Duše umělce nejsnadněji podléhá ďáblu

Případ Avděje Ter-Oganjana, v němž je postaven proti znepokojující alianci ruského náboženského a politického establishmentu, je významným milníkem v boji za svobodu slova v postsovětském Rusku. To, zda bude osvobozen nebo uvězněn, bude mít dlouhotrvající dopad na svobodu a otevřenost projevu v Rusku.
Loni v prosinci se Avděj Ter-Oganjan zúčastnil moskevského trhu Art Manéž. Jeho příspěvek spočíval v performanci, jež navazovala na jeho umělecký "projekt", na němž po pět let pracoval. Vystupuje v něm jako ředitel imaginární umělecké galerie futuristického názvu "Vpřed!" (Ter-Oganjan v Moskvě vede skutečnou uměleckou školu - Školu současného umění). Cílem tohoto projektu je reflektovat a komentovat ruskou uměleckou scénu, která se snaží prosadit v podmínkách nechvalně proslulé hospodářské korupce, pokračující "sovětizaci" společenského myšlení a všeobecného preferování vizuálního realizmu.
Ter-Oganjan věří, že galerie současného ruského umění mají na výběr stát se buď vězněm peněz a vkusu ruské nouveaus riches nebo neziskovými organizacemi. Jeho instalace na uměleckém veletrhu byla satirickým portrétem naivního "nihilizmu". Byl v ní přítomen provinčního umělce, který reaguje na zahraniční kulturní impulsy napodobováním západního radikalizmu. Konkrétně to znamenalo, že Ter-Oganjanova instalace nabízela jakémukoli platícímu zákazníkovi ke "koupi" módní "degeneraci" tak, že "mladý nihilista" mohl za cenu padesáti rublů znesvětit levná, masově vyráběné ikony, nebo za dvacet rublů mohl zákazník sám znesvětit ikonu pod nihilistovým dohledem a za deset rublů dostal zákazník konzultace přímo ve svém domě.
Cílem této satiry byly galerie, které obchodují se západním radikalizmem. Myšlenka performance oslovila mnoho návštěvníků veletrhu a celkem proběhlo osm "akcí". Některé z ikon byly zničeny sekyrkou, jiné byly pomalovány světskými motivy. Byli ale také lidé, kteří proti takovému zacházení s ikonami protestovali, přestože se jednalo o nekvalitní, komiksovité reprodukce, které lze koupit na ulici (a proto jsou samy komerčním zesměšněním těch skutečných). Protesty přerostly ve skandál, kvůli němuž byla Ter-Oganjanova výstava zavřena a další performance zakázány.
Kontroverze však po skončení veletrhu ještě zesílila, když se v tisku začalo objevovat množství útoků na Ter-Oganjana. Představitelé církve se chopili tématu a tvrdili, že umělec má v Rusku doslova ďábelský vliv. Oficiální představitelé země začali případ považovat jako záležitost státního významu a hrozbu důvěryhodnosti moskevského patriarchátu.
V televizi a článcích v tisku ruští ortodoxní kněží otevřeně volali po potrestání umělce jako "ďáblova muže". Hlásali nezbytnost kontroly práce umělců všeobecně, protože, jak tvrdili, umělcova duše je nejsnazším terčem ďábelského pokušení. Ter-Oganjan byl záhy spojován se všemi problémy Ruska. V parlamentu byly dokonce distribuovány letáčky, které vyzývaly k akcím proti Ter-Oganjanovi, aby bylo Rusko ochráněno od další ekonomické krize. Moskevský prokurátor proti němu nakonec zahájil trestní řízení a obvinil ho z podněcování náboženské nenávisti.
V současné době je Avděj Ter-Oganjan nemocen a čeká na soudní řízení, které bylo kvůli jeho nemoci odročeno. Obrana jeho osoby v tisku je téměř nemožná, protože církevním představitelům se podařilo z problému vytvořit souboj Dobra se Zlem. Na případu je zvláště znepokojující fakt, že proti umělci se spojili státní představitelé s náboženskými fanatiky. Jeden politik, reformovaný komunista, ujišťoval ruský tisk, že "ortodoxie je základem ruského politického a soudního systému," a proto jsou Ter-Oganjan i lidé, kteří vystoupili na jeho podporu, nepřáteli státu. Jedním ze svědků vystupujících proti Ter-Oganjanovi nebude nikdo jiný než děkan autoritativní (a státem dotované) Katedry vizuálního umění Moskevské státní univerzity, který proti umělci bude svědčit na základě teorie, že, ač by umění mělo být "konstruktivní", Ter-Oganjanovo dílo je "destruktivní". Spojit své jméno s Ter-Oganjanovým případem se stává nebezpečné. Nedávná snaha moskevské Galerie Gelman uspořádat akci na jeho podporu přilákala skupinu kozáků třímajících v rukou sekyru, kteří přišli protestovat proti Ter-Oganjanovi, ohrožovali život jak jeho, tak ředitele galerie a ničili Ter-Oganjanovo dílo. Novináři, kteří se skandálu věnovali, přišli na vernisáž této akce, přičemž byli napadeni velkou skupinou anti-teroganjanovských demonstrantů.
Současní ruští umělci se probouzejí z dlouholeté sovětské pevné ruky a pokoušejí se navázat na přerušenou tradici experimentování a tvořivosti. Ruská estetická moderna se zrodila v 60. letech 19. století, kdy došlo k ústupu malířů "poutníků" z petrohradské akademie. Přestože museli zápasit s carskou cenzurou, podařilo se malířům, básníkům, skladatelům, spisovatelům a později filmařům založit jednu z velkých světových avantgardistických tradic, zahrnující vizuální a poetický konstruktivizmus, literární mystické sektářství, pokročilou kinematografickou montáž a další hnutí, jež jsou nedílnou součástí světového uměleckého dědictví (ač to mnoho lidí na západě netuší). Tato pozoruhodná vitalita za komunistického režimu vycházela z undergroundu. Ve snaze navázat na tuto tradici se dnešní ruští umělci ocitají v roli, kterou kdysi zastávali takoví tvůrci, jako byl Stravinský, Jarry, dadaisté nebo malíři skupiny Salon des Refuses. Kontroverze je součástí kritického umění. Avděj Ter-Oganjan nepovažuje sebe ani své umění za imunní vůči kritice, ať už se týkají jeho performancí nebo nezamýšlených reakcí na ně. V demokratické společnosti mají v rámci diskurzu pravoslavní věřící stejně legitimní roli jako kdokoli jiný. Ve hře je ale otázka svobody samotné. Démonizování Ter-Oganjana a dožadování se jeho uvěznění na základě zosnovaných obvinění hrozí zavedením zavedením stejně tvrdé cenzury jako v dobách sovětských komisařů, od nichž se národ a jeho kultura teprve nedávno osvobodily. Kritici a novináři sympatizující s Ter-Oganjanem jsou ve své podpoře mnohem opatrnější. Mnoho z těch, kdo jej dnes v Rusku podporují, vidí jeho případ jako nejzávažnější případ ohrožení svobody projevu od pádu komunistického režimu.

01.04.1999