Letošní ročník izraelského festivalu performance Blurrr se odehrál 20.-23. listopadu v okolí bleších trhů v Jaffě. Na rozdíl od předchozích tří let, kdy se festival konal v uzavřených prostorách kibuců, se letos otevřel ulicím a městskému kontextu. Mezi nakupujícími, chodci, obchodníky a holuby bylo cítit Středozemní moře a všude byla poznat dlouhá historie města i sousedství s moderními předměstími Tel Avivu. Tyto nepopiratelné a nekontrolovatelné faktory rutiny, spontánnosti a chování davu na daném místě byly pro umělce netradiční výzvou. |Roddy Hunter z Velké Británie pokračoval ve své sérii Symposium on Utopia performancí Civil Twilight (Občanský soumrak – astrologická terminologie), do které zapojil lidi v okolí, s nimiž mluvil a reagoval na ně. “V době mezi občanským soumrakem v pondělí 17. listopadu a začátkem občanského svítání ve čtvrtek 20. listopadu mám v plánu podniknout šest tříhodinových procházek dokola po náměstí Jicchaka Rabina. Budu se procházet jak po směru, tak proti směru hodinových ručiček a zvu každého, kdo má zájem jít a povídat si se mnou, diskutovat o vztazích mezi utopií, svobodou, urbanismem a uměním, veřejným prostranstvím a chováním, identitou a pamětí. Jako sotva patrná, ale všudypřítomná existence budu k rozeznání podle vytrvalé chůze a svobodného pohybu a podle toho, že při každé procházce ponesu jinak zbarvenou růži (červenou, černou, bílou či žlutou) obrácenou poupětem k zemi.” Důležité je, že Hunter začínal ráno a končil večer v okamžiku fyzikálního občasného soumraku, kdy je střed slunce šest stupňů pod horizontem. To je hranice, při níž ještě světlo osvětluje objekty natolik, aby byly za dobrých rozptylových podmínek rozeznat.|Na rozdíl od Hunterova příklonu k interakci s vědou, Karin Mendelovici a Hilla Navok na trhu společně kamuflovali samy sebe s kusem First let’s work, then we'll see. Popisují jej jako pokračování dřívější performance Souvenir “Tentokrát chceme na bleším trhu postavit stánek. Bude v něm veškerý vizuální i ideový materiál našeho dřívějšího projektu a také materiály, které vznikly během jeho přípravy nebo později... ‘Produkty’ budou na prodej stejně jako ostatní předměty na trhu, a nikdo je nemusí nezbytně chápat jako ‘umělecká díla’. K našemu materiálu mimo videokazety patří fotky, alba, mapy, cédéčka s rozhovory, s monology a hudbou, oblečení atd.” |Bulharka Vassye Vassileva podrobila konzumní styl života a dynamiku trhu průzkumu jiného druhu. “Hazy Shopping není nic jiného než nakupování. Jakkoliv jednoduché a elementární se nám tyto úkoly zdají, jakkoliv omezené a historicky vymezené jsou operace prodávání a nakupování, ukrývají se v nich zřejmé sémantické úrovně. Objekt, který zkoušíme, ochutnáváme, dotýkáme se jej, cítíme jej, očicháváme a hodnotímeho a diskutujeme o něm, se stává středem naší vzájemné komunikace. Extrapolování předmětů na trhu není nic jiného než jejich přeměňování ve složky naší interakce. Hazy Shopping je součástí mého hledání sémiotiky ‘nákupního místa’, můj pokus nastínit existující koncepty ‘nakupování’, jejich gramatiku a syntax, abych zaplnila mezery mezi kulturně ustanovenou a skutečnou kodifikací tržní zkušenosti.” |Doplňujeme, že prostředí tržnice osvěžili Wladyslaw Kazmierczak a Ewa Rybska, kteří vystoupili se psími čumáky na tvářích, nebo Hong O-Bong, který se choval jako pták. Dohromady se uskutečnilo dvacet performancí. Zatímco Andre Stitt nás vzdělával více ve svých “akshuns” (irské slovo pro “akce”), jeruzalémská The School of Visual Theatre zahrála hudebně divadelní kus inspirovaný německými bratry Friedrichem a Georgem Schmetterlingovými. Uri Kazenstein představil intermediální performance “o snovém chování” a Beni Kori se vynořil z cestovního kufru. Performance nikdy nezklamou.|
Doporučené články
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006
Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
|
|
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
|
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář