Časopis Umělec 2002/3 >> Sylvie Vondřejcová Přehled všech čísel
Sylvie Vondřejcová
Časopis Umělec
Ročník 2002, 3
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Sylvie Vondřejcová

Časopis Umělec 2002/3

01.03.2002

umělec | en cs

Nar. 1976, od roku 1997 studuje u Mariana Karla v ateliéru Sklo v architektuře na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. V roce 2000 absolvovala semestrální pobyt na School of Design v Providence, USA a v rámci výměnné stáže strávila dva semestry v Ateliéru monumentálního sochařství Aleše Veselého na Akademii výtvarných umění.
Přestože Sylvie Vondřejcová navštěvuje ateliér Sklo v architektuře, tento materiál se v její tvorbě objevuje poměrně řídce. Už od počátku svých studií směřovala ke konceptu, v němž zručné zpracování materiálů není právě cílem snažení, případně v něm není vůbec nutný. Její cesta byla postupná a možná intuitivní, ale o to důslednější. Jakoby pro ni snad ani jiné nebylo.
Od abstraktních prostorových instalací z roku 1999 (Kruh v prostoru, Objekt v prostoru) se dostala ke zpracování osobnějších, konkrétnějších prostorů bytů (Okna, Příběh bytu) nebo modelování rodné vesnice podle paměti (Vesnice) v letech 2000–2001. Záhy se její zájem nevyhnutelně obrátil přímo na člověka jako těžiště prostoru. Nejdříve se objektem jejích prací stali spolužáci (Loterie), ale brzy zjistila, že pro sdělení bude nejlepší, když se předmětem zkoumání stane sama. V roce 2002 se tak dostala k projektu Omezení, jenž připravuje i pro diplomovou práci. Vystavuje se v něm nejrůznějším omezením, jejichž prostřednictvím podrobuje zkoušce nejen samu sebe, ale také své okolí, rodinu i veřejnost.
Jakkoli se zdá směřování Sylvie Vondřejcové logické a přímočaré, autorka přiznává, že po završení jednotlivých fází tvorby prochází obdobím pochyb. Dodnes si není jistá, zda je konceptuální umění, které často opouští komunikaci prostřednictvím obrazu, bez vysvětlujících textů pro diváky vůbec pochopitelné. Přesto, nebo snad právě proto, si chce na jeho hranice sáhnout.

Projekt Lottery byl z velké části “hrou” uspořádanou pro mé spolužáky na RISD. V nestřeženém okamžiku jsem je vyfotila, poté jsem je požádala, aby mi podepsali panáky se svým jménem a podobenkou a napsali mi na ně datum narození. Jindy jsem po nich chtěla skleněnou nádobu, kterou vyráběli a už nepotřebují. O jedné z pravidelných středečních hodin jsem je nechala losovat čísla napsaná na mincích různých hodnot, aniž by věděli proč. Celé to vyvrcholilo tím, že jednoho rána našli na nástěnce na školní chodbě své náhrobky. Losovaná čísla se stala datem úmrtí, papíroví panáci byli spáleni a popel byl uložen v nádobách, kterými mne podarovali.
Život se skládá z řady věcí, jež nejsme schopni ovlivnit. Proti většině z nich ani neprotestujeme, protože jsou nám dány hned na začátku a jsme na ně vlastně už zvyklí. Pohlaví, národnost, vzhled, doba do které jsme se narodili i smrt je snad poslední událost, která se v našem životě stane, aniž bychom ji mohli ovlivnit. Je to naše poslední losování.
Sylvie Vondřejcová




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…