Časopis Umělec 2001/3 >> Francouzská spojka v Českém centru Přehled všech čísel
Francouzská spojka v Českém centru
Časopis Umělec
Ročník 2001, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Francouzská spojka v Českém centru

Časopis Umělec 2001/3

01.03.2001

Jana Tichá | reviews | en cs

French connection. Pierre Daguin a Markéta Othová. Czech Centre London,
20. 6. - 31. 8. 2001

Během letních měsíců hostilo londýnské České centrum výstavu série dvaceti osmi dvojic fotografií, barevných snímků Pierra Daguina a černobílých obrazů Markéty Othové. Série představuje variace na téma Když dva dělají totéž. Je možné, aby dva různí lidé udělali dvě úplně stejné fotografie? To je otázka, která stojí v pozadí společného projektu obou autorů a kurátorky Andrée Cooke. Dvojice fotografií jsou sestaveny na základě formální podobnosti komplementárních motivů. Nevznikaly ovšem záměrně, byly vybrány dodatečně z hotového materiálu, který oba autoři nashromáždili v průběhu několika let: Daguinovy fotografie pocházejí z posledních tří let, snímky Othové z období sedmi let od roku 1994 do letoška.
Pierre Daguin zaznamenává bezprostředně svět kolem sebe v jeho všedních, obyčejných a vlastně nezáživných podobách: jeho fotografie působí jako kus “ustřelené” reality, jako momentky od boku. Možná tak opravdu vznikají: fotograf “na lovu” se svým aparátem prochází ulicemi, vytahuje fragmenty z obrazu každodennosti. Naproti tomu pro Markétu Othovou jsou charakteristické pečlivě komponované snímky, které mají více vrstev významů a nabízejí více možností čtení. Jsou to skoro abstraktní obrazy v mnoha tónech šedi, silně esteticky motivované; uvádějí na scénu současného umění krásu jako stále ještě relevatní kategorii. Obyčejný motiv je ozvláštněn úhlem pohledu fotografky, měřítkem vůči formátu obrazu i (ne)barevností. V této souvislosti je zajímavý také postřeh Yolandy Zappaterre z londýnského časopisu Time Out, která nachází v projektu ještě jedno téma: barevná fotografie byla tradičně ztotožňována s triviálními projevy populární kultury, zatímco černobílá fotografie byla typicky považovaná za seriózní umění. Tento konstrast mezi oběma umělci pramení částečně z tohoto rozšířeného předsudku. Přitažlivost umění Markéty Othové nicméně spočívá v tom, že dokáže vydestilovat z reality její paradox a předložit ho divákům.
Výstava French Connection potvrzuje stabilně kvalitní programovou náplň Českého centra v Londýně. Česká centra jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí zaměřujících se na podporu a rozvoje kulturních, obchodních a turistických kontaktů mezi Českou republikou a zemí jejich působení. Konkrétní naplňování těchto cílů je v kompetenci vedení jednotlivých center. Na nich záleží, jestli je Česká republika prezentovaná jako malebný historický skanzen, kde je levné pivo, nebo jako živý kulturní prostor. Londýnské centrum centrum patří k těm agilnějším a soustavně se věnuje prezentaci aktuálního umění, designu i architektury. V prostorách centra, které sídlí na dobré adrese, v blízkosti řady významných institucí a přitom v živé části města, se střídají výstavy, konají se zde přednášky a filmové projekce, v červnu byl otevřen klub české architektury s referenční knihovnou.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.