Cizí fantazie (My reality, Brooklyn Museum of Art, New York)

My Reality: Contemporary Art and the Culture
of Japanese Animation, Brooklyn Museum of Art,
New York, 28. července – 7. října 2001
Františka
a Tim Gilman-Ševčík
Putovní výstava My Reality se zabývá vlivem anime na vysoké umění nejen v samotném Japonsku, ale po celém světě. Z osmnácti umělců prezentujících v Brooklyn Museum of Art sochy, video, obrazy a fotografie je jen osm z Japonska. Práce rodilých Japonců, kteří vyrůstali obklopeni anime, se liší od děl zahraničních umělců, kteří jí byli údajně ovlivněni.
Mezi japonskými umělci jsou ostřílení hráči jako Takashi Murakami, Yoshitomo Nara, Mariko Mori i méně známá jména jako Momoyo Torimitsu, Taro Chiezo, Miko Kato, Kenji Yanobe nebo korejská umělkyně Lee Bul. Díky své sounáležitosti s touto kulturou posouvají její vizuální jazyk o krok dál a často vytvářejí nové postavy, jako je například Murakamiho tvor DOB. Postava inspirovaná Mickey Mousem prožívá příběhy, které Murakami vypráví prostřednictvím soch, malby a zboží, jež se podobá slavné Hello Kitty. Momoyo Torimitsu poukázala na jeden ze základních prvků anime, jímž je kawaii, čili roztomilost. Její práci Nějak se necítím dobře tvoří obří růžová zaječí dvojčata. Navzdory nepříliš šťastné instalaci, kvůli níž původně hroziví obři vypadají jako přerostlé hračky, dovádějí její zajíčci japonskou posedlost roztomilostí a nevinností do neočekávaných extrémů (které někdy zdánlivě hraničí až s dětskou pornografií). Ale Japonci mohou svůj jazyk překrucovat, rozšiřovat, zvýrazňovat, přičemž anime, čili “super plošná” kultura existující na mnoha úrovních, dokáže všechna tato gesta do svých rozšiřujících se hranic pojmout.
Naproti tomu umělci z USA a Evropy si z anime půjčují formálnější prvky. Svědčí o tom například obrazy Inky Essenhigh nebo Jamese Esbera. Miltos Mantes zpracoval počítačové hry Tomb Raider a Soul Blade, jež byly anime inspirované, a připravil video, v němž hrdinky mísí agresivní úspěch s emocionalitou. Bojovnice znovu a znovu podřezává svého mužského protivníka a pokaždé říká “Nikdy na tebe nezapomenu” nebo “Promiň”. Práce umělců ze Západu však nakonec do světa anime nezapadají. I když některé z nich splňují formální požadavky, nevypadají “super ploše”. Stejně jako návštěvník výstavy zatím zůstávají vně této fascinující cizí kultury.
Přeložil Vladan Šír

01.04.2001