Paulina Škávová

Nar. 1976, od roku 1997 studuje v sochařském ateliéru Karla Nepraše na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1999 absolvovala studijní pobyt na Kuvataideakatemia v Helsinkách.
Nejnovější práce Pauliny Škávové se pohybují na hranici mezi sochou a konceptem, což autorka připisuje volné atmosféře v ateliéru Karla Nepraše. Neuznává úzkou definici sochy, objektu a instalace.
Pro její práce je typická hravost a důslednost. Během příprav projektu Trenažér pro bankovní lupiče (2001) získala zbrojní pas. Při práci na návrhu pomníku blanickým rytířům (2002) prošla celou krajinu v okolí hory. Výsledkem byl trojrozměrný objekt/mapa ve tvaru dvoukřídlého stolu. Po rozevření křídel se divák mohl podívat do útrob legendární hory, v nichž se ukrývá systém chodeb jako v dnes slavném afghánském jeskynním komplexu Tora Bora.
Vtipnému náboji těchto projektů odpovídá i způsob jejich prezentace. Trenažér Škávová vystavila na úřadě v Trutnově, zatímco blanický model chce umístit na nádraží pod horou.
Kromě důvtipných konceptuálních projektů se Škávová dlouhodobě zajímá také o temnější téma lidského těla a jeho fyzického omezení, pocitu klaustrofobie a snahy vymanit se z fyzického sevření. Pro zpracování tohoto tématu volí klasičtější zobrazení: lidská těla napěchovaná do umyvadel, tlustou postavu sevřenou mezi dvě skleněné desky, tlusté chodidlo, pod jehož tlakem téměř praskají řemínky dámské botky.

01.02.2002