DIVUS PRAHA: DOMÁCÍ NÁRODOVECTVÍ | xenofostava | |||||||||||||
|
|||||||||||||
DOMÁCÍ NÁRODOVECTVÍ | xenofostava21.02.2014 18:00 - 15.03.2014Divus | action | en cs |
|||||||||||||
(...) hypnotický mechanismus nacionalismu, jenž vstupuje do našeho všedního dne. (Edit András)vystavující a účinkující: Tibor Horváth, Mara Oláh, Csaba Nemes (Hungary), Özgür Demirci (Turecko), Oskar Dawicki, Karol Radziszewski, Agnieszka Kurant, Cecylia Malik (Polsko), András Cséfalvay, Martin Piaček, Tomáš Rafa, Jaroslav Varga, Martina Slováková, Jonathan Ravasz, Ilona Németh, József R. Juhász (Slovensko), Barbara Lublich, Ulu Braun (Německo), Daya Cahen (Nizozemsko) a MCFSAE (z Česka Ivan Mečl, Lenka Klodová, Jan Turner, Filip Turek, Martin Zet, Šárka Mikesková, Jiří Surůvka, Ivan Vosecký, S.d.Ch. a ze Srbska Uros Djuric)V Evropě žijeme období velkýho kriticismu. Je špatně a tak je šecko špatně. Prej bejvávalo dobře. Že bude líp si myslej jen v Rusku, Číně a trochu v Americe. Vynechám těch pár zemí kde je údajně dobře. Ty tři velké země stačej páč když tam bude zase někdy dobře zlepší se to prej i jinde. Do té doby buďme ale kritičtí. Zbytek světa trpí beznadějnou skepsí. Naděje totiž není postmoderní společnosti a jejímu myšlení vlastní. Postmoderní svět bez velkých nadějí naplno začal teprve nedávno. Nikoli už jeho proklamacemi. Postmoderní čas začíná dobou ekonomickou. Aplikací výkonnostních ukazatelů na všechno pro výkonnost samu. Výkonnost nemá jiný cíl – ani ideologii, ani blahobyt a ani impérium. Měří cifrou elektronického zůstatku na účtu. Keš je pro špínu. Očista. Očisti se a uteč od špíny. Nemáte-li dobrou korpopráci nebo velkou úspěšnou firmu tak se světem v takové době nic neuděláte. A přece je potřeba nějak zabít čas. Zabít špatný čas. Je doba vhodná na vymýcení zbytků mýtů a předsudků minulých generací. Teď tedy o zbytcích nacionalismu a příště bychom rádi vymýtili církve a stále udržované pověsti o bozích milujících člověka a dohlížejících na svět. Bohy, kteří člověka nenávidí a na ubohé výsledky stvoření kašlou, jsme ochotni tolerovat. Nemusíme se o ně totiž starat. Proč vlastně oddělovat útlak ze strany náboženství a národa? Obojí je postaveno na pochybných hodnotách, vykonstruované historii a neexistujících či idealizovaných postavách. Základní idea je jedna: ti druzí jsou hloupější, ošklivější, prostě nemají žádnou cenu pro velký koncept. Velký koncept zbožštění národa. No aspoň ten už máme v Evropě za sebou. Co strašného se musí stát Americe, Číně a Rusku aby už je to provždy přešlo ani nechci předjímat. V Evropě přežil nacionalismus většinou jako vlastní karikatura především mezi lumpenkonzumeristickou třídou.[1] Ekonomicky téměř neproduktivní.[2] Schopná efektivně produkovat nenávist. Proč chudý člověk žijící vyvržen v opovržení těch co měli větší štěstí[3] neprodukuje lásku se neví. Ekonomická střední třída a vzdělaná chudina nechce být ve věci národa trapná a tak se mu nevěnuje. Ekonomická elita se bankovně převedla do Singapuru a její názor se nepodařilo získat. A tak by to mělo zůstat, abychom se tomu mohli jen smát. Dokud nenapíšeme demytizované učebnice dějin, tak se nacionalismus, jinak řečené národovectví a ani to domácí, vymýtit nedá. Aleš Čermák nedávno vydal knihu, kde vedle sebe postavil kapitoly o druhé světové válce z učebnic středních škol evropských zemí. Jaká v Evropě stále trvá rozdílnost ve výkladu i moderních dějin je překvapující. Často jsou pochybné zdroje hrdosti - vymyšlené dějiny, hrdinové a jejich skutky – vytvářeny otci vlastí, aby vznikly vlasti[4], vůdci národů, aby bylo možné pohltit nebo zlikvidovat jiné národy[5] a aby nebyly samy pohlceny a zlikvidovány[6]. Všichni tito otcové a vůdcové pak po dosažení cílů zapomínají demytizovat smysl národní existence a zpočátku teatrální výmysly se později obrátí proti nim i jejich následovníkům v hororovém provedení. A ani my dlouho po jejich smrti nedbáme. Ponecháváme učebnice plné hloupých příběhů o hrdinstvích, která byla již dávno historiky prohlášena za zákeřnosti, pokud se vůbec stala, a o hrdinech, kteří jsou z jiných stran nahlíženi jako zbabělí vrazi, pokud vůbec existovali. A tak i pitomec, co proleze střední školu jako Daniel Landa, může strašit s mystickým národovectvím opřeným o příběh party dezertérů chrnících v hoře, nedovzdělaná levice bude mít ráda husity, přestože to byl středověký taliban, senilní prezidenti budou chřestit kostmi a bižuterií zbytkem Evropy opovrhovaných králů. To raději pryč s dějinami. Jsou s nimi jen problémy a ponaučení si z nich nikdo nebere. Nepřekvapivě více lidí by zakázalo sexuální výchovu, nauku o tom, co máme, než dějepis, který je o tom, na čem se ani neshodneme, jak to bylo. Naštěstí je to ale všechno dost humorné. Humor nemají národovci rádi a nikdy pro něj neměli smysl. Humor je největší zbraní člověka současnosti, který musí umět kdykoli vidět i svůj čin ironicky. Jakmile se začnete brát vážně, je s vámi konec. Váš život tím končí. Zabijte se, protože pak už to nebude stát za to. Stejně se utrápíte k smrti z poznání že nejste hrdinové. Národ vás nepotřebuje a idea národa musí později úplně shnít jako každá i dobře opečovávaná mrtvola. Že nenabízíme pomocnou ruku těm potřebným, kdo chtějí národoveckou platformu opustit, je také velká chyba. Mnozí z nich mají jen tradiční tmavé oblečení a pseudouniformy, ve kterých je současná společnost nemůže přijmout a zůstávají tak chyceni v pasti falanga-fashion. Nabízejme těmto nešťastníkům na potkání slušné pestré oblečení bez ohledu na to, jestli je to ten pravý, odcházející odpadlík. Trochu odvahy do té kampaně! Trapnost je svoboda! A až bude dobře tak se na to zas můžem vykašlat. Daj lajláma ať už je to brzy! [1] V Maďarsku a na Slovensku teď trochu zlobí i konstitučně ale snad je to jen dočasná taškařice. Po vstupu zemí bývalé Jugoslávie to bude ještě divočejší a to si pak opravdu sníme co jsme si všichni aktivní podporou přerozdělení Balkánu navařili. [2] Slovo neproduktivní používají evropští ekonomové pro tuto třídu když ji chtějí ponížit a poukázat na její výkonnost. Ekonomickou sílu nenávisti již v Evropě nelze využívat a proto ji neměříme. Například v Africe je taková síla velmi dobře zužitkovatelná k iniciaci válek, které jsou ekonomicky velmi výkonné. Bohaté národy světa nechtějí chudým oblastem Afriky efektivně pomáhat, protože by spokojené obyvatelstvo nechtělo bojovat. Nikdo by nechtěl kupovat zbraně, nedala by se účtovat obnova válkou zničeného a nebylo by možné získat suroviny rozvrácených zemí za pakatel. Jakoby nechtěné udržování části světa ve sračkách je geniální postkoloniální koncepce. [3] Ano. V poslední době jde opravdu o štěstí. Vlastní prací už to skoro vůbec nejde. [4] Masaryk a Štefánik. Myslitelé, dobrodruzi a dobrodějové. Na vrcholu úspěchu typická záliba v holínkách a uniformách. ČT a SK o nich v koprodukci připravuje loutkový večerníček. [5] Hitler, Horthy a Mussolini. Typičtí kazisvěti oblékající uniformy od dětství. Hrdinové mnoha filmových i beletristických děl. Hitler a jeho svastika je umělecky a mediálně všude a zůstane s námi navždy. Přesně tak jak si to přál. Kdyby nezemřel zbohatnul by na autorských právech. Indové a Pakistánci Hitlera milují – zeptejte se Mefhooze. [6] Pilsudski. Kontroverzní i nudný jako Polsko samo. V oblékání platí poznámka č. 4.
Více informací o PROJEKTU PRIVÁTNÍHO NACIONALISMU
Připravili: Approach Art Association, Pécs (HU), Divus, Praha (CZ), Kassák Centre, Nové Zámky (SK), Zsolnay Culture Quarter, Pécs (H), OSTRALE, Drážďany (D) SPACE, Bratislava (SK), ApartmanProjekt, Istanbul (TR) a Bunkier Sztuki (PL)
Noviny ve formátu PDF
21.02.2014 18:00
- 15.03.2014
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář