DIVUS PRAHA: MIKE DIANA: AMERIKA | pravá americká výstava | |||||||||||||
|
|||||||||||||
MIKE DIANA: AMERIKA | pravá americká výstava01.11.2013 18:00 - 18.01.2014Divus | en cs |
|||||||||||||
Ivan Mečl o Mikeu Dianovi...Za dvě desetiletí práce Mike Diana vytvořil rozsáhlé dílo zahrnující stovky kreslených příběhů a ještě více kreseb, maleb, koláží, soch a objektů. Zdánlivě anekdotické a více či méně temné zápletky komunálního násilí spojuje varování před nemocným světem dospělých, kteří v sobě skrývají smrtelné hrozby. Nikdy se nechtěl stát součástí takového světa. Neoliberální společnost je podle jeho názoru přesně tak perverzní, jak se konzervativní média snaží vykreslit morální úpadek těch, co do ní nepatří. Dospělý je v očích Mikea Diany krvežíznivá pokrytecká zrůda a dítě její upřímný krutý oponent.
Americký umělec Mike Diana a Divus přivážejí do Prahy jeho slavnou londýnskou výstavu. Bude možné shlédnout výjimečný a obsáhlý výběr z komiksů, kreseb a maleb v Americe trestně stíhaného tvůrce. Mike Diana - nelítostný kritik sociálního pokrytectví - představí i svou knihu souborného díla LIVE-DIE vydanou nedávno v Divusu. Žij a zemři Než před jeho domem zaparkovaly televizní kamery a zuřiví novináři ženoucí se za prohlášením, než aktivisté propagující první dodatek k ústavě, který má zaručovat svobodu projevu ve Spojených státech, přirovnali jeho proces k ukřižování Ježíše Krista a dlouho před tím, než jej soud v Pinellas County shledal vinným ve třech bodech obžaloby – za distribuci, vydávání a reklamu obscénních komiksů, byl Mike C. Diana puberťák. Začal kreslit komiksy v osmdesátých letech a zpočátku napodoboval své vzory. K těm patřili například Basil Wolverton, Greg Irons, Robert Crumb, Clay Wilson a umělci ze Zap Comix, paradigmatického undergroundového časopisu, který v průběhu šedesátých let zformoval nové panorama komiksů Spojených států amerických. Pro Roberta Crumba, legendárního kreslíře komiksů, jehož dílo můžeme dnes obdivovat jen několik kroků od “La Grande Jatte” od Seurata v Art Institute v Chicagu, byl styl Claye Wilsona – jednoho z Dianových idolů – přímo osvobozující. V jednom ze svých komiksů ze šedesátých let nám Wilson představuje příběh Kapitána Pissgumse a jeho perverzních pirátů Captain Pissgums and his Perverted Pirates). Perverzní piráti, přisluhovači kapitána Pissgumse, se střídají v ejakulaci do jeho úst. Mezitím se jej trpělivě ptají, kde jsou a kam míří. Když jim dojde, že jsou ztracení, kapitán rozhodne, že je čas k odpočinku, trochu sexu s Georgem – jeho oblíbeným pirátem – než vysloví verdikt: “Pojedeme ve stejném kurzu a budeme plachtit a plachtit a šukat (kašel)”. Všechno jde dobře a vesele, dokud Pissgumsovu loď nenapadnou “Lesbické pirátky” a přemůžou posádku zásahy svých “monstrózních koz”. Na konci vyčerpávající bitvy, která skončí potopením Pissgumsovy lodi, se obě strany – perverzáci I lesby – rozhodnou ukončit vítězkou cestu orgiemi: “Vy jste, chlapi, perverzáci a my jsme lesby? Hmmm, z toho by mohlo něco být.” Oblíbený komiks Claye Wilsona o perverzních pirátech sedmi moří ukazuje, jak a kde byly vedeny bitvy za svobodu v Severní Americe šedesátých a sedmdesátých let. V těchto desetiletích bylo standardní posuzování toho, co je obscénní a co ne definováno hranicemi soudních případů Nejvyššího soudního dvora Spojených Států, jako byl třeba případ Miller versus Kalifornie z roku 1973. Svobodná vůle dospělých jedinců, vyjádření a prezentace lidské sexuality, zákon a jednostrannost v aplikaci na to, co je a není obscénní, to vše byly kulturní síly, jež formovaly dobu, v níž Mike Diana vyrůstal. I když se tento komiks podobá Dianově životnímu dílu, práce umělců Zap Comixu představují spíše za vlasy přitažené průzkumy možností sexu a opakující se vtipné recepty na život. Jsou totiž na hony vzdálené umění, za něž byl mladý Diana v roce 1994 ve státě Florida na čtyři dny zavřen ve vězení s maximální ostrahou, když publikoval nyní nechvalně známý komiks Boiled Angel. V Boiled Angel Diana otevřel dveře vnitřnímu světu brutálně poznačenému realitou, naivita je mrtvá, zmizely veškeré ideály a násilí je té nejsyrovější a nejpokřivenější povahy. Diana