Přepadení galerie Marata Guelmana: pravda leží někde vedle (o černém)

21. 10. 2006 desítka mladíků zničila výstavu Alexandra Džikii a kanceláře galerie Marata Guelmana. Útočníci postavili pracovníky galerie ke zdi a sebrali jim telefony. Pogromisté měli kožené oděvy a byli bez masek. Pracovali organizovaně a beze slov. Všechno se odehrálo během 10 minut. Podle názoru Marata Guelmana se jednalo o zastrašovací akci. Nedošlo k žádné krádeži, byl však surově zbit galerista, zničeny počítače a kancelářské vybavení a došlo k poškození a zničení dvaceti prací umělce Alexandra Džikii, jehož výstava byla otevřena dva dny před událostí. Známý umělecký kritik Alexandr Panov, který vyjadřoval pro věc Marata Guelmana pochopení, se stal dvakrát terčem útoku.

Není to první přepadení galerie. V únoru 2003 vnikla dvojice agresivních mužů do galerie, kde se v té době konala výstava Avděje Ter-Oganjana Nenormativní malířství. Marat Guelman odmítl vyslovit jakékoli domněnky ohledně původců útoku. Diskuse v moskevských uměleckých kruzích se točí kolem několika verzí.

Verze 1: zinscenoval všechno sám

Pro nikoho není tajemstvím, že Marat Guelman v široké míře využívá provokativní formy umělecké činnosti – příkladem budiž výstava Rusko-2 nebo performance, při níž byl v Občanské komoře rozdáván seznam 100 fašistů jako odpověď na seznam nepřátel Ruska, který vznikl v prostředí „vlasteneckého tábora“. Pak je tu případ přepadení galerie v Kyjevě, s odstupem několika let poněkud zapomenutý, který stále zůstává krajně nejasný. Tato verze má jistě právo na existenci, avšak v daném případě nepůsobí věrohodně. Je skutečně obtížné si představit, že by známý a všeobecně uznávaný galerista zinscenoval útok na vlastní galerii, která patří mezi nejúspěšnější a rozhodně už nepotřebuje promotion takového druhu. Ještě méně do teorie sebeinscenace zapadá ošetření v nemocnici, kam se Guelman dostal kvůli utrpěným zraněním (mezi nimiž byl i zlomený nos). A když někteří pochybovači chtěli posoudit závažnost utrpěné újmy na zdraví, pohled na zranění v nich vzbudil upřímný soucit.

Verze 2: uražená moc

Incidentu předcházela pozoruhodná historka. Při celní kontrole na letišti Šeremetěvo byl zadržen londýnský galerista Matthew Bown, který vezl do Anglie u Guelmana zakoupené obrazy z cyklu Masky – show umělců ze skupiny Modré nosy. Obrazy představovaly v karikované podobě Vladimira Putina, George Bushe a Usamu bin Ladina. Podle úředníků provádějících kontrolu mohla být tato vyobrazení kvalifikována jako „urážka veřejného činitele“ podle § 130 Trestního zákoníku Ruské federace. Je vůbec zvláštní, že se úřady tvorbou Modrých nosů začaly zabývat až teď – „protizákonným“ výtvorům je už víc než pět let a byly mnohokrát veřejně vystaveny, a to i na akcích organizovaných státem, jak tvrdí Marat Guelman. Skutečnost nicméně zůstává skutečností. Matthew Bown odletěl do vlasti bez obrazů, které až do konce vyšetřování zůstaly v Moskvě. A necelé dva dny poté došlo k organizovanému přepadení galerie. To nepochybně zakládá důvod k hypotéze, podle níž se jednalo o mstu mocenských struktur. Tato verze je stěží dokazatelná, ale zároveň bohužel – bez pomoci státních orgánů – nevyvratitelná.

Antigruzínská verze

Působí rovněž poněkud pochybně, nehledě na vystupňovanou hysterii v ruské společnosti na podzim loňského roku. Napětí mezi Kremlem a gruzínským prezidentem Michailem Saakašvilim vyústilo v říjnu v útoky proti Gruzínům žijícím v Rusku. Vláda obvinila některé společnosti vlastněné Gruzíny z nedodržování hygienických norem a dalších předpisů a nechala deportovat stovky občanů Gruzie, kteří v zemi dle úřadů pobývali nelegálně. Umělec Alexandr Džikia se narodil v roce 1963 v Tbilisi. V atmosféře vyhrocených protigruzínských nálad v zemi mohl někdo jeho obrazy a kresby přiřadit k minerálce Boržomi nebo chvančkarským vínům. Je to sice nepříliš pravděpodobné, nicméně možné. Autor však již v roce 1997 odjel do New Yorku a v současnosti přednáší design v Ankaře. Před poslední akcí měl výstavu v Centru designu ARTPLAY, a tu nikdo nenapadl. Jeho práce patří k tomu nejméně kontroverznímu, co Marat Guelman v posledních letech vystavoval. Není v nich ani stopa po narážkách na politická témata. Humor jeho pseudonaivistických pláten a kreseb vychází z tradic ruského lidového malířství a širokého spektra evropských uměleckých směrů.

Extremismus v Rusku

Pracovníci galerie nevylučují, že útočníci patřili k některému z fašistických uskupení a že incident může souviset s politickou činností majitele. Nechce se věřit, že přepadání a pogromy se v Rusku opět stávají běžnými prostředky zastrašování. Stačí však vzpomenout si na Sacharovské centrum a zničenou výstavu Pozor, náboženství! nebo těsně za sebou následující žhářské útoky na knihkupectví Falanster a Bilingva, známá svými liberálními postoji, a pochopíme, že dochází ke konsolidaci sil opozičních vůči fiasko utrpěvším liberálům. Není jasné, zda je časová souvislost mezi zabavením obrazů a útokem na galerii náhodná, nebo zda zprávy o konfiskaci na letišti přepadení podnítily. V minulém roce si Guelman nadělal svou kritikou neofašistů a nacionalistů spoustu nepřátel. Nyní se nachází na seznamu nepřátel Ruska šířeném neofašisty na internetu. Anna Politkovská, zastřelená 7. října 2006 ve vchodu do svého domu, byla na seznamu rovněž, spolu s mnoha obránci lidských práv. Známou se stala díky své ostré kritice Kremlu a jeho politiky v Čečensku. Guelman rozlítil také pravoslavné fundamentalisty, když kritizoval jejich vliv na politiku a vystavoval díla považovaná jimi za protináboženská. Ačkoli své vztahy s Kremlem již delší dobu kultivuje, stále častěji se terčem jeho kritiky stává Putin.

Krátká informace

Marat Guelman založil v roce 1990 jednu z prvních soukromých uměleckých galerií v Moskvě (v současnosti se jmenuje Guelmanova galerie). Ta navázala spolupráci s mladými a začínajícími umělci, kteří v současnosti vedou na moskevské umělecké scéně a prezentují Rusko na předních světových přehlídkách současného umění. Jsou to např. Valerij Košljakov, Dmitrij Gutov, Alexandr Vinogradov, Vladimir Dubosarskij, Oleg Kulik, Anatolij Osmolovskij, skupina AES a další. Galeristova činnost měla velmi často politický charakter. Platí to např. pro výstavy Kompromat z r. 1996 nebo projekt Rusko-2, kterým se obracel na umělce s výzvou k vytvoření paralelního pozitivního image země. Na počátku roku 1997 patřil Guelman k organizátorům kampaně proti tomu, aby byl v Moskvě Zurabem Ceretelim postaven památník Petru I. V roce 1995 kandidoval za blok „Generace hranice“ do Státní dumy, byl spolu s Glebem Pavlovským vlastníkem Fondu efektivní politiky, pracoval jako imagemaker pro Alexandra Lebedě a další politiky. Před parlamentními volbami v r. 1999 řídil volební štáb Svazu pravicových sil. Od června 2002 do prosince 2003 zastával funkci zástupce generálního ředitele ORT, v níž měl na starosti analytické řízení a oddělení vnějších vztahů. Zárověň jako odborný politický poradce pracoval na projektu nové levicové strany. Prezident Fondu efektivní politiky Gleb Pavlovskij uvádí dvě hlavní verze, které vysvětlují útok na galerii Marata Guelmana. „Podle první se jedná o výsledek strategie zaměřené na zvyšování napětí v zemi; tuto strategii lze rozeznat v pozadí řady incidentů z poslední doby, např. protižidovských i protimuslimských pogromů. Za útokem mohou stát ti, jejichž cílem je destabilizovat situaci a zvýšit napětí v Rusku.“ Druhá verze dává útok do souvislosti s častým napadáním Guelmana, jeho výstav a jiných akcí ze strany fundamentalistů a extremistů nejrůznějšího druhu. „Mohu těžko posoudit, zda jednají z vlastní iniciativy, nebo jsou někým řízeni. Došlo však k mnoha velmi znepokojivým rasistickým útokům na Marata, takže zde může existovat souvislost s ilegální rasistickou scénou, která v Moskvě nepochybně existuje,“ prohlásil Pavlovskij. Nikdo z představitelů nacionalistických organizací se k odpovědnosti za přepadení nepřihlásil. Vůdce Slovanského svazu Dmitrij Demuškin se například pro noviny „NI“ vyjádřil, že „od nás tam bohužel nikdo nebyl“, a jeden z představitelů Hnutí proti nelegální migraci řekl, že toto nejsou jejich metody. 31. října galerie opět otevřela výstavu Alexandra Džikii a obnovila tak svoji činnost. S využitím materiálů gif.ru, guelman.ru

01.01.2007