Turniket

Od počátku 90. let se ve výtvarných periodikách pravidelně objevují zprávy o festivalech akčního umění. Pravděpodobně prvním byl Malamut v Ostravě, v roce 1997 následovalo setkání Permanentní performance v Chebu a festival A. K. T., pořádaný Domem umění města Brna. Poslední byl festival Akční Praha, který se konal na konci minulého roku v intermediálním prostoru Roxy.
V Ostravě, v které se letos již po šesté bude konat festival akčního umění Malamut, před rokem vznikl Turniket. Jeho první ročník uspořádali studenti z ateliéru jednoho z hlavních protagonistů Malamuta, Petra Lysáčka. Letošní druhý ročník byl pojat jako konfrontace studentů z celé republiky. Je příznačné, že nejvíce účastníků bylo z Ostravy, a to právě z ateliéru Petra Lysáčka, ale nejen z něho. V Ostravě má díky Malamutu akční umění neobyčejně živé zázemí a tradici. Na Turniket přijelo několik studentů brněnské FAVU a malá skupinka z Ústí nad Labem. Z Prahy se nezúčastnil nikdo - i to je příznačné. Dvoudenní festival byl naplněn řadou akcí v místním rockovém klubu Rokle, ale i přímo na ulici mezi nic netušícími Ostravany. Mezi nejzajímavější patřily akce tří ostravských studentek. Petra Čiklová, jedna z organizátorek festivalu, ve své performance ukázala začarovaný kruh anorexie. Její performance se stala metaforou vlastní zkušenosti. Oblečená v elastickou kombinézu si pomalu sádlem vycpávala patřičné partie těla. Pečlivě tvarovala břicho, stehna, prsa a zadek, až její neforemně tlustá postava doslova přetékala sádlem. Prohlížejíce se v zrcadle propíchla v kombinéze otvor, takže z něho mohla sádlo vytlačit. Neméně zajímavá byla performance Lady Charbulákové, která předvedla minimální a zároveň velice náročný body-artový piece. Ve tmě s laserovými světýlky po stranách paží a nohou ležela natažená na dvou, od sebe co nejvíce vzdálených židlích tak, aby světýlka byla v jedné přímce. O namáhavosti tohoto výkonu svědčilo prudké oddechování autorky, která se nemínila jen tak jednoduše vzdát. Třetí výjimečnou ženou Turniketu byla Martina Kubinová, která ve slušivém, zářivě modrém kostýmku s několikametrovou průhlednou hadicí kolem krku vykročila čistit místní tramvajovou zastávku od nedopalků cigaret. Pomocí svého dechu nasávala nedopalky do hadice, aby je poté vyfukovala do koše. Její akce budila nemalý zájem kolemjdoucích a cestujících. Své absurdní, ale zároveň noblesní chování autorka zakončila tím, že do jedné z tramvají i s hadicí nastoupila a odjela. Další zajímavou akcí, která reagovala přímo na současné události, bylo B 52 Petra Pavlána - hlavního organizátora Turniketu. Před místní samoobsluhou si rozbalil mapu Jugoslávie a míchal si proslulý koktejl pojmenovaný podle amerických letadel B 52, který je pro zapálení nutné urychleně vypít. Do mapy označoval bombardované oblasti a po šesti B 52 ji zapálil a úplně namol odešel. Tato performance byla stejně efektní jako bombardování Jugoslávie předkládané nám médii.
Na Turniketu se ještě představili Milan Kutina, Vít Kraus, Petr Šesták a Zuzana Orlová, Jirka Martuška, Jitka Jelínková a Pavlína Pospíšilová. Některé akce měly charakter malých etud - jako například vizuálně nádherná akce Jakuba Valáška, který v noci kreslil ohněm znaky na zdech vybydleného domu - jiné byly promyšlenými performancemi pro veřejný prostor. Některé vznikly naprosto spontánně, jako například kabaret brněnských studentů nebo performance Ondřeje Langra, který na sebe izolepou připevnil asi sedm židlí a pak se nelidsky dlouho pokoušel postavit na stůl. Přestože je Turniket studentským festivalem měl jeho 2. ročník vynikající úroveň. Navíc měl na rozdíl od někdy trochu rutinních festivalů “profesionálních” performerů živou a spontánní atmosféru. Přestože nejmladší autoři opakují některá témata a vyjadřovací prostředky, které si musí vyzkoušet každá generace vždy znovu, reagují neobvykle angažovaně na dnešní situaci a její problémy. Právě tato nastupující generace již není zatížena dříve všudypřítomným protestem proti oficialitě, ani lehkovážností performance počátku 90. let, jenž přišla o svého protivníka. Dnešní mladí performeři a performerky hledají protivníka už jen v sobě nebo ve lhostejném davu, který se snaží na chvíli zaujmout, vyprovokovat nebo využít.

Fotografie Jiří Martuška

01.04.1999