se sice nechal vzdáleně inspirovat – graficky, tematicky a ideologicky – umělci ze Zap Comix, blíží se ale spíš tradici děsivého odcizení, kterou můžeme najít v literárních dílech Franze Kafky. V Dianově světě, podobně jako v Kafkově, jsou hlavní hrdinové oběťmi absurdních a často záhadných sil, jež jsou mimo jejich i naše chápání. Mučivé životní cesty Dianových postav nemají žádné happy-endy, hrdinové jsou v první i poslední řadě obětmi jeho děsivých a neměnných vesmírů. Sadistický autor neustále vypichuje definitivní marnost bojů hlavních postav a přitom se raduje z absurdity skutečného světa. Časté odkazy na pád věží Světového obchodního centra, novinové výstřižky vražd náctiletých a případy pederastie, abychom jmenovali jen některé libůstky, napovídají, že ne vždy je původcem těchto pokřivených fantazií umělec, pachatelem je obvykle už někdo před ním. Náboženství, rodina, dětství, přátelství, škola, dospívání, komunita a spravedlnost; to vše jsou roviny, na nichž se Dianovo ultranásilí odehrává. V jeho příbězích je každý výraz lidské sexuality zvrácený. Zvrhlí jsou i mimozemšťané, zvrhlé jsou i balonky ve tvaru zvířátek. V tomoto světě neexistuje žádná upřímnost nebo čest. Místo toho patří vše ke konstrukci, která mísí spravedlnost a barbarství ve stejné míře - ani jedno z nich však nemůže zvítězit. Právě tato dvojznačnost způsobuje děsivé výsledky. Podobně Kafka i Diana vidí nevinnost jako relativní a prostor pro pochybnosti má za místo, které pojme různé druhy zlých trestů. Dobrým příkladem je komiks Party Props (1996), kde je hlavnímu představiteli Gregovi setnuta hlava, ze které jeho dočasně šílená matka - posedlá plastovým nádobím Tupperware - připraví hlavní chod večeře. Je velmi těžké charakterizovat Dianův komiks jako sardonickou komedii, především proto, že Gregovo tělo bez nohou a rukou, připíchnuté koktailovými píchátky nelze zrovna nazvat „legračním“. Možná umělcův postup spoléhá na Freudovu teorii vtipu, jak ji podal v knize „Vtip a jeho vztah k nevědomí“ (1905). Podle této teorie je smích uvolněním nahromaděné nervozní energie, která narůstá během vyprávění vtipu, či v případě Diany, během čtení komiksu. Oproti očekávání není Dianovým cílem stát v čele vojska v boji za svobodu projevu v oblasti komiksu. Jeho boj je bojem o pozici umělce, jež je sám sebou za vlastních podmínek. Jeho témata, techniky a postupy „udělej si sám“, které přejímají etiku punkové kultury, jsou zajímavé již samy o sobě. Nelze ovšem popřít, že pokud se stal obětí perverzních událostí, jaké sám popisuje ve svých komiksech, ovlivnilo to jeho život, práci a témata, která se rozhodl zobrazovat. Násilí v Boiled Angel se zdálo až odpudivě, svévolně senzační a skandální, jenže s průběhem let a také procesu, v němž byl Diana shledán vinným, se změnilo v suchopárnou komedii každodenního života. Poselství, jež nese, v sobě nemá žádnou rafinovanost či dvojznačnost: svět je odporný, nevinnosti je předurčeno zemřít nejkrvavější cestou, každý z nás na tom nese svou část viny – a tím je i trestně postihnutelný. Název America, titul tohoto přehledu více než dvou desítek let práce Mike Diany, je klíčem. Je zároveň reflexí i odkazem ke společnosti, která odvrhla jeho umělecké dílo jako zločin. America LIVE/DIE je sžíravou satirou vhozenou do tváře těm, kdo od roku 1969 ignorují předběžné závěry Prezidentovy Komise pro obscénnost a pornografii: „Komise došla k názoru, že nic neopravňuje vládu, aby zasahovala do plné svobody dospělých, protože rozsáhlé empirické výzkumy Komise i dalších institucí nenalezly žádné důkazy, že vystavení či užívání výslovně sexuálních materiálů zapříčiňuje společenská či individuálních poškození jako jsou zločin, delikventní chování, sexuální či ne-sexuální deviace nebo vážné emocionální poruchy.“ Tato kniha je urážkou politické korektnosti, která ospravedlňovala Dianovo odsouzení od počátku devadesátých let. Ale pozor, nesmíme zapomenout: i když Diana vyobrazil velké množství – často i veselých – hrůz, nebudeme mezi ně počítat lítost, že byly vyjádřeny. Marisol Rodríguez
Více o Miku Dianovi:
01.11.2013 18:00
- 18.01.2014
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář