Časopis Umělec 2005/1 >> Rod a obroda obrazu českého modernismu Přehled všech čísel
Rod a obroda obrazu českého modernismu
Časopis Umělec
Ročník 2005, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Rod a obroda obrazu českého modernismu

Časopis Umělec 2005/1

01.01.2005

Zuzana Štefková | review | en cs

Kniha Martiny Pachmanové Neznámá území českého moderního umění: Pod lupou genderu vydaná nakladatelstvím Argo je mezi českými uměleckohistorickými publikacemi ojedinělá. Česká moderna, kterou se zabývá, rozhodně nepatří k neprobádaným kapitolám českého umění. Kniha přesto usvědčuje dosavadní badatele z toho, že na pomyslné mapě tohoto území existují „bílá místa“.
Klíčovou roli v zamýšlené nápravě jejich opomenutí hraje perspektiva genderu, tedy rodu, který však nelze redukovat na rod autorky ani umělkyň, jež se v knize dostávají ke slovu. V centru pozornosti studie totiž stojí rod „projektu modernismu“ a zároveň s ním i rod samotné disciplíny dějin umění. V Čechách se totiž, alespoň podle názoru Mirka Vodrážky citovaného v úvodu knihy, „dějiny táhnou jako žvýkačka na botě“.
Existenci „neznámého“ rozměru české moderny vysvětluje Martina Pachmanová jako následek selektivní paměti a zažitého přístupu k umění, který je zatížený tradicionalismem, metafyzikou kánonu a diktátem chronologie. Autorce přitom jde o od- krytí takových dějin umění, které by umož- nily „vyjádřit minulost v termínech přítomnosti“ a nabídly čtenáři pohled na historii jako na diskontinuitní a otevřený systém. Její výklad české moderny se úspěšně vyhýbá nástrahám, jaké klade normativní kritika, když zkoumané období podřizuje konceptům originality, revolučnosti, kánonu a krásy. Na druhou stranu nezabředává ani do bažiny bezbřehého relativismu. Pokus o „jiné psaní“ je motivován požadavkem pluralitního přístupu, který by ukázal aktivní role žen v příběhu moderního umění a neodstavil je mimo koncept modernosti coby pouhé objekty mužské tvůrčí imaginace nebo jako bytosti beznadějně nepůvodní a iracionální, čili vysloveně anti-moderní. Autorka poukazuje na paradoxní skutečnost, že právě období moderny, v němž bylo poprvé v historii poskytnuto ženám umělecké vzdělání a v případě Československa rovněž politická rovnoprávnost a kdy se objevila postava „nové ženy“ jako činitelky pokroku, lze charakterizovat jako „výsostně maskulinní podnik“. Víra ve vrozené konzervativní založení žen podporovala domnělý antagonizmus ženského elementu a avantgardního kulturního světa. Zároveň se avantgardní intelektuálové snažili o vymazání jakýchkoli rozdílů (včetně těch rodových) z konceptu budoucí pokrokové společnosti. Z těchto důvodů neměly ženy jako tvůrkyně příliš prostoru k samostatnému manévrování. Podle slov autorky jí však nejde o vytváření „mýtu feministické modernosti“, „pranýřování umělců mužů, jejichž obraznost byla svázána s ženským tělem“ ani o „odsouzení modernismu jako apriorně misogynského projektu“, ale o nastínění slo- žitých a často ambivalentních vztahů mezi uměním a genderem.
Sama forma knihy vypovídá o autorčině záměrném odmítnutí „velkého vyprávění“ a zároveň odráží její zájem o heterogenitu moderního umění. Každá z pěti kapitol by mohla fungovat zvlášť. Záměrně fragmentární struktura knihy prozrazuje, že texty vznikaly z odlišných popudů, ale právě díky této pestrosti vyjadřuje plasticky různé způsoby, jakými je otázka rodu vepsána do diskurzů moderny.
V kapitole „Ženská práce“ v mužném věku dokládá Martina Pachmanová výběrem z textů teoretiků i umělců činných na počátku 20. století, jakým způsobem byla moderna konstruována jako doba „mužná a heroická“, odmítající intimitu, pocitovost a domáckost. Zároveň si autorka všímá vztahu mezi takzvaným vysokým a nízkým uměním, z nějž vyplynula degradace ženského umění. Na druhou stranu však popisuje i sebevědomé umělecké strategie žen (především z okruhu Artělu), reagujících na příliš těsný a rodově podmíněný rámec tvorby. Na to navazuje podkapitola „Sémantické kejkle“ kolem de- korativismu, která se dotýká se nepřiznané spojitosti mezi dekorací, považovanou za tradiční ženskou doménu, a abstrakcí – nejryzejším výdobytkem (mužské) moderny – a jejich diametrálně odlišného hodnocení. Konečně v podkapitole Ukradená reforma: funkcionalismus a kultivace „ženství“ komentuje Pachmanová rozpor mezi proklamovaným osvobozením žen a skutečností, že se toto osvobození odehrávalo podle mužského scénáře a zůstalo ve většině případů omezené na tradiční ženskou sféru, tedy domácnost.
Kapitola Vývojové odchylky modernismu: Paradigma žena je věnována činnosti ženských uměleckých spolků (zvláště Kruhu výtvarných umělkyň) a vztahu mezi rodem umělkyň a jejich příklonem k „novým realismům“ často jiné než profrancouzské orientace. Autorka zde polemizuje s před-
stavou příběhu umění jako darwinistického soupeření, jež směřuje ke (konečnému) vítězství „vyššího“ tj. avantgardního umění. Všímá si faktu, že se vedle žen ocitli na vedlejší koleji, tedy vně modernistického uměleckého kánonu, i umělci německé a židovské národnosti žijící v Čechách, což pro některé německé či židovské umělkyně znamenalo dvojnásobné umlčení. Pachmanová zdůrazňuje, že interpretaci „ženského umění“ a jeho vyloučení z projektu budování modernismu podmiňoval rámec, v němž bylo toto umění chápáno – jako poznamenané konformitou, odvozeností a intuitivní emocionalitou (v protikladu k racionálně založenému umění mužů), tedy „přirozenou povahou“ ženského pohlaví. Dekonstrukce tohoto rámce ji zajímá více než objevování „geniálních“ umělkyň, a to i přes to, že na tomto místě uvádí několik autorek (Miladu Marešovou, Vlastu Vostřebalovou-Fischerovou, Hellu Guthovou, Zdenku Burghauserovou aj.), jejichž tvorba se vymykala dobovému průměru nejen ženské produkce.
Stejně tak v kapitole Kolektivní touhy: česká meziválečná avantgardní architektura a budování „nadpohlavního“ prostoru Pachmanová nesleduje tvorbu českých architektek, ale zaměřuje se na analýzu rodově podmíněného dělení prostoru na veřejný (mužský) a privátní (ženský). Zároveň poukazuje na to, jak vyhrocené požadavky avantgardních architektů a teoretiků architektury na redukci soukromého prostoru (zosobněné především Karlem Teigem) utvářely architektonický prostor jako nástroj rodově specifické kontroly.
Kapitola Potíže s genderem: Já je někdo jiný by se mohla zdát z metodologického hlediska nejtradičnější, vzhledem k tomu, že mapuje dílo jediné význačné umělecké osobnosti – Marie Čermínové alias Toyen –, ale ani zde se nejedná o klasické monografické pojednání. Pachmanovou zajímá postava Toyen z hlediska její pohyblivé rodové a sexuální identity, které chápe jako nástroj destabilizace tradičního dělení na rod ženský a mužský. Autorka odmítá vysvětlení Toyenina cross-dressingu jako mužské autostylizace stejně jako koncept androgynní fúze pohlaví. S pomocí kombinace přístupů strukturalismu, psychoanalýzy a surrealismu razí pojetí identity v pohybu, jež překonává omezení binárních kategorií ženského a mužského.
Poslední téma pojednané v kapitole „Géniova mateřština“: ke konstrukci maskulinity v české moderním umění vychází z premisy, že koncepty ženskosti a mateřství zpětně ovlivňují pojetí mužské identity. Rodové ambivalence objevující se ve formulacích pojmu „génia“ v textech modernistických teoretiků (především F. X. Šaldy) dosvědčují, že i tento v jádru ryze maskulinní modernistický koncept byl „kontaminován“ představou mateřství jakožto čehosi potlačeného.
Čtenář, jenž by od textu očekával objevy zneuznaných „velkých jmen“, patřících geniálním ženám v českém moderním umění, by mohl být po dočtení této knihy zklamán. Ale o takové přepisování historie ve prospěch žen autorce nešlo. Pod její lupu by se „Velikánky“ beztak nevešly. Nešlo jí ani o tradiční bádání ve smyslu katalogizace a inventarizace uměleckých děl, což se (spolu s malým rozpočtem) bohužel promítlo do omezeného počtu reprodukcí. Přesto však jde o knihu skutečně inspirativní. Nejenže vkládá chybějící fragment do obrazu české moderny, ale zároveň se táže po smyslu a hodnotách dějin umění, které tento obraz vytvořily.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
S.d.Ch.: Varlénův slavín, 99,5 x 69 cm, koláž a kresba
Více informací...
900 EUR
979 USD
offset print / 15 x 22 x 0,5 cm / 32 pages
Více informací...
8 EUR
9 USD
31.5 x 36 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
446,40 EUR
486 USD
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
870 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS