Časopis Umělec 2007/4 >> Rozhovor s Israelem Morou Přehled všech čísel
Rozhovor s Israelem Morou
Časopis Umělec
Ročník 2007, 4
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Rozhovor s Israelem Morou

Časopis Umělec 2007/4

01.04.2007

Ruth Estévez | interview | en cs de es

Mexický umělec Israel Mora šel vždy dvojí cestou, jak z formálního hlediska, tak z hlediska obsahu svých akcí a performancí z posledních let. Město Ciudad de México, kde žije, značně ovlivňuje jeho práce, které skrze přetvářku performancí znázorňují okraje společnosti. Jeho vlastní tělo funguje jako reálná základna inscenovaných situací. Dlouhá kariéra Israela Mory zahrnuje jednak individuální tvůrčí aktivity, jednak kolektivní spolupráci například v Ateliéru vizuální dokumentace (Taller de Documentacion Visual – TDV), což je jedna z výtvarných skupin mající skoro dvacet let místo v panoramatu města Ciudad de México.

Práce z počátku devadesátých let sleduje dvojitou cestu. Na jedné straně jsou zde velmi formalistické instalace, ovlivněné možná onou první technologickou vlnou v uměleckém světě. Ale vedle toho tu je práce mnohem intimnější, a sice tvé performance. Byl to uvědomělý proces nalezení určité strategie práce?

Předpokládám, že existuje hranice formálního problému. Je tu patrný vliv architektury a struktury nedokončených děl vytvářených pomocí výzkumné technologie s velmi aseptickými elementy. Tímto způsobem jsem se odpoutal od malby, což bylo něco, co jsem potřeboval. Během sedmi let jsem anonymně pracoval společně s členy TDV1 a řídil jsem se pravidly skupiny. Práce TDV po dlouhou dobu následovala umělecké skupiny, které na sebe upozornily v Mexiku během sedmdesátých let tím, jak protestovaly vůči příliš individualistickému pojetí umění. Myslím, že časem se TDV proměnil v druh neziskové ogranizace, která se uměla dohadovat s institucemi, ale která opustila vztah s uměním kvůli sociálním aktivitám, kterým jsem se já vyhýbal. V té době jsem hodně maloval a praktikoval jsem paralelní osobní cvičení, které ve skutečnosti nemělo mnoho společného s prací vyvíjenou v TDV. Šlo o jakýsi vztah tvorba-přežití, protože za práci v TDV mi platili, a dobře. Jenomže anonymita mě pak nějak unavila, ne že bych chtěl jako umělec vyčnívat nebo se zařadit do národního mainstreamu, spíše jsem chtěl opustit onu sociální tématiku, která se stávala autoritářskou, zatoužil jsem po intimnějších zážitcích, které by mi pomohly osobnějším způsobem proniknout do společnosti, kterou jsem se chtěl i nadále zabývat.

Tento skok od malby k performance byl tedy skoro zoufalým činem při hledání nové tématiky?

Určitým způsobem ano, ale ve skutečnosti jsem vždy udržoval pa- ralelní linii své osobní práce, která se hodně soustředila na performance. Skok z malby k mým prvním pracím z devadesátých let vedl přes chladné a matematické prvky, přes určitý druh optického či kinetického umění kolem konceptu instalace. Zneužíval jsem určité materiály, jako např. ventilátory, neonová světla, počítačové obrazovky... ale zajímavé je, že paralelně s těmito instalacemi vznikaly vždy performance a akce, jež obsahovaly mnohem intimnější a bolestivější prvky. Nadhazoval jsem všechny své deprese, všechny své krize značně dvojsmyslným způsobem. Já jsem si sám sebe nikdy nedokázal představit bez malby, ale najednou se všechno proměnilo v něco jiného. Nastal moment, ve kterém si uvědomil, že performance je okamžitý prostředek, který se mnohem více shoduje s mými potřebami.

V roce 2001 jsi získal grant od mexického Národního fondu pro kulturu a umění (Fondo Nacional para la Cultura y las Artes – FONCA) na pobyt v kanadském Banff Centre for the Arts. Výsledkem tohoto pobytu byla poměrně složitá performance, kterou jsi nazval Nivel 7. Během několika dní jsi vyhledával určitá místa k masturbaci, semenem jsi naplnil sedm zkumavek, které jsi následně věnoval různým členům své rodiny. Jaký byl tvůj záměr? Šlo ti o potvrzení tvé identity s myšlenkou na represi v odlišném kontextu?

