Časopis Umělec 2001/4 >> Soukromé umění Přehled všech čísel
Soukromé umění
Časopis Umělec
Ročník 2001, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Soukromé umění

Časopis Umělec 2001/4

01.04.2001

Emese Süvecz | rozhovor | en cs

22. září 2001 byl v Budapešti zahájen provoz nového muzea umění, které účinně narušilo místní, poněkud zatuchlý status quo. Maďarská umělecká scéna muzeum už delší dobu s napětím očekávala, protože tento projekt je první iniciativa, vzešlá ze soukromého sektoru. MEO — Sbírka současného umění patří obchodníkovi Lajosi Kovátsovi, jenž během uplynulých deseti let získával zkušenosti na aukcích a z provozování komerční galerie Blitz. Muzeum je umístěno v rozlehlé budově bývalé kožedělné továrny a zahrnuje asi 3 000 m2 výstavních prostor, kavárnu a knihkupectví.

Kdy jste začal se sběratelstvím umění?
Já nejsem tak úplně sběratel, nikdy jsem jím skutečně nebyl. Z různých důvodů jsem příležitostně vytvářel sbírku. Částečně proto, že jsem si myslel, že moje galerie může fungovat jen tehdy, budu-li mít určité věci k dispozici. A tak jsem je sbíral. Například jsem kdysi sbíral Franka Figyese [maďarský malíř, 1890–1976] jenom proto, abych uspořádal jeho výstavu, čímž jsem ho chtěl uvést na aukční trh i do dějin umění. Udělal jsem výstavu, vydal katalog a pak díla prodal.

Proč jste tedy začal sbírat současné umění?
Z mnoha důvodů. Jeden z nich se týká vyčerpání aukčního trhu v Maďarsku. Jeho kvalita ve srovnání s dobou před deseti lety klesla. Jedno z možných vysvětlení je, že maďarská plutokracie shromáždila všechny prvotřídní obrazy, a u těch tedy není pravděpodobné, že se někdy zase objeví v prodeji a když, pak jen velmi zřídka a s nadsazenou cenou. Dalším důvodem je, že jsem se o současné umění už od dětství zajímal a nebylo to jen kvůli tomu, že jsem chodil na kurs malování, což pro mě bylo mnohem zajímavější než klasické umění. Před osmi lety jsem organizoval soutěže na Akademii umění v Budapešti, ale nesetkal jsem se s úspěchem. Před čtyřmi lety jsem se na aukcích snažil uvést současné umění, ale nebyl o ně žádný zájem.

Proč je tedy nyní vhodnější doba představovat současné umění a jaké umění podporujete?
Z pohledu dějin umění a veřejného aukčního trhu maďarské umění skončilo po 2. světové válce. Před třemi nebo čtyřmi lety jsem začal obchodovat s uměním 60. let a pak jsem se zaměřil výhradně na umělce, zastoupené na výstavě Ipartev [výstava z prosince 1968, která ohlašovala nástup druhé generace maďarské avantgardy]. Vytvořil jsem seriózní sbírku, ale nebyla taková, jakou bych si chtěl udržet až do smrti. Snažil jsem se upozornit na opomíjené práce, v podstatě tedy na ty, které stále vlastnili sami umělci, protože o ně nikdo neprojevil zájem. Nebo šlo o díla opomíjená kvůli tomu, že v době, kdy se dotyčný umělec konečně etabloval, byla poptávka jen po jeho nových pracech, ne však po těch starších s výjimkou několika, které daroval muzeu nebo přátelům.
Znamená to, že sběratelství považujete za pouhou investici?
Nevidím to jako investici, spíše jako povinnost.

Jaká je to povinnost? Proč je tak důležité sbírat současné umění?
Nedívám se na tuto činnost stejným způsobem jako sběratel, někdo, kdo se sběratelstvím zabýval celý život. Tohle mě příliš nezajímá. Mě zajímá shromažďování uměleckých děl, jejich vystavování a vydání katalogu. To, že z této činnosti také plyne příjem, je uspokojivé. Když jsem sbíral šedesátá léta, seznámil jsem se s mnoha současnými umělci a začal nakupovat jejich nová díla. S budovou této staré továrny vyvstala možnost založit institut, takže jsem začal současná díla nakupovat znovu. Je to velice těžké a určitě to vyvolá kritiku. V tak omezeném časovém horizontu je nemožné vytvořit kolekci, která bude mít vynikající charakter jako celek a zároveň bude zahrnovat vysoce kvalitní díla. Na to nebylo dost času. Zpočátku musíte nakupovat hodně věcí. Především jsem chtěl nabídnout průřez aktuální situací.

Takové sběratelství je typické pro strategii obchodníků. V MEO budou kromě stálé expozice sbírky také dočasné výstavy. Jaké máte s institutem do budoucna plány?
Ano, kromě sbírky budeme také provozovat galerii, která bude bezpochyby pro sbírku fungovat jako reference svého druhu. Spolu s partnerem vlastníme jak sbírku, tak galerii. Ale finančně jsou odděleny, shodná je jen jejich adresa. Kdo sem přijde se záměrem obchodovat, může také navštívit muzeum, a ti, kdo přišli do muzea, mohou zároveň nakoupit současné umění. Tak to funguje v Paříži, kde se galerie nacházejí kolem muzeí.

Je jasné, že jste začal sbírat současné umění proto, že jste v této oblasti viděl možnosti, ale to ještě neznamená, že byste pro svou sbírku hned nezbytně musel zakládat muzejní instituci?
Rozhodl jsem se tak, protože v Maďarsku nic podobného není. Myslím, že je ta pravá chvíle tento projekt uskutečnit, protože k tomu máme příležitost. Čím dál víc lidí v Maďarsku se navíc zajímá o současné umění. Na druhou stranu rád dělám zajímavé věci a muzeum je velice vzrušující a těžká práce, kterou chci dělat na co nejvyšší úrovni.

Ve sbírce máte pouze maďarské umění. Máte do budoucna i jiné plány?
Rádi bychom sbírku, kterou jsme začali tvořit před třemi lety, rozšířili různými způsoby. Rádi bychom také sbírali mezinárodní umění. Velké maďarské instituce, Muzeum umění nebo Muzeum současného umění, Ludwig Museum Budapest se z finančních a byrokratických důvodů sběratelství mezinárodního umění nevěnovaly dostatečně efektivně. My budeme mnohem pružnější. Chceme k nám zvát významné mezinárodní výstavy, přičemž budeme mít možnost se rozhodnout a jednat o tom, že si některá díla ponecháme v naší sbírce. Takže v dlouhodobém horizontu je možné vytvořit seriózní sbírku, z níž budeme schopni zapůjčovat díla muzeím a na výstavy. Mimo to budeme také sbírat materiál pro kurátory, kteří si budou vybírat díla, aby mohli připravovat nové výstavy na základě různých konceptů.

Jaké výstavy chcete do muzea zvát?
Budeme se znažit přebírat nejen putovní výstavy reprezentující národní kulturní hodnoty a podporované státem nebo nadacemi, ale také bychom si rádi vybírali konkrétní výstavy sami a zvali je do Maďarska. Naším základním cílem je jednou za půl roku uspořádat výstavu, na kterou lidi budou stát frontu.

Jaké výstavy máte na mysli?
Především výstavy současného umění.

Myslíte, že se na současné umění se budou stát fronty? To se v Maďarsku nikdy nepovedlo.
Budou výstavy, na které — pokud je sem přivezeme — se fronta stát bude.

Jaké máte tedy na mysli?
Výstava Hermana Nitsche byla hodně navštěvovaná.

MEO nedávno představilo sólovou výstavu Imre Baka a tři videa od Chrise Cunninghama. Obojí bylo vystaveno v Arsenale na letošním Benátském Bienále. Je to vaše strategie, jak přilákat diváky?
Chtěli bychom dosáhnout takové výstavní politiky, která nám zajistí potřebnou návštěvnost. Podle toho, co víme, se už nyní o MEO zajímá hodně lidí. Obchodníci, firmy s námi chtějí spolupracovat a podpořit naši činnost prostřednictvím výměny. Budeme tak schopni financovat velké mezinárodní výstavy.

Chcete založit radu, která bude muzeum podporovat, což je na současné maďarské scéně bezprecedentní. Jaké služby budete nabízet a komu?
I když jde o zcela novou iniciativu, objevilo se už hodně zájemců. Očekáváme, že tato rada kolem institutu vytvoří komunitu, jejíž soukromé, disponibilní příjmy budou určeny na podporu naší činnosti. Nabídnout můžeme jen rozumné služby, jako je snížení vstupného, nižší ceny v kavárně nebo knihkupectví. Kromě toho budeme pořádat exkluzivní akce, dobročinné večery, kde tato komunita může získávat nové kontakty.

A co zaměstnanci?
Náš personál tvoří jen několik lidí. Uměleckým ředitelem je Barnabás Bencsik, který má dvě asistentky. Já jsem výkonným ředitelem a v současnosti pracuji s jednou asistentkou, ale pomáhají mi také lidé z mojí druhé galerie Blitz. Nechceme mít větší personál. Výjimkou budou nové projekty, na které budeme dočasně nové lidi najímat.
Přeložil Vladan Šír




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Feast, sketch - drawing, 29,5 x 20,5 cm
Více informací...
340 EUR
366 USD
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
81 USD
Předplatné se slevou na poštovném.
Více informací...
77 EUR
83 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.