Pátek 17.2.2012 18:00
„Člověk musí žít,“ říkají lidé ve své lidské moudrosti. Nemusí, tím spíš, že všechno směřuje k tomu, že jednoho dne, jenž se neodvratně blíží, už nejen nebudeme muset žít, ale dokonce žít nebudeme smět. … Avšak nesmět žít: tento příkaz platí i tam, kde důstojnost a svoboda zakazují obludnou nepřirozenost života směřujícího k smrti, zkrachovalého života. Subjekt se s naprostou suverenitou rozhoduje pro sebe, což neznamená, že proti společnosti. Jedinec může kvůli jedinečnosti, po níž prahne, zničit vlastnictví, které mu nikdy skutečně nepatřilo. {Jean Améry]
Zahájení výstavy Pavla Reisenauera. Přes třicet velkých prací ze série pracovně nazvané „pro sebe“. Tento název vlastně napovídá, že se díla liší od veřejnosti dobře známé produkce pro časopis Respekt. Pavel Reisenauer poprvé představuje vlastní vidění světa v tak velkém rozsahu a podle interních informací to zas bude na dlouhou dobu jeho ojedinělé individuální „vystoupení“.
+
Koncert Petra Spáleného, který se pohybuje od rocku a popu přes country music až k experimentální tvorbě. V textech i způsobem zpěvu od hravého humoru a ironické skepse až k přemýšlivé introspekci. Hudbě se věnuje od roku 1967. Koncertoval a nahrával nepřetržitě 20 let. V letech 1987 až 1992 skládal hudbu pro všechna představení Divadla Jiřího Grossmanna, kde také vystupoval. Psal hudbu do TV pořadů DJG „Zajíc v pytli“. Pro divadlo E. F. Buriana složil hudbu k inscenaci „Šatra“. Na konci roku 1995 se Petr Spálený znovu vrátil na koncertní pódia s novou skupinou Apollo a Miluškou Voborníkovou. Od roku 2001 koncertuje s kapelou Apollo Band, se kterou vystoupí i v našem Prager Kabarettu.
Noviny vydané k výstavě ke stažení ve formátu pdf.
17.02.2012 18:00
- 17.03.2012
Doporučené články
|
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Obsah nového čísla.
|
|
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář