Časopis Umělec 2004/1 >> Masters of the impossible | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Masters of the impossibleČasopis Umělec 2004/101.01.2004 Jiří Ptáček | úplné štěstí | en cs |
|||||||||||||
„Je lepší být obyčejný člověk, který žije neobyčejný život, než aby to bylo naopak.“ Sitkom Přátelé letos končí. Televizní stanice NBC, která Přátele produkuje, má už v rukou další trumf: animovaný sitkom Father of Pride. Půjde o první televizní sérii, která bude zcela generovaná počítačovými technologiemi. Výrobu proto zajišťuje stejný tým DreamWorks, jenž před několika lety vytyčil nové animační mety celovečerním filmem Shrek. První třináctidílnou sérii začne NBC vysílat během října 2004 v hlavním večerním čase. Jejími hrdiny bude rodina bílých lvů, která vystupuje v kouzelnickém představení v Las Vegas, a svými hlasy, jak americká dramaturgická rutina káže, se v některých epizodách uplatní Eddie Murphy, Danny De Vito nebo Lisa Kudrowová.
Zatímco postavy Přátel si scenáristé vymysleli od hlavy až k patě, zvířata z Father of Pride mají své reálné předobrazy. Jsou jimi šelmy lasvegaských mágů Siegfrieda a Roye. Na počátku bylo Německo Siegfried Fischbacher (1939) a Roy Uwe Ludwig Horn (1944) jsou jen dalším příkladem realizovaného mýtu o americkém snu. Pocházejí z Německa, kde zažili útrapy poválečné rekonstrukce země a německé společnosti. Například Siegfriedovo dětství hluboce poznamenala podlomená psychika otce, který se nikdy nevyrovnal s prožitým utrpením v ruském zajetí. Oba hoši se od útlého mládí zajímali o záhady a magii a Siegfriedovi profesionální kariéru předpověděla maďarská Cikánka. Roy zase jako první rozvinul svůj vztah ke zvířatům, když přijal práci v zoo v Brémách. Spolu se setkali až v roce 1957 na zaoceánské lodi, kde Siegfried hostům předváděl své jednoduché kouzelnické triky. Roy se stal jeho asistentem a Siegrieda přiměl, aby obvyklé králíky vyměnil za jinou proprietu: geparda. V následujících letech spolu cestovali a střídali ubohé štace. Teprve úspěchy v Monte Carlu a ve Španělsku je přiměly opustit starý kontinent a vydat se do Las Vegas. Zde konečně mohli naplno rozvinout koncepci multimediálního iluzionismu kombinovaného s drezurou šelem. Základními složkami jejich vystoupení bývají romantický příběh, velkoplošná projekce, kostýmy a pyrotechnika. Nechtějí, aby se o nich mluvilo jako o kouzelnících, raději slyší, že jsou vypravěči příběhů, nedají dopustit na velkolepou podívanou a zdatně využívají široce platných komunikačních kódů. Se svou show neopouštějí Las Vegas, protože pouze v jeho neonových hranicích mohou stupňovat iluzivní efekty svých představení a pouze pod ochranou jeho genia loci je úspěšná i globální distribuce. Siegfried a Roy prodávají esenci Las Vegas: popkulturu hýření a zábavy, která nekončí, ale samozřejmě něco stojí. Mají vlastní divadlo v lasvegaském The Mirage Hotel a ročně kvůli nim z portmonky vytáhne svou stodolarovku přes sedm set tisíc diváků. Další tisíce chodí do kin IMAX na 3D film Siegfried & Roy and The Magic Box, umělecky ztvárněnou biografii obou kouzelníků. Dům džungle a Malé Bavorsko Dům džungle (The Jungle House) je domovem Siegfrieda a Roye a rovněž rájem v eklektickém duchu. Vše si v něm najde své místo, pokud je to dostatečně exkluzivní. Siegried a Roy nepořizují šmejd. Na klenbu jednoho z centrálních sálů si nechali vymalovat kopii stvoření člověka z Michelangelovy fresky pro Sixtinskou kapli a pod ní si zařídili soukromý capuccino bar. Cit prokázali i při pořizování inventáře: sošky, koberce a nábytek ze všech koutů Asie od Turecka přes Afghánistán po Barmu navršili do salónů v orientálním stylu, ale pořídili si i dobové hodiny, které vlastnil Napoleon Bonaparte. Nad krbem visí originál od Hieronyma Bosche a v jiném salónu originální interpretace Mony Lisy od popartového umělce Petera Maxe. Nejinak je zařízeno i Malé Bavorsko (Little Bavaria). Přehršel artefaktů dům lehčí konstrukce zcela zavaluje, ale přesto neztratíme ze zřetele selského ducha. Germánskou pointu do rozlehlé arkadické zahrady vnáší dřevěná boží muka, ke kterým Siegfried rád přichází přemýšlet o svých germánských kořenech. Všude volně žijí zvířata, především lvi (nejenom bílí, ale i ti „béžoví“), tygři, ale také osel, srnky, pes a labutě. „Když jsme do Las Vegas přišli, nebyly zde skoro žádné stromy. Žijeme zde déle než třicet let a dnes tu vše bují a zelená se,“ říká Roy a Siegfried ho doplňuje: „Nebyla tu zeleň, žádná tráva, nezpívali tu ptáci. Museli jsme vytvořit svůj vlastní svět.