Časopis Umělec 1999/4 >> Bytovka | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
BytovkaČasopis Umělec 1999/401.04.1999 Eva Husáková | reviews | en cs |
|||||||||||||
Žijeme ve městě, které z mnoha důvodů (devastující průmyslová minulost a problémy přenesené do “prosperující” současnosti, problematické společenské rozvrstvení podmíněné vykořeněností a nezaměstnaností) nepovažuje kulturní scénu, její znovuobnovení a podporu za nosný prvek rozvoje. Město se sto tisíci obyvateli má tak jedinou nekomerční galerii (Galerie E. Filly) a pár vyčpělých, stěží přežívajících galerií charakteru Díla. Chybí zde místo pro menší akce,které nemusí být ani nadčasové a nadregionální, ani komerčně rentabilní, ale mohou být důležitým živlem pro oživení celkové atmosféry. Menší akce člověku umožňují udržet kontinuitu a mohou pomoci znovuvzkřísit kulturní “komunitu” (navíc je relaxace potřebná).
Právě existence okruhu uměnímilovných lidí je schopna podnítit obnovení bývalé tradice zájmu o umění, o kulturní dění, které není “posvěceno” megamediálními strukturami. A tak se zdá, že opět nastává doba malých, mimořádných akcí – pro jejich nezaměnitelnou, radostně intimní atmosféru setkávání s přáteli a zajímavými lidmi. To je významné pro udržování pocitu sounáležitosti, jenž může být iniciačním momentem při vytváření kulturního zázemí (a povědomí) ve městě či regionu, kde se na tuto dříve přirozenou součást života pozapomnělo. Proč kvůli tomu pořádat bytovou výstavu? Nejde ani tak o únik do skuhrající, undergroundové opozice, ostatně takový čin by nebyl v současnosti příliš smysluplný. Řešení v podobě bytové výstavy je jen rychlým tahem, protože možnost otevření nové galerie zaměřené na prezentaci současného umění je více než svízelná. A tak se malý pronajatý byt proměnil ve výstavní prostor, ve kterém bylo nainstalováno přes šedesát obrazů Martina Koláře. Jeho práce jsou intimně nenápadné – zdálky působí jako čisté, nedotčené (bílé, hnědé, černé) plochy. Teprve zblízka rozlišíte jemné předivo linií, skvrn a chuchvalců. Kolářovo výtvarné uvažování pramení z běhu života, z úseků, jež nejsou možná dostatečně zřetelné, avšak čistota a cílenost autorových záznamů (kompoziční, cyklická) a často až přebujelá estetika poznamenává paměť diváka mnohem déle. Obrazy Martina Koláře jsou připomínkami přírody, krajiny kolem Ústí nad Labem (České Středohoří, zahrada v Brně), poznámkami z výletů i pěších návratů nočním městem. Jeho programová existenciální asocialita ho vede k použití minimálních výtvarných prostředků a gest. Bílá, černá, přírodní pigmenty na téměř monochromní ploše plátna. Body, z nich složené linie a obrazce vytvářejí nepostřehnutelné, a přesto zásadní symboly krajiny Kolářovy existence. Jeho obrazy fungují vždy v mnohosti, v sériích, které neúnavně megalomansky produkuje. Obrazy Martina Koláře zatím bylo možné shlédnout v čistých, sterilních prostorách galerií (Galerie E. Filly, Galerie mladých Brno a další), kde se zesiluje jejich neskutečná prchavost, až se stávají téměř neuchopitelnou, výlučnou chimérou. V prostoru žitém, v soukromém bytě, jako by náhle “sestoupily”, otevřely svá zákoutí a jejich neprůhlednost zprůsvitněla. Proměnily se v důvěrně známé “výseky zorných polí” – jako prasklinky na zdi u postele, které bychom dokázali nakreslit i poslepu. Bylo možné se na chvíli vloudit do světa, který jinak může zůstat ukrytý i proto, že to tak chceme. Martin Kolář. Výstava v soukromém bytě v Ústí nad Labem, slavnostní otevření 6. 4. 1999.
01.04.1999
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář