Nová media a stíny (Ars electronica)

Letošní Ars Electronica překvapila nejen vážným a angažovaným uměním, na které upozorňoval již název “Bez připojení” odkazující k Africe a třetímu světu, ale také množstvím projektů, jež si publikum získaly svojí odlehčenou hravou povahou.
Hitem se staly aplikace na hraní se stíny, stroje, které nepředvádějí žádné nejnovější výkřiky technologie. Slouží jenom zábavě a možnostem hry v každé technologii a v každé situaci. Jejich jednoduchost a nápaditost ovšem přeměňují často složitou věc nebo nudný návyk v prostor pro experimentování a překvapení.
Největší úspěch u návštěvníků měla paradoxně obyčejná stínová hra Body Movies (Filmy vytvořené tělem), která z procházky po hlavním náměstí v Linci udělala skutečný zážitek a zábavu pro kolemjdoucí. Jednoduché přístroje projektující obrazy a světlo na plátně o velikosti 1000 m2 umožnily lidem zahrát si hru na plátně pomocí svých stínů a promítaných obrazů. Projekt Body Movies Rafaela Lozana-Hemmera (www.lozano-hemmer.com) tím vlastně využil jednu z nejstarších technologií zábavy, stínové divadlo, jež obohatil o interaktivní a otevřený charakter typický pro dnešní technologie. Na plátně pokrývajícím budovu radnice v Linci toto divadlo vytvářeli samotní kolemjdoucí, kteří se rozhodli si hrát se svým stínem nebo zkoumat promítané obrazy na plátně. Velikost jejich stínů se pohybovala od 2 do 20 metrů a závisela na tom, jak daleko nebo blízko stáli od zdroje světla.
Stíny provokovaly lidi zkoušet různé situace, v nichž ty větší stíny napadají nebo různě manipulují menšími, případně se skutečnými lidmi v blízkosti plátna nebo jen s obrazy na plátně. Hra světla a stínu, skutečnosti a obrazu, velikého a malého lidi inspirovala k neuvěřitelným hereckým a pantomimickým výkonům. Takové kreativní využití veřejného prostoru je zábavné, ale navíc umožňuje lidem měnit svoje návyky a reagovat na neznámé lidi. Nudná procházka se tak mohla přeměnit na skutečné dobrodružství, ve kterém stíny a obrazy různě bojují nebo se proplétají a tvoří celé příběhy.
Tyto filmy vytvořené lidskými těly a jejich pohyby jsou vlastně parodií na Platónovu jeskyni a na mýtus o záměně skutečnosti za iluzi. Najednou se právě iluze-stíny staly skutečnější než naše běžné životy a těla, která se pohybují po jednom náměstí. Právě možnosti stínů se staly inspirací, která provokuje ke kreativnímu a autentickému projevu na obrovském plátně. Obyčejní kolemjdoucí se stávají se na chvilku hrdiny jakýchsi velkých dramat, komedií nebo tragédií. Stíny lidem pomáhají objevit, co je v nich skryté, jejich fantazie a sny, které nemají možnost prožít v každodenním životě “pod sluncem”. Geniálně jednoduchý nápad vlastně přeměnil jedno náměstí na skutečné divadlo světa.
Dalším podobným projektem s tématem stínu byl Tool’s Life skupiny minim ++. Na zvláštním stolu pod měsíčním světlem objevujeme jakýsi tajný život předmětů denní zkušenosti, kterých se dotýkáme. Znovu jsou to stíny, jež ukazují, o čem tyto předměty sní, čeho se bojí nebo jaké další netušené funkce mají. Když se předmětů dotkneme, jejich stíny začnou předvádět na stole celé filmy a příběhy. Předměty jednoduše ožívají a nabývají nečekaný smysl: ze slánky vyrůstá roztomilá kytička, budík zazvoní a začnou z něj vycházet stíny čísel a písmen, kohoutek změní barvu stolu na modrou, při doteku misky s cukrem se k ní rozeběhnou mravenci ze všech stran, na kladivo přistane z ničeho nic ptáček a zazpívá, z popelníku začne vycházet dým, atd. Tančící stíny těchto předmětů, podobně jako stíny lidí v projektu Body Movies na náměstí, přestávají být pouhou kopií věcí, ale stávají se skutečnějšími než samotné předměty. Ukazují jejich skrytá přání a sny, oživují je. Stín se stává prostředkem vysvobození a přeměny mrtvé a nudné věci na věc živou a kreativní.
Zvláštní spojení stínů a nových technologií prezentuje také dvojice projektů od Golana Levina a skupiny spolupracujících umělců — RE:MARK a The Hidden World of Noise And Voice (Tajný život zvuku a hlasu). Projekt RE:MARK zobrazuje lidský hlas, zvláště moment, kdy se zvuk stává slovem, vstupuje do jazyka a komunikace, neboli do systému znaků. Tento projekt je vlastně jakýmsi fonografickým strojem na zobrazování hlasu, stínovým systémem “psaní”, které na rozdíl od běžného písma používá pohyblivé stíny. Návštěvníci si tento stroj mohli vyzkoušet tím, když promluvili do speciálního mikrofonu. Systém je pak schopen rozeznat a zobrazit pomocí stínů, zda se jedná o pouhý hluk, samohlásku nebo slovo.
V dalším stínovém projektu, na němž Levin spolupracoval, The Hidden World of Noise and Voice, 3 D objekty podobné stínům zobrazují expresivní složky hlasu, které ze slova vytvářejí jedinečnou událost a chápou slovo jako energii spíše než jako znak. Komunikace mezi lidmi se v tomto projektu stává intenzivním vizuálním zážitkem, při nemž skupina šesti lidí sedí kolem speciálního stolu, a datovými brýlemi sledují zvuky, jež vydávají a které se mění na pohybující se objekty. Náš hlas v tomto projektu dostává tvar a barvu, a konverzace se stává společnou malbou nebo animací.
Všechny zmíněné stínové projekty propojily staré formy zábavy s nejmodernějšími technologiemi, aby porovnaly pocity a radost, jaké podobné hry během století vždy přinášely. Původ současných médií a vizuální kultury je ve stínovém divadle. Spojení stínu a elektřiny nám pomáhá uvědomit si tuto dlouhou cestu, kterou jsme prošli, abychom se znovu vrátili k nejstarší formě zábavy, se kterou si hráli ještě naší předci v jeskyních — ke stínům.

01.03.2002