Časopis Umělec 1997/2 >> Pokousat dámu nebo si vyholit pohlaví? Přehled všech čísel
Pokousat dámu nebo si vyholit pohlaví?
Časopis Umělec
Ročník 1997, 2
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Pokousat dámu nebo si vyholit pohlaví?

Časopis Umělec 1997/2

01.02.1997

Jana Žiljajeva | moskva | en cs

Uměním dnes nazýváme schopnost prezentovat jako umění všechno to, co uměním není. Jestli jste pochopili tuto jednoduchou formulaci, pak můžete směle vyrazit do moskevských galerií. Je jich tady okolo padesáti, ale zcela přesný počet vám neřekne ani odborník, ani jej nenajdete v žádném kulturním přehledu - tak jako myšlenky, jsou i galerie pomíjivé a často úplně zmizí. Když přijdete na vernisáž a uvidíte jen holé stěny, nesmíte hned dělat ukvapené závěry. Je docela dobře možné, že jádro výstavy je právě v tom, že žádná není. Možná, že to smetí, které vypadá, jako když ho někdo zapomněl uprostřed místnosti, je právě oním vystavovaným dílem. Je také možné, a v tomto případě to můžete považovat za štěstí, že se stanete svědkem akce. Jestli je tomu opravdu tak, pak si musíte dávat velký pozor. Není totiž vyloučené, že umělec sám spustí nějaké konceptuální představení, ale pokusí se do něj zapojit i publikum. Alexander Brenner tak jednou například po symbolickém mytí nohou vroucí vodou vylil obsah lavoru na přihlížející diváky a okamžitě za ním poslal i samotný lavor. Prorazil naštěstí jen okno.
Známý performer a mystifikátor Oleg Kulik zase pokousal dámu ze švédských diplomatických kruhů. Když jí chtěl manžel přispěchat na pomoc, roztrhal mu kalhoty.

Andrej Velikanov na americkém velvyslanectví zapálil a rozšlapal černý dort, který se progresivní moskevské publikum chystalo sníst jako pietní akt na památku obětem pumového útoku na Hirošimu. Členové sekty Absolutní lásky, jež zahrnuje několik mladých umělců, si navzájem silnou nití zašívají ústa hrají šachy hořícími figurkami, které drží holýma rukama. Publikum do toho pravda netahají... Rozvířit sexistickou atmosféru moskevských nonkonformistů se rozhodla mladá umělkyně Alena Martynová, která od dětských hrátek vystříhávání figurativních děr do punčocháčů a malování kvašem na sněhu dozrála k dospělé pravdě života. Po jedné z jejích akcí v TV galerii nazvané Technika radikálního gesta, při níž si hlavní představitelka holí rozkrok, moskevská veřejnost doslova vybuchla. Od té doby si Aleny začal vážit na západě proslavený starší kolega Oleg Kulik. Elitní mládežnický časopis Ptjuč (jehož název je složeninou jmen Puškina a Tjučeva a znamená jedinečnost radosti) o Aleně prohlásil, že je jedna ze tří nejbystřejších žen uplynulého roku.

V umění je Alena Martynová chuligánka - takový Alexander Brenner nebo Oleg Kulik v sukních. V životě je ale plachá a tichá restaurátorka ikon, žena v domácnosti a milující manželka. Všechno to, co ve svých projektech Alena bezostyšně demonstruje, je naprostá pravda bez sebemenšího náznaku umělecké lži. Otázka, kde se v tiché skromné ženě bere taková nestydatá skandalistka, zbývá k zodpovězení mužům, uměleckým kritikům.

Alena Martynová: Jsem pěvkyní chvastounství

Všechno je na prodej. To je název starého polského filmu. V dnešní situaci, kdy se ubohý, ostudný trh s uměním zhroutil a oficiální systém tvorby uměleckých předmětů zastavil, je umělec nucen si přivydělávat bokem. Pracovat jako šílenec, jak je to běžné v New Yorku, není přijímáno. Někdo proto dělá grafický design - vyrábí reklamu. Já jsem se rozhodla dělat matrjošky a velikonoční vajíčka, malovat portréty na Výstavy úspěchů národního hospodářství (VDNCH) a na anapské pláži u Černého moře kreslit zátiší a la Holandsko. Pracovala jsem jako pradlena, na mandlu, u benzinky, jako ostraha a hasič, dělala jsem kreslené filmy ve filmových ateliérech Ekran, byla jsem restaurátorkou v kostele, modelkou, zahradnicí, scénografkou v loutkovém divadle, maketistkou a statistkou v Gorkého filmových ateliérech.
Co já jsem všechno nedělala! Všechno to jsou ale zaměstnání bez valného příjmu. Díky bohu jsem žena, což znamená, že starodávná a romantická profese prostitutky mi není, dokud jsem ještě mladá, zcela upřena. Především jsem ale umělkyní, a proto mohu přeměnit jakékoli profese, jakékoli zážitky svého života v umění.

Můj feminismus spočívá v tom, že se snažím dělat věci ne hůř než muž. Velice dlouho jsem brala všechny prostě jako lidi, rozdělení na muže a ženy vnímám teprve nedlouho. Měla jsem jakousi chabou představu, že s muži je možné komunikovat. Přesto mám muže v podstatě ráda.
Měla jsem vždycky hodně nápadů... Něco jsem udělala a potom tiše šla a nabízela to lidem, jestli se na to nechtějí podívat. Tak plachá a nabízivá bych možná zůstala dodnes, ale to je špatný přístup. Můj učitel říká, že génius, to je profese. Jestli se rozhodneš jít touhle cestou, podotýká, a být ta nejlepší, nemůžeš ustoupit a plaše se nabízet. Musíš prostě předstírat, že jsi skutečně ta nejlepší. Je třeba jít až do extrému. Mám už asi takovou povahu - když piju, tak vyvádím. Takže jsem normální zakomplexovaný člověk.
Hrdina Parkerovy The Wall si holí obočí a hruď, čímž sám sebe ničí, vypořádává se se svým já. Toto gesto plné smutku doplňuji o záběry holení ženského rozkroku. Způsob úpravy zevnějšku je v současnosti velice rozšířen.

Je holení rozkroku příliš otevřeně feministické? Vždyť miliony žen na celém světě, a hlavně muslimky, si holí ochlupení na celém těle. Zpočátku je to gesto rouhačství, protože holení rozkroku je přeci zásahem do ženské krásy. I když může jít o rouhání, nemusí mít žádný sociální význam. Pro mě je holení rozkroku rutinním životním úkonem, jakým je třeba aplikace barev na plátno, kterým se zabývám již delší dobu. Kdo může vyvrátit, že holení rozkroku není stejnou uměleckou činností jako je malba? Nechápu pojem „lyrický hrdina“. Jsem strašná egoistka, protože po celý svůj život obracím svoje vnitřnosti naruby. A všechny moje performance jsou šíleně konkrétní: buď to umím, nebo se mi to líbí, nebo vyprávím příběh, který se mě přímo týká, a sebe zapojuji do tohoto příběhu. Nestačí mi dívčí radosti, v tomto ohledu jsem lidská stvůra. Existují ženy, které byly stvořeny pro lásku a úctu a vypadají jako princezny. Jsou něžné, trpělivé, vychované k obdivování. Existují ženy-kolosy, které rodí a rodí a rodí. Existují šikovné, pracovité ženy, vybrané, kouzelné, ale přitom všem si musí držet svou linii. Já nejsem zcela ještě žena, protože jsem uvázla v náctiletém věku. Navenek mám všechno v pořádku, ale hlavou se mi honí dětství. Odtud pramení moje dětské kresby na sněhu. Někdy si ani neuvědomuju, co vlastně dělám. Vystavuji se na prodej jako prostitutka, ale nemyslím si, že by to bylo špatné. Je to asi dětská zvědavost, když si myslím, že vyzkoušet se musí všechno. Všichni moji známí jsou z mých performancí zděšení, ale já v tom nevidím nic odporného nebo opovrženíhodného. Naučila jsem se vařit, prát i uklízet, a při tom se snažím samu sebe udržovat a vydělávat nějaké peníze. Místo háčkování a rození dětí však zůstávám umělkyní. Mužům se z mé tvorby nejvíc líbí, když sedím a maluju obrázky. Nedokážu se uplatnit, neumím si najít dobře placené místo. Možná, že jsem příliš egoistická a ctižádostivá, ale ruku na srdce, všechno, co se v umění zapsalo do historie, bylo provokativní. Markýz de Sade, Lev Davidovič Trockij, Casanova, Caliosto, z žen Mata Hari, Frida Canlo a ze současných bohužel pouze Madonna, která ví, že chce, aby z ní byli lidi bez sebe, a oni jsou. Panuje názor, že člověk k tomu, aby vyniknul, potřebuje nadání. Já jsem spíš pěvkyní chvastounství: neuplyne jediná minuta, abych nevymýšlela nějaké triky. Vše kolem mě, vše co vidím a slyším, použiju při realizaci svých nápadů. Z toho je patrné, že provokace jsou výsledkem velmi seriozní práce.

Existuje bezpočet způsobů, jak přimět lidi, aby o vás mluvili. Je dobré si budovat legendy - tak aspoň začínali bohové. Na co všechno lidé nepřijdou, aby se zviditelnili: jedí kilogramy hřebíků, skáčou z mrakodrapů, nechávají si narůst dlouhé nehty a kníry, holí si genitálie, ukládají o život prezidentům a hvězdám showbusinessu - zkrátka dělají všemožné šílenosti. Guinessova kniha rekordů jim slouží jako kronika jejich samolibosti.

Život tvořivého člověka je zvláštní věc. Vždycky vzbuzuje zájem lidí. A čím je jeho život bohatší, tím větší je zájem. Ale informace o tvorbě, podrobnosti o umělecké kariéře jsou dostupné jen nevelké skupině lidí, kteří jsou nejčastěji s hvězdou profesionálně spojeni. Ostatní spíš zajímá osobní život slavných. Ale nejdřív je potřeba se stát slavným. I přes úmornou práci si ale člověka nikdo nemusí všimnout, nebo aspoň ne tak, jako když využije skandálů, které si prostý občan nemůže dovolit. Takové činy se mohou zdát hříšné, ale i hrdinské, a rozhodně vedou k popularitě.

Moje heslo „můj život se mě netýká“ není jen pokusem o identifikaci s popisovanou situací, ale svědectvím mého odvěkého přání chovat se k sobě jako k někomu jinému.

Překlad Vladan Šír, Irina Maňáková





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Print on art paper from serie prepared for "Exhibition of enlarged prints from Moses Reisenauer’s pocket Ten Commandments"....
Více informací...
290 EUR
316 USD
Tovární ulice v Ústí nad Labem, 2016, 225 x 150 cm, print on vinyl
Více informací...
580 EUR
631 USD
Sada čtyř raritních pohlednic vytištěných v omezeném nákladu (1995)
Více informací...
8 EUR
9 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS