehlé sály. Sváteční malířka přistoupí k pultu a se zápalem listuje katalogem.
„Já prostě miluju, jak on pracuje s barvami,“ říká chladné mladé ženě a neupravenému mladíkovi v obleku.
„Skočím do kuchyně,“ říká mladík dívce. „Chceš něco?“
„Ne, dík.“
Malířka na ně hledí s obavou. „Kolik ta kniha stojí?“
„Devadesát dolarů,“ říká dívka nevzrušeně.
Žena otevře tašku a jen se v ní začne přehrabovat, dívka pokračuje: „…ale není na prodej. Galerie bude potřebovat všechny naše výtisky pro sběratele a umělcovy přátele…“
„A jéje,“ říká stará žena smutně, zatímco se dívka usměje a odvrátí se zpět k monitoru počítače.
V tu chvíli se otevřou dveře a vejde muž. Těžko říct, jak je starý, protože vypadá zanedbaně. Na sobě tričko a odrbané džíny, na nohách černé pracovní boty. Vypadá zkouřený nebo snad ještě něco horšího. Tmavé brýle skrývají vpadlé oči nad propadlými tvářemi. Vlasů mu ubývá. Přistoupí k pultu a zabuší na něj pěstí, až dívka s nevolí vzhlédne.
„Je tu Anton?“ ptá se.
„Vlastně není,“ opáčí ona.
„Ehm… kde je?“ řekne muž zmateně.
„Má oběd s klientem,“ odpoví dívka.
Muž odstoupí a otočí se k ní zády. Pár vteřin loví něco v kapse v kapse a nakonec vytáhne mobilní telefon. Zmáčkne tlačítko rychlé volby a přiloží telefon k uchu.
„Kde jsi?“ ptá se po chvíli. „Co? Ne. Jo, jsem tady. Cože?“ otočí se zpět k dívce a tvář se mu křiví vztekem.
„TAK PROČ MI DO PRDELE TVOJE ZASRANÁ RECEPČNÍ ŘÍKÁ, ŽE UŽ JSI NA OBĚDĚ!!!!!!“ řve na celé kolo. Dav lidí ztuhne.
Stará malířka je zděšená a říká: „To nebylo moc pěkné.“
Muž podá mobil dívce: „To je pro tebe.“
„Haló?“ říká dívka s hrůzou do telefonu.
Je slyšet, jak mužský hlas říká: „Máš padáka.“
„Cože? Ale já…“
„Víš sakra, kdo ten člověk je?“
„Ne, já nevím.“
„Přesně, nevíš. To je ono. Sbal si věci a vypadni. Máš padáka.“
Obrazovka zatmí a ozvou se první takty „Dirty Deeds“ od AC/DC přes úvodní titulky. Titulky podkreslují záběry galerií, zástupu černých mercedesů, řady skleniček na baru, dopadajícího aukčního kladívka, chlapů, nakládajících rozměrné krabice s obrazy do náklaďáku.Vše se střídá v rychlém sledu, ani na chvíli nemáme možnost zcela pochopit výjev dřív, než ho nahradí jiný.








Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.