Pavel Štýbr (*1957, žije v Plzni) začal malovat po 11. září a od té doby vytvořil rozsáhlé soubory fotografií, koláží, asambláží a maleb. Jeho východiska jsou česká krajinomalba, třeba Václav Rabas, nebo taky Henri Mattise, a od nich se dostal k lapidárnímu abstraktnímu výrazu ve všech kategoriích, kterým se věnuje. Cestou zkřížil stopu současných neodadaistických tendencí a chvíli křísil informel. Přichází s úkolem prověřit možnost udělat něco podruhé, nebo zdánlivě podruhé, s posláním vyjádřit sebe a zjistit, že nejadekvátnějším prostředkem jsou kapané pruhy. Řekněte “kompozice s horizontálními liniemi„, a řekněte “peřina„ – slyšíte ten rozdíl? Při malbě používá Štýbr dripping, protože opovrhuje štětcem, a pokud fotografuje, vyhledává abstraktní kompozice blížící se malířským námětům. Jeho první práce byly desky z papíroviny, na nichž vytvářel rytmické struktury nahuštěním vlnek linkovaného papíru. Delikátní geometrické malby akrylem na plátně, kterým se věnuje nyní, vycházejí ze vzpomínek na čisté plochy školních tabulí, z hudby, z designu nábytku a nádobí a z prožívání krajiny a jedna za druhou tvoří pokračování hermetického příběhu, který vydržíme s napětím sledovat, protože ho nese vášeň a jistá narativní logika. Co bude dál? Puntíky, pruhy, nebo puntíky a pruhy? Samostatně zatím vystavoval pouze fotografie a „fotokomiksy“: v péči Jiřího Valocha v brněnské Galerii Kabinet (2007), v pražské Galerii Pecka (2004) a jako host na retrospektivě Vladimíra Kokoliy v Domě umění v Brně (2003). Jako malíř Štýbr na zhodnocení a zařazení teprve čeká. Jeho devízami jsou kontinuita, charisma a fakt, že přesně ví, proč a kudy šel. Přivlastnil si tak s bezprostřední energií i to, co bychom mu mohli upírat ve jménu „originality“, „inovace“ a „historie“ umění.
Doporučené články
|
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
|
|
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Obsah nového čísla.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář