Tomáš Bujňák

Nar. 1979, po několika středních uměleckých školách na Slovensku se nejprve vzdělával na škole výtvarných umění v Bratislavě (2000-2001) a následně na FU TU v Košicích (2001-2002), aby od loňského roku přešel na pražskou AVU do ateliéru konceptuální tvorby Miloše Šejna.
Už z přehledu výtvarných školení by se dalo pochopit, že Tomáš Bujňák patří mezi hyperaktivní umělecké skokany. A skutečně: během několika let vystřídal všemožné druhy projevu. Jeho malby, sochy, instalace a enviromenty často trpěly kvalitativními výkyvy a šprýmovnou povrchností. Mimořádným tělovým nasazením nad ně vynikala dávná peformance v Medzilaborcích, během níž si Bujňák nechal sklěněným střepem vyřezat zad část - jinak poněkud křečovitého - nápisu. Překvapivý byl také ryzí technologicko-vizuální koncept Transformacia do wordu. Bujňák podrobil reprodukci středověké ikony změnám světelnosti a převedl ji do textového editoru Výsledkem byla soustava písmen x, koncentrovaných do skupin a při postupném zesvětlování reprodukce vykazující organizaci vzniklých mezer do diagonálních pruhů. Stroj nalezl v neobvyklém úkolu kód, který sekundárně mohl působit jako objev estetiky systému.
Navzdory všem výhradám se nedávno začalo zdát, že se Bujňákův talent začal plnohodnotně projevovat v obskurních metaforách sexuality a násilí.
Fotoperformance Svatba vznikla v komunálním studiu ve spolupráci s Lucií Dovičákovou. Svatebčané proměnili tradiční svatební pózování v přitakávání vzájemné pohlavní přitažlivosti. V internetovém projektu Slaaax zase Bujňák spolu s Ladislavou Gážiovou představil paralelní možnosti pornografie, když ji převedl na krátké filmové smyčky do sebe narážejících hlav.
Rovněž poslední interaktivní objekt Lavička si pohrává s násilím. Tentokrát ho nevyhnutelně způsobí osoba, která vystoupí na vratkou lavici a pohupuje se na ní. Topí totiž osoby na obrazovkách, které mu střídavě spílají či jej žádají o pomoc. Rovnováha neexistuje.
Bujňákova poslední realizace je prozatím jeho nejosobnější provokací, protože vyžaduje přímou účast na konání zjevného zla. Ani ona ovšem nepostrádá humornou parafarázi oblasti, která při sebemenším zaváhání může stát trapnou ranařinou. Teprve další tvorba Tomáše Bujňáka dostatečně prokáže dosahy jeho nynějšího nadhledu.

01.01.2003