Časopis Umělec 1999/2 >> Česká výstavní sezóna před rokem 2000 Přehled všech čísel
Česká výstavní sezóna před rokem 2000
Časopis Umělec
Ročník 1999, 2
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Česká výstavní sezóna před rokem 2000

Časopis Umělec 1999/2

01.02.1999

Lenka Lindaurová | galerie | en cs

Výstavní sezóna je součástí výstavního provozu (toto slovní spojení se už ustálilo, i když je trochu ohavné), je vlastně jeho výstupem, jedním z posledních článků určeným široké veřejnosti. To, co se děje v zákulisí, divák nevnímá, pro něho jsou výkladní skříní té které instituce její výstavy. Vypovídají o prestiži instituce, o jejím strategickém výstavním konceptu souvisejícím například i s další její činností (u státních galerií se sbírkami, u soukromých s prodejem děl kmenových autorů atp.), o jejích finančních možnostech, jejími kontakty v zahraničí a o schopnostech jejích pracovníků. Bohužel, pohled na program letošní výstavní sezóny - v případě velkých a důležitých galerií - je víc než smutný: žádná výstavní událost se nekoná, programy se stávají spíš sběrnou možností než vytříbeným konceptem, který by určoval image instituce. Že by se čekalo na rok 2000? Že by tento lichý rok byl jen překlenovacím obdobím k velké slávě? Že bychom my, kritici, teoretici a milovníci umění měli letos náhradní volno? Ovšem, to je pouze řečnická otázka, protože my už máme relativně volno dost dlouho.
Domnívám se, že výstavní strategie největších institucí jakými jsou například Národní galerie nebo Správa Pražského hradu je dána jejich postavením a úlohou. Přesto se jejich výkony v posledních letech měří pouze počtem návštěvníků a nikoliv kvalitním programem. Jistěže, projekty jako Rudolf II. nebo Magister Theodoricus jsou důležitou třešničkou na ovadlém dortu, jsou akcemi významnými a pro masy důležitými (a ve jmenovaných případech i profesionálně provedenými). Ale k hodnocení celé výstavní sezóny je nutné vidět spektrum v celé jeho šíři. Jako divák musím mít pochopitelně nejvyšší nároky a předpokládám, že mě uspokojí výstava gotických maleb i současná video instalace. Většina nabídky však za moc nestojí a nezbývá než si vyhledávat drobné radosti v jednotlivostech.
Nejsmutnější pohled skýtá Národní galerie, zakletý spící zámek, který postupně vysává energii i z několika zbylých mužných pracovníků. Zvlášť Veletržní palác působí jako bludiště, ve kterém se každý rok ztratí jeden ředitel na cestě od rozpočtu k pochopení nutnosti autonomie. Ale zpět k výstavám. Právě Národní galerie je nucena svůj výstavní program víceméně předstírat. V duchu pořekadla o nažraném vlku a celé koze se simulují jakési pseudovýstavy, které z větší dálky vypadají celkem seriozně. Zblízka ovšem ční jejich skromnost, nuzota a často totální prázdnota. Výstavka zvící jedné místnosti okresního muzea s exponáty pracně vyškrábanými z posledních koutů depozitářů a půd (typu Život v rytmu atomu) vypadá ve Veletržním paláci jako chcíplá myš v luxusní prodejně Versace.
Letos se kromě milých drobků setkáme ve Veletržním paláci s dvěma uměřenými retrospektivami, které nezrychlují zrovna tep (Milan Grygar, Josef Čapek), čerstvý vítr přinese jen výstava Martina Kippenbergera (ovšem ve srovnání například s programem vídeňské Secession je věkový průměr vystavujících v muzeu současného umění adekvátní věku naší vlády). Ostatní sbírky drží mile konzervativní program (viz Julius Mařák v Jízdárně Pražského hradu), do kterého zasahují zcela nepochopitelné exkursy ve Šternberském paláci (Sozanský a Witkin - takové hyperboly musí mít nějaký skrytý záměr!).
Pražský hrad vaří stále stejnou neutrální kaši, které každý trochu okusí, avšak o konceptu nemůže být řeč. Takže neurazí Libor Fára v Jízdárně, potěší Alfred Kubin v Císařské konírně a doufejme, že neunudí Petr Parléř a Josef Mocker ve Starém paláci. Ovšem k tomu všemu nás čeká přeslazená marmeláda různých dětských světů či aspoň světů očima dětí (jak absurdní) a hurá, velikonoční kraslice přijdou z tržišť až na hrad. Copak to snad není umění? A co mezi tím vším má co dělat výstava fotografického génia průměrnosti, Pavla Baňky?
Galerie hlavního města Prahy jako by se vyčerpala loňským importem zahraničního umění, letošní sezóna je v duchu české moderny ( česká avantgardní fotografie, kinetismus), pokračuje i poněkud předvídatelné vyhledávání mladých talentů (Bienále Zvon), za to instalace provokatéra Davida Černého, který už dlouho neměl v Praze výstavu, byla zrušena kvůli nepřekonatelnému odporu památkářů (týkala se kromě výstavní síně především exteriéru Staroměstské radnice), který zřejmě pracovníci GHMP nedokázali zlomit.
Také České muzeum výtvarných umění drží svůj bezbolestný korektní koncept seriozních výstav (dá se počítat s tím, že Bourdellovi žáci u Černé Matky Boží budou mít mediální úspěch), z dalšího programu přiznává jen mladé finské umění - zřejmě nikdo v muzeu netuší, co se bude dít na konci roku.
Největším kompromisnictvím už dlouho smrdí výstavní program Mánesu, který se dostal už do známé "dílácké" polohy (pro mladší ročníky uvádím, že to znamená zhruba poloha smíšeného zboží značně podprůměrné provenience), a kde prostě vystavují ti, co zaplatí. A tak se vedle výstavy vždy překvapivého Václava Stratila, objeví i dobré české tapiserie a starý dobrý Josef Jíra, no a móda.
Naše jediná pražská "kunsthallle", Rudolfinum, svůj letošní největší trumf už vyhodila: Nan Goldin se ovšem - což se dá říci už nyní - stala událostí roku. Čeká nás ještě vídeňská výstava týkající se zvuku a vizuálního umění Crossings II a něco, co jsme ještě neviděli od Martina Mainera.
Celá výstavní sezóna největších institucí (nezabývám se tu malými galeriemi a mimopražskými, ale vybírám schválně ty nejviditelnější) působí dojmem špatného strategického rozložení sil. Jednotlivé instituce by vzhledem ke své úloze a postavení měly být rozhodně vyprofilovanější, reagovat na svou konkurenci a především zaplatit si superschopné manažery, protože se jedná také o boj v kruzích sponzorů. Právě tyto velké instituce, soudě podle některých reklam, si určité místo na výsluní high society vybudovaly.
Největším nedostatkem výstavní politiky je téměř stoprocentní absence aktuálního zahraničního umění. Takový koncept v roce 1990 odstartovala strategie Správy Pražského hradu (konkrétně Ