Časopis Umělec 2004/1 >> Capetown Redbull Music Academy | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Capetown Redbull Music AcademyČasopis Umělec 2004/101.01.2004 BLN | reportáž | en cs |
|||||||||||||
Capetown Redbull Music Academy je workshop pro dýdžeje a producenty, možnost získat informace a navázat kontakty. Účastníci se vybírají na základě poměrně rozsáhlého dotazníku a třicetiminutového mixu nebo ukázky vlastní produkce. Může se jednat o jakýkoliv styl v rámci elektronické hudby. Z každé země (až na ty velké jako USA nebo Velká Británie) je většinou vybrán jeden účastník.
První RBMA se konala v roce 1999 v Berlíně, následoval Dublin, New York (posunutý kvůli 11. září), Londýn, Sao Paulo a na sklonku loňského roku jihoafrické Kapské město. Cape of good dope Přípravy na odjezd do JAR probíhaly ve značném neklidu. Filip zaparkoval v nových nadzemních garážích. Ideálních pro filmové honičky v autech a s ne- pochopitelnými architektonickými prvky. Prostor člení příčky asi deset metrů dlouhé s dveřmi na obou koncích. Možná bych se ani nepozastavila nad tím, k čemu jsou, když lze zdi jednoduše obejít, ale zarazilo mě, že přede dveřmi ve výšce asi třicet centimetrů probíhá po celé délce jakési tučné madlo. Když dveře pootevřete na pár centimetrů, které vám madlo umožní, je za nimi zeď. Nejdřív jsme si mysleli, že se někdo spletl. Jenže ty dveře byly všude, s neomylnou pravidelností: dvoje v každé příčce. V odletové hale mě přepadl smutek. Zrovna jsem přemýšlela, že pojedu zpátky domů, když se objevil Krištof Kintera. Letěl stejným letem do Amsterodamu instalovat svou pohyblivou igelitku. Chvíli jsem mu plakala na rameni, potom mě rozesmál vyprávěním o proclívání svého díla, vybaveného stejnými baterkami, jaké se používají k odpalování náloží, a pak už jsme seděli v letadle. Na amsterdamském letišti ještě káva u stolků letištního baru pod neonovým artefaktem s nápisem hihi–hehe–haha. Vedle neonová šipka navádějící do kasina.... Krištof Kintera má před sebou cestu do města a já se slovenským účastníkem, dýdžejem Monoidem, dvanáct hodin v letadle do Kapského města. Vystupujeme z letištní haly. Náraz horkého vzduchu mě donutí sundat bundu. Slunce mi praží do očí a do pomačkané nevyspalé tváře. Jsem v Africe! Cestou z letiště míjíme slumy, vnější pás města tvořený boudami z prken, plechu a lepenky, potom townships (chudá předměstí s malými betonovými baráky, postavená v době násilného vystěhovávání černochů z jiných čtvrtí) a přijíždíme do centra. Jsme ubytováni v luxusní čtvrti Waterkant Village, čisťounké, natřené jasnými barvami, s jedno- až dvoupatrovými domy na úpatí Stolové hory. Náš dům má terasu s malým bazénem a před ním právě nastupuje do auta Rod Stewart. Továrna na sny Akademie je situována do nádherného prostoru bývalé továrny v centru města. V přízemí hlavní budovy je bar, pohovky, několik počítačů, monitor, na který se přenáší dění v přednáškové místnosti a kancelář RBMA. V patře je sedm studií vybavených gramofony, pěknými sofátky a díly místních umělců. V dalším poschodí pak přednášková místnost. V protilehlé budově nahrá- vací studio a rádio Spektrum s frekvencí zakoupenou pouze na dobu konání akademie. Každý má možnost se v rámci vysílání představit a my většinou slyšíme část jejich setů při přesunech minibusy. Jednou z věcí, která mě na Kapském městě uchvátila, jsou hory. Přímo uprostřed města. Ať se podíváte z kteréhokoli okna, s největší pravděpodobností je uvidíte. Někdy je obloha jasná, bez jediného mraku, někdy se vrcholky ztrácí v oblacích. Stolové hory, pokaždé v jiném remixu. Po uvítací ceremonii a představení akademickeho týmu je na programu film Amandla, dokument o boji proti apartheidu. Je šok uvědomit si, že teprve před deseti lety nesmyslný režim padl. Hudba a zpěv byly vždy důležitou součástí života původních obyvatel a v soundtracku zazní skladby známých hudebníků z JAR Miriam Makeby nebo Hugha Masekaly. Scéna, ve které se mnohatisícový dav postaví policistům zpěvem, patří k nejsilnějším. Hi, my name’s Andrea, and I’m from Jamaika V pondělí si účastníci postupně sedají na gauč, představují se, losují otázky: čtyři Američané, Rakušan, Němka, Holanďan a Holanďanka, Slovinec a Slovák, Kolumbijec, Brazilec a Mexičan, Belgičan, Francouz, Řek, Panamanka, Estonec, Chorvat, Peršanka ze Švédska, Angličanka… někdo studuje s hudbou příliš nesouvisející obory, např. přírodní vědy, a zabývá se výzkumem hormonů popřípadě lidského mozku, další nejprestižnější (a nejdražší) školu pro zvukové inženýry v Londýně, někdo má restauraci. Live Fast Die Young in a nice pair of Shoes Začíná se ve dvanáct, pak hodina na oběd, další přednáška a workshop zaměřený na produkci, potom práce ve studiu, většinou minimálně do půlnoci a nakonec zábava v klubech. Postupně si tam zahrají studenti i lektoři. Technický tým tvoří Brendan Mc Gillen (Ectomorph / Detroit, USA), Patrick Pulsinger (Cheap Entertainment, Vídeň / Rakousko), Osunlade (Yoruba, Puerto Rico / USA) a Marcus Wormstorm ( Kapské město / JAR). V následujících dvou týdnech můžeme absorbovat maximum informací o produkci a v rámci workshopových skupin vytvořit skladbu, remix apod. Rozebíráme konkrétní situace a možnosti: Speedy J a Richie Hawtin vytvořili některé kusy pomocí 909 a distortion pedálu, Matthew Herbert použil ve svém tracku jako bicí šramot Patrickových vousů, Marcus Wormstorm vytvořil celý track včetně basové linky pomocí prstů a chodidel. Lektoři jsou stejně různorodá skupina jako účastníci, osobnosti z různých oblastí hudebního průmyslu, DJ’s a rádioví DJ’s, producenti, vydavatelé, zvukoví mágové, hudebníci. Většinou mluví o začátcích, zasazují svůj vývoj do širšího kontextu, pouští hudební ukázky a odpovídají na otázky. Mensch Maschine K nejzajímavějším lektorům patřil Sebastian Niessen z Mnichova (jen o trochu menší legenda než Robert Moog, který navštívil první ročník Akademie). Muž který vytvořil většinu nástrojů užívaných legendami elektronické hudby Kraftwerk. Mluvil o setkání s průkopníky elektronických hudebních nástrojů: Němci Oskaru Salovi a Američanovi Raymondu Scottovi. Sala (1910-2002), Hindemithův žák, vytvořil unikátní skladby pro nástroj trautonium, vynalezený v roce 1930 Friedrichem Trautweinem. Šlo o monofonní syntetizátor a patrně první elektronický nástroj. Sala pomocí klávesnice spojil elektrický okruh a aktivoval oscilátor, tón zesílil a alteroval pomocí filtrů. Do širšího povědomí se zapsal poté, co ho oslovil Alfred Hitchcock, aby vytvořil hudbu k Ptákům. Hitchcock původně chtěl použít autentické zvuky ptáků a spolu- pracovat s osvědčeným symfonickým orchestrem, skladatel Remi Gassman ho ale upozornil na Salu a Hitchcock si ho prosadil i u značně nervózních Universal Studios. Raymond Scott (1908–1994) – skladatel, vynálezce a vizionář, je známý především jako autor nekonečně recyklovaných soundtracků k animovaným filmům (např. Bugs Bunny). Ovlivnil zásadním způsobem elektronickou hudbu, položil základy ambientu a techna a ovlivnil svými postupy Briana Ena a Philipa Glasse. V roce 1949 vynalezl electronium, jeden z prvních syntetizátorů, sám to ale popíral: podle něj to nebyl syntetizátor v pravém smyslu, protože neměl klávesnici. Vymyslel také karloff, jeden z prvních samplerů, další nástroje vytvořil ve spolupráci s tehdy třiadvacetiletým Robertem Moogem, a nakonec videolu, fúzi klávesového syntetizátoru a monitoru pro komponování hudby k filmům a dalším pohyblivým obrazům. V klasické při analog versus digitál stál Niessen jednoznačně na straně analogu, protože hudba je věc pocitová, zatímco computery jsou ryze racionální. Po- každé, když se dotknete klávesy, je zvuk trochu jiný i při stejném nastavení parametrů. Při použití analogových filtrů se něco děje mimo rozsah manipulované frekvence. Na druhou stranu na prostředcích tolik nezáleží, důležitější je najít vlastní cestu, jak se dostat ke zvuku, kterého chcete dosáhnout. Once upon a Time in Chicago Působivé byly také Brendanovy encyklopedické znalosti vývoje elektronické hudby, obzvlášt detroitské scény. Od dob, kdy se přistěhoval John Lee Hooker a v po- lovině šedesátých let i Miles Davis, o fenoménu Motown, o rasismu, který výustil v nepokoje v roce 1967, kdy byla zničena polovina města. Tyto hudební kořeny daly vzniknout dalšímu detroitskému fenoménu, který expandoval do celého světa – technu. Ve městě, kde všichni poslouchají v autě rádio, měl způsob vysílání, diametrálně odlišný od vžité představy, obrovský účinek. The Wizard neboli Jeff Mills jako jeden z prvních vysílal své sety se třemi gramofony a další pionýři techna jako Juan Atkins, Derrick May a Kevin Saunderson ovlivnili svými postupy EBM a industriální scénu a kapely jako Throbing Gristle, Coil, Einstürzende Neubauten a další. Great DNB Schwindl Tony Colman (London Elektricity, Hospital rec. / Velká Británie): DJ, producent a majitel labelu, který letos posbíral nejvíc prestižních ocenění udělovaných časopisem Knowledge za nejlepší label Hospital Records, za Billion $ Gravy jako 3. nejlepší album roku a za London Electricity jako 2. nejlepší live act. It’s a Mystery to me Přichází smršt v podobě kanadskeho mága A-traka. S gramofony si začal ve třinácti a v pat- nácti už vyhrával (čtyřnásobný DMC mistr světa). Umění turntablistů (a A-trak ho skutečně ovládá) se tak trochu vymyká fyzikálním zákonům. Je to hip hop a není, protože struktura klasického 4/4 beatu je tak rozbitá, že se blíží moderní vážné hudbě. Rychlost scratche je srovnatelná s tím nejzběsilejším systémovým technem. Scratch je znak, slovo. DJ vytváří vlastní věty za pomoci dvou gramofonů, mixu a eventuálně dalších prostředků. Skládá z nich své rutiny. A-trak používá sampler ovládaný pomocí pedálu (kytarový efekt). Tento student fyziky působí jako mistr bojových umění. Klidný, vtipný a neskutečně pohotový. Hudební scénu v JAR representují rapeři Shaheen a Ready D z Prophets of da City a Roach a Fletch z African Dope. Toto hudební vydavatelství si klade za cíl propagovat domácí hudbu napříč styly. Vyšla u něj alba jihoafrických projektů a umělců jako Felix Laband, Mood Phase 5, Calahari Surfers (projekt vznikl v době apartheidu, samplovali hlas George Bushe i projevy politiků a jejich alba byla v té době zakázaná), Godessa (krásné rapující slečny), vlastní projekt Krushed and Sorted, kompilace African Dope a Cape of Good Dope a spousta dalších. Kromě vydavatelské činnosti stojí za řadou zajímavých kulturních akcí: například oblíbená klubová noc African Dope Soundsystem nebo performance vzniklé spojením současné elektronické hudby a divadla, při kterém se tanečníci pohybují po stropě, koncert, na kterém vystupují rapeři společně s operními zpěváky a další. Ze života hmyzu Experimentálnější polohu reprezentovala Mira Calix, původem z JAR, která odjela do Londýna realizovat svůj elektronický sen. Pracuje s nalezenými zvuky, některé skladby vytváří např. jen z nahrávek hmyzu. Vydává na značce Warp a v rámci prezentace tohoto labelu v Royal Festival Hall dirigovala Londýnský symfonický orchestr. Ten vytvářel zvuky hmyzu svými nástroji, přičemž se na obří plátna o rozměrech 10 x 15 m promítaly záběry obyvatel hmyzí říše. Její hudba rozhodně není žádný pop, ale Mira věří, že je potřeba být neustále o krok napřed, připravit posluchače do budoucna. Mezi dalšími lektory byli ti, jejichž vývoj směřoval od klasické hudební průpravy a akustických nástrojů k elektronice, jako Osunlade nebo Sal Principato z NYC (kapela Liquid Liquid), Amp Fidler (Ampadelic, Detroit / USA), hudebník, který hrál s Georgem Clintonem v Parliament a Funkadelic, pracoval s Carlem Craigem nebo Moodymanem. Dále Erlend Oye, polovina norského projektu Kings of Convenience, hlas v některých skladbách Royksopp, Prince Paul a další. Ten den tedy jedu navštívit Roache a Fletche do kanceláře African Dope. Mezi Prahou a Kapským městem musí existovat nějaké spojení. Moodphase5 i Krus- hed and Sorted v Čechách hráli a to, co dělají, hodně lidi oslovilo. Pouštíme se do složitých úvah o analogiích. Nakonec si odnáším jedny z vizuálně nejkrásnějších kousků, co vydali: Felixe Labanda 4/4 down the stairs se skládačkovým obalem a The Constructus corporation presents Ziggurat, knihu ručně psaných textů se skvěle kresleným komiksem a CD. Večer jdu do klubu Lounge, kde hraje Jay da Flex a kde budu příští týden hrát já. Sejdu s kopce, minu Bronx, gay klub, ze kterého přetékají návštěvníci na chodník, a za chvíli jsem na Long, ulici s největší koncentrací klubů (Marvel, Jo Burg, Upstairs a další...). Stihnout jich několik za večer není žádný problém. Další den se rozhodnu jít pěšky. Procházím kolem pouličních prodavačů a jejich výrobků: stínítek na lampy v podobě mnohoramenné hvězdy z drátu a papíru, ještěrky z drátu a korálků, neuvěřitelné sochy vytvořené z nastříhaných plechovek od piva nebo coca coly. Raw kiss Poprvé a naposled během čtrnáctidenního pobytu prší. Tento týden mě čeká vystoupení v rádiu, první v rámci dnb pořadu v rádiu Bush, kde zahrajeme s německou účastnicí a dvěmi místními dýdžeji. Bavíme se se Stuartem, místním dnb DJ a producentem, promotérem a tvůrcem serveru www. thebreakdown.co.za., který na Akademii stříhá hodiny denně natočeného videa, o geniální strategii sponzora. Peníze jdou na akce, které mají firmu už ve svém názvu. Akademie zve skutečné osobnosti a je ostře sledována médii. Během měsíce se tu vystřídají štáby MTV i jiných hudebních kanálů, novináři ze všech větších hudebních periodik. Právě díky neustálé přítomnosti médií budí celá akce dojem reality show. Velký bratr sleduje značku tvých tenisek. Všudypřítomné dotazníky, ještě během pobytu dostaneme jeden e-mailem. Další den následuje dvouhodinouvý back to back s místním DJ na rádiu Spectrum a moje hraní v Lounge. Pátek, poslední den Akademie: na dvoře voní připravované barbecue, za gramofony se střídají DJ’s, všichni si vyměňují adresy. Poslední paprsky afrického slunce. Jasná obloha, barvy, které jsem předtím neznala. Když zavřu oči, vidím Stolovou horu, drátěné ještěrky, jižní cíp Afriky, kde se setkávají dva oceány. Odlétám uprostřed horkého léta a přistávám v zasněžené Praze.
01.01.2004
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář