Ukradené nebe

Kazuo Katase, The Stolen Heaven, 22.10.-23.11. 2003, Dům umění, České Budějovice

Japonský umělec Kazuo Katase dokončil instalaci posledních prací na svou měsíční výstavu v Českých Budějovicích a pak, v pasti uvnitř poslední místnosti potichu vyklouzl oknem z galerie. Nezbyla po něm ani stopa. Výstava spočívala v bouřlivém tichu, v němž světlo bylo temné a temnota světlá, okna byla najednou dveřmi a dveře okny. Průhledné, duhově opalizující akvamarínové fólie zářily a oddělovaly část prostoru. Při vstupu do galerie měl člověk pocit, že není kam jít a není co hledat v dílech, která jsou na dosah. A že není žádný způsob, jak se dobrat “smyslu”. Výstava sama je trojdimenzionální objekt kroužící kolem otáčivého, dveřím podobného prostoru galerie. Každá místnost odhalovala fazetu, jiný úhel prázdnoty obsažený v celé výstavě, předměty přišpendlené na okraji prostoru. Jen průhledné akvamarínové archy na jedné straně uzavíraly oba vstupy do zadní místnosti a zároveň přerušovaly plynutí kruhu. Tyto kousky viditelného, ale nepřístupného nebe umělec připevnil zevnitř, předtím než utekl oknem. Umělecké já se vypařilo v okamžiku dokončení díla.
Uvnitř místnosti dveře nezakrývaly okna, ale vpouštěly dovnitř páru světla. Připadalo mi to jako akvárium bez ryb, jemuž čelím, jsem jím utiskován jako překážkou a toužím se dostat dovnitř. To ostatní byla prázdnota, ale živá, pulzující, v jedné místnosti se objevil light box s obrazem svíčky, jejíž plamen žhne v černém negativu. Místnosti ztemněly bílými německými dveřmi s lesklými stříbrnými panty a klikami, zastiňujícími okna. A v první místnosti byly dva light boxy, jeden ze zeleného skla s ptáky v klecích. Na druhém je Babylon nesrozumitelného jazyka vyvedený přes fotografický pohled na Hirošimu. To je všechno.

Kazuo Katase se narodil v roce 1947 v prefektuře Shizuoka, ale od roku 1976 žije a pracuje v Německu. Je mistrem v míšení japonského zenu, evropské filozofie a současného umění. “Princip reality vidím v kontrastech protikladu, které se nevylučují, mým cílem je existenční myšlení založené na původu světa. Smrt a Život patří k sobě.”
Jeho práce se usazují na místo mimo koncept, kdy není možné říci “toto je o tom a tom...” či “Kataseho precizní používání barev definuje jeho bla bla bla” atd. Je to mnohem jednodušší a zároveň mnohem těžší vytvořit. Člověku je nejlépe, když si sedne na podlahu v jedné z téměř prázdných místností a nechá křehkost různých předmětů, barevných světel, stínů či struktury, aby se samy ukázaly. Místo toho, aby se snažil dělat nátlak na diváka se zoufalou potřebou komunikace, umělcova myšlenková povaha se odkrývá uvnitř vás, pokud jí to umožníte, a za sebou nechává stopy teplé či chladné jako holá ruka, kterou vám někdo přitiskne na hruď.

01.03.2003