Časopis Umělec 1997/6-7 >> Město jako nasávající houba Přehled všech čísel
Město jako nasávající houba
Časopis Umělec
Ročník 1997, 6-7
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Město jako nasávající houba

Časopis Umělec 1997/6-7

01.06.1997

Aleš Kuneš | reviews | en cs

Berlin is an uncoscious Eintopf. This bumpy blend of taste of various ingredients cannot be anything new anyway because the new always melts down with all the rest. It would be too rushy a decision to walk the dried-out Berlin streets in morning heat of another continent and let yourself be caught by expressive mechanisms of crushing museums in which nobody counts on real summer weather.
Alexanderplatz station, the subway is leaving and I’m stuck in front of Bela Stadler suitcase. At least that’s what it says. There are more of these suitcases, piles of them and they all have white writing on them with names of people that got caught by perfectly functioning operations of society and were cut off from all useless junk which was neatly organized into piles of similar looking objects. They were fast and at low cost, without painful doubts transformed into sphere of non-existence. This was decades ago but this long-gone time was just slightly sticky at first but it dried out on our bodies. Water we’re trying to wash it off with is still slightly pinkish in color. Alexanderplatz station is rich on many other paintings, a mosaic of family photographies, happy and dignified moments that shrunk with time, and a huge, encaptivating, soft, touched and touching woman and so on. It all fits into Bela Stadler’s shabby suitcase on her eternal journey to unavoidable existence, planned by the others. Name her whatever you want. This is simply personal problem.
And the city that suddenly emerges from non-being for me, first moment on the street with buildings, trees and passing flashes of passers-by, snippets of hard-to-understand conversations, signs, smell and dust, look of cats and dogs, pecking birds and color of sky. Now I can be the allmighty who has the talent to create new world so different from the one he is just now living in reality for it evaporates too fast.
We are wading through dust, crushed bricks and stones of the demolished ruins, surrounded by huge claws of cranes, mounting rocks of buildings in the low-tide of a dead world, huge spaces are for rent to institutions whose future power will be measured by the amount of space they occupy. Berliners show great interest in architecture. Over the summer, they organized some sort of „construction-site festival“ in the entire area of the city. Any peculiar looking intention was explained to you by an expert. You were taken to all the construction-sites and showed around the backstage of quickly enclosing areas. It all ended with hectic discussion which was completely incomprehensible for a stranger. The only thing you understood was the battle over money.
In a heavy space under cloudy, rebellious and too mystic architecture, clumsy members stretch out against the beaks of cranes. Winners don’t spend the night in the houses of losers forever, the palace brought here from far away (hardly functional left-over from the Russians after their crushing victory) is being overgrown by plants in the garden. The losers are forever forbidden to walk through the Brandenburg Gate. Next to it is cardboard like fairy-tale village with a fortune-teller, flowers, toys, sausages and beer. The Turks rule here over the weekend, barbicuing. The cooling and carefully sprinkled lawn is covered with empty cans, cardboard boxes and paper. Their contrymen will clean this when Monday comes.
There is no other place where former East and West would penetrate into such evel-eyed parable. Pompous architecture of representative quarters offering advantages of opposite systems of the defeated city. The West is annoying but it managed to support itself. Spying of the East is visible in a pile of things. Just shortly after the wall went down, curiosity made people leave their own teritories. Today, however, each quarter is quite self-sufficient and it is hard to find the wall memorabilia. The ones living on a certain street, get served first in a local pub. This was when I fell in love with Berlin yet I still had to wait. It is not so sure anymore that everybody wants to live on the elegant Kurfuersten Damm. Why don’t all Germans have Mercedes already? Because they don’t need it... Expensive (and maybe a bit snobby) places my be found even in East’s Prenzlauerberg. Breakfast in local cafes is served till 3 p.m. Sometimes French style breakfast is enough - black coffee and a cigarette. Kein Problem, total egal. Still a lot of things are happening even though there aren’t that many jewelry stores, nice smelling shops and money shops. This is where you may be offered a RothHandle cigarette from a person at the next table. That who smokes RothHandle, he eats little kids, say people in West Berlin.
Not far from the center of East German galleries on Oranienburger Strasse, right by Brecht’s house is Kunstverein Friedrichstadt. They are surprised when somebody walks in here. Set up photographs by Minka Maslowski and Nathalie Grenzhauser are quite encouraging for a person coming from the Czech Republic. Nathalie was born in Stuttgart and was working with Herman Nitsch in the 90‘s. Minka is from Munich where she studied at the Rudolf Steinert school.
I tried to go to Hamburger Bahnhof three times even though it’s not far from Oranienburger Strasse. Contemporary art spaces close at five p.m. here. New classics and copies by young women. Photography is naturally significant part of collections unlike Prague.
Czech writer Karel Čapek didn’t like Berlin cabarets with rough bondage scenes before the war. Light-minded creatures in female clothing with male joints, colorful transvestites dancing and singing bad-boy songs about boom in a garden corner, various immigrants and girls sleeping on park benches, intellectuals in discussion with a sausage in their hands, opera like drug addicts, homosexuals and figures - embodiment of avantgarde. As it seems, we don’t have a chance unless we get some knowledge very fast. A formless building of a nearby theater bore a sign over the summer - KANIKULY (Russian for vacation). Being mediocre here, you become most extravagant.( pages 22 through 23)




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
31.5 x 36 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
446,40 EUR
481 USD
Pencil Drawing, 21.5 x 28 cm
Více informací...
216 EUR
233 USD
Dojemně perverzní příběh sportovně založeného tučňáka, který po zoofilických zkušenostech s handicapovaným a opuštěným játrem...
Více informací...
3,22 EUR
3 USD
On Top, 2002, coloured photocopy, 29,7 x 21 cm
Více informací...
260 EUR
280 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS