Rafani 2: budoucnost se má plánovat

Rafani 1: budoucnost se má plánovat

Rafani v poslední době vypadali, že jim dochází dech. Jediná česká formace, která sledovala, jestli a jak lze politické ideologie zapojit do umění a jestli lze kromě sebepropagačního efektu počítat s hlubší diskuzí, se stávala svým vlastním pastišem. Uniformy, které si Rafani nechali ušít na míru, se odřely v rukávech a členské průkazy KSČM byly s humbukem vráceny.
V Jelení se ukázalo, že s Rafani lze dál počítat. Jejich postoje se vyvíjí, ačkoli na poslední výstavě prezentovali pouze plány do budoucna. V černém koridoru rozvěsili papíry se prognostickým portfoliem. Výpravný jazyk doprovodných textů zůstal, ale odpoutal se od jadrné sebeoslavy a stal se kvazistudiem sociální reality i vnitřního stavu Rafanů. Už není důležité působit jako neonacisté, komunisté nebo skinheadi, důležitá je přímá intervence do jakékoli ožehavého sociálního pole. Skvěle vyzněl projekt poznávacího zájezdu po pražských památkách a obchodních domech, kterou si skupina vymyslela pro žadatele o azyl v ČR, nebo graffity s rómských chlapcem, jenž našim menšinovým spoluobčanům dodá jistotu, že se s nimi do budoucna počítá jako s hybnou silou společnosti.
K vidění byl i projekt další výstavy o koketování Rafanů s komunistickou stranou, ale mnohem uvolněněji působily překlady státní hymny do několika cizích jazyků, včetně úplně smyšlené rumunštiny. Jako odhalení vlastních organizačních struktur vyznělo zveřejnění seznamu e-mailových adres, kam skupina zasílá svá pozvání.
Že by změnu přineslo přijetí ostravské střelkyně Petry Čiklové? Přiliš uniformovaní Rafani by se totiž vedle jejich neuvěřitelně barevných kožichů stali úsměvnými macho-pudlíky.

01.01.2004