“ Siegfried s Royem vlastní 55 tygrů a 23 lvů a celá desetiletí se zasazují o ochranu kočkovitých šelem. Ke zvířatům přistupují jako k domácím mazlíčkům, kteří s nimi emocionálně komunikují. „Děláme s nimi úplně všechno. Meditujeme s nimi, plaveme s nimi. Utkali jsme se i v polštářové válce,“ odpovídá Roy novinářům na otázky, které jsou někdy škodolibé a škarohlídské. Pouze do soukromých pokojů žádné šelmy nesmí. SARMOTI Excentrického životního stylu je na světě hodně. Elton John si vysloužil pokárání anglické justice za nezřízené utrácení, Michael Jackson má svůj zrakům utajovaný Neverland. Siegfried a Roy se od nich odlišují. Své postavení a zájmy dokáží dokonale prezentovat. Nejsou jenom představiteli rolí ve svých show, zvou nás do soukromí, které má dokonale vybroušenou podobu. Vydávají luxusní publikace o svém domácím životě a naplňují je fotografiemi své relaxace v nádheře paláců, zahrad a při hrách se šelmami. Černovlasý Roy se vždy usmívá, Siegfriedovo štěstí tkví spíš v zadumané koncentraci. Siegfried se také rád odvolává na jinou podobu lásky zosobněnou jeho sestrou Margit, františkánskou řeholnicí Dolore. Dolore strávila řadu let ve františkánském klášteře v Rumunsku a o úspěších svého bratra dlouho nevěděla. Její starost o člověka je ovšem pro Siegfrieda silnou spirituální inspirací. Odkaz sv. Františka však korespondoval se Siegfriedovými ochranářskými aktivitami, takže po pádu komunistického režimu v Rumunsku začala Dolore s oběma kouzelníky spolupracovat na projektech pro děti a delfíny. Svět Siegfrieda a Roye se podobá Noemově arše, na jejíž palubu nemůžeme nastoupit, ale můžeme se jí zprostředkovaně kochat. Jakoby v pozadí zůstává nejdůležitější rozměr: štěstí lidského soužití. Na masivní sebeprezentaci Siegfrieda a Roye je bulvární tisk krátký a kouzelníci se tak stávají ikonou „magické“ bezkonfliktnosti. Práce a odpočinek se v jejich případě proplétají do té míry, že už není zřejmé, co diváky na jejich show láká nejvíce. Biografické zpracování filmu Siegfried & Roy and The Magic Box však může naznačovat, že nejpřitažlivější atrakcí je právě harmonie jejich malého životního ráje. Siegfried to komentuje: „Když spadne opona, jsme stejní jako doma. Náš domov je naším jevištěm a jeviště je naším domovem.“ Obojí je obojím. Charakteristickým rysem prezentovaného životního stylu je rovněž rajská absence sexuality, ať zvířecí nebo lidské. Siegfried a Roy nevnášejí do svého image nic, co by mohlo vyvolat nekorektní dohady. Akronymní magická formule SARMOTI (obdoba „abrakadabra“ ze spojení jmen obou mágů) tím získává svou transpersonální relaci a je kouzlem reprezentovaného, za nímž je jakékoli pátrání předem odsouzeno k neúspěchu. Úplné štěstí V den, kdy Roy slavil devětapadesáté narozeniny, ho přímo během večerního vystoupení napadl lev Mombasa a zle ho pokousal. S těžkým poraněním krku byl převezen do nemocnice. Jeho partner následnou diskuzi o nebezpečí práce se šelmami odmítal. Upozorňoval na to, že si lev spletl svého pána s jiným lvem. Roy bojoval o život a Siegfried tvrdohlavě odkazoval na jeho silnou vůli: „Vždy říkám, že já jsem mág a on je magie.“ Několik měsíců poté, na Vánoce 2003, mohl Roy odjet na svátky z nemocnice domů. Přežil a nazahořkl. A scenáristé Father of Pride slíbili, že lvův útok zpracují. Las Vegas není městem lži a podvodů. Je městem se změněnými zákonitostmi existence. Je městem, kde platí, že peníze přinášejí štěstí, které může být úplné, a kde fikce a realita odedávna platí za synomyma.
01.01.2004
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář