Časopis Umělec 2008/1 >> Skvrny na rukou. První verze. Přehled všech čísel
Skvrny na rukou. První verze.
Časopis Umělec
Ročník 2008, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Skvrny na rukou. První verze.

Časopis Umělec 2008/1

01.01.2008

Gabriel Acevedo Velarde | en cs de es

Připravuji projekt, předběžně nazvaný „Berlín“. Uvádím zde úryvek: text, napsaný před několika týdny, a proces prvního zpracování pro video. Zajímá mne, jak se hodnocení zážitků v člověku neustále posouvá. Někdy by se zdálo, že jak se člověk vrací ke spleti denních událostí, nenarazí na hlavní větve, ale nachází jen další rozvětvení, a to až do takové míry, že zkušenost připomíná spíše nekonečnou síť než strom.



Původní text

Jen vyšel z bytu, měl pocit, že na něco zapomněl, ale rozhodl se nedbat, ať se to všecko pokazí třeba později. Na schodech zakopl a přistál dlaněmi na zemi. Celý tenhle manévr nebyl moc přesvědčivý, ani pro něho, ani pro dva sousedy, kteří ho míjeli cestou nahoru. Podivně po něm koukli a ani mu nenabídli pomoc. Pro jistotu ale víceméně nahlas láteřil, aby celé scéně dal vůbec nějaký význam. Pomyslel si, s tou správnou intonací: „Proč se tohle musí stávat vždycky mně?“ Představil si, jak počítá, kolikrát si už tuhle otázku položil. Jako odpověď od neuronových spojů mu jeho hlava vrátila významnou ozvěnu, jako dunění tympánů (na vnitřních stranách lebky se na balkonech všude tísní ženy, které co nevidět propuknou v pláč; dobře tak). Připadalo mu, že právě takovou odpověď si zaslouží, a smazal zklamání z toho, že nezakopl ještě nešikovněji.

Vstal a prohlédl si dlaně, jimiž proškubávala teď už opravdová směs bolesti a otupělosti. Rudé skvrny jako mapy mizely a znovu se objevovaly, přelévaly se jako tekutina v plastové tašce. Určitě se lekl, alespoň si to myslím, protože ve skvrnách nespatřil mapy nebo tekutinu v igelitovém sáčku, ale tváře.

Rychle se vrátil do bytu a strašně si přál, aby skvrny nezmizely. Jsem něco extra, jsem něco zvláštního. Chtěl honem do koupelny a podívat se na dlaně v zrcadle, snad kvůli pocitu, že tak celá událost zůstane zaznamenána, nebo snad proto, aby se pokusil identifikovat některou z tváří, když ji uvidí v zrcadle převráceně. Rozhodně chtěl donést skvrny do koupelny, protože věděl, že to je místo, kde se stávají ty nejhorší nehody.

Zrcadlo bylo špinavé a světlo v koupelně slabé. V duté realitě umyvadla jeho spěch vyhasl. Pomalu si oplachoval ruce střídavě teplou a studenou vodou a věděl, že skvrny nic nedokáže odstranit. Až sem dospělo jeho přesvědčení o tom, co ho zaskočilo. Nestalo se mu to poprvé. Pochopitelně dobře věděl, že je to jenom krev pod kůží, reakce svalové tkáně a tak dále, ale také na něj dotírala přímá a neodbytná otázka: co to bylo za lidi, co tak křičeli v jeho rukou?




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.