Mým záměrem také bylo zkoumat stav jedince v různých kontextech a to, jak se vypořádává s vlastní novostí v určitém kontextu. Byl jsem právě daleko od domova a semeno jsem použil jako znázornění přežití, pokusu vydržet a udržet si svou osobní a mexickou identitu, přestože je plná konfliktů. Fakt, že každá zkumavka byla věnována jednomu členovi mé rodiny, s tímto procesem hodně souvisí. Koncept rodiny je v Mexiku stále velmi silný, v některých případech představuje způsob nátlaku, myslím morálního, jehož důsledkem je odcizení. Není to tudíž jejich oslava. Oni jsou na mapě práce, kterou provádím.

Tvé tělo se stalo nosníkem většiny tvých děl. A nejen samotné tělo, ale i představa zranitelného těla, schopného neuváženě trpět pro znázornění stavu společnosti. V posledních dvou dílech, Marca Registrada (Registrovaná značka) v MUCA Roma a v Mickey3 v Museo del Chopo používáš své tělo jako druh jeviště. Co je v těchto představeních předstírané a co reálné?

V Marca Registrada jsem si lehl během vernisáže pod schod u vchodu do Centra. Pode mnou byla podložka ze skleněných střepů, které se mi vrývaly do těla, nejen mojí vlastní vahou, ale také pod tlakem způsobeným diváky, kteří nevěděli, že ležím pod nimi. Tělo se v podstatě měnilo v mapu, kterou lze chápat jako napodobení či znázornění. Snažil jsem se přinést do prostoru galerie skrze vlastní tělo aktivitu, která, jakkoliv morbidní se bude zdát, je součástí ekonomického systému určité společenské třídy v naší zemi. Skleněné střepy při tomto pokusu neztrácely svůj symbolický charakter, ačkoliv mi současně reálně ubližovaly.

Ale není v tom i jakýsi sebemrskačský záměr?

Kousnutí, která ve své době V. Acconci realizoval v Trademarks (1970), nebo výsledek dosažený Burdenem v shoot (1971), charakterizovaný jako hyperreálný, značky i stopy se mění v oporu pro paměť a její vztah s minulostí. Stejně tak v Marca Registrada a v XXX jde o zkoumání těla ne skrze překročení a bolest, ale spíše skrze předstírání a efekty. Nakonec jde o přisvojení si nějakého objektu či situace, o estetizování události přesně modifikované v jednání a osobním prožitku samotného aktu, jenž je umělcem opakován za rozmanitých okolností. Stejný akt, kterým si fakíři vydělávají v ulicích Mexika, se v galerii mění v předvídatelnou sentimentální nadsázku, dokonce i kýč.

Uvědomuji si, že v tomto předstírání, které inscenuješ důsledně realisticky svým vlastním tělem, je vždy pokus znázornit situace úzce spojené se sociální problematikou v Mexiku, konkrétně s fungováním šedé ekonomiky. Mnoho současných umělců jako Teresa Margolles, Daniella Rossel nebo Santiago Sierra, útočí reálnými situacemi, ať už jde o události zdramatizované či převzaté ze skutečnosti, o situace, jejichž status quo je zaštítěný bídou, která halí města, jakým je Ciudad de México. Jaký vztah s realitou si vytváříš uvnitř tohoto procesu předstírání?

Cílem mé práce je pokaždé otevřenějším a zároveň jemnějším způsobem slučovat politicko-ekonomické vztahy a vztah s identitou. Jednou jsem se na jedné konferenci zeptal Abrahama Cruze Villegas, zda si myslí, že být Mexičanem je nehoda, které je třeba čelit. Velká otázka mexičanství a identity je ve formálních aspektech mé práce neustále zjevná, neustále mě jímá náruživost, fascinace a současně žalost z toho, že jsem Mexičan. Musím uznat, že mě překvapují kolektivní fantazie v Mexiku, ale především ekonomické strategie přežití, které jsme v mnoha případech nuceni si vytvořit. Strategie, které přestože jsou důsledkem ekonomického imperialismu, v němž žijeme, jsou také alternativou, protiútokem, třebaže jde pouze o náznak toho, jak strašná je situace. V Marca Registrada znásilňuje umělec své vlastní tělo na oltářích nouze, ve které žije. Je to surová odplata sobě samému, uvězněnému mezi spekulací diváka a exhibicí svého neštěstí, odplata umělci odvážnému a porobenému zároveň. se svým vlastním tělem, vybranými odkazujícími body, motory reflexe a analýzy mého vlastního složení a mého způsobu chápání umění.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Fountain, 1995, silkscreen print, 44 x 27,5 cm
Více informací...
65 EUR
71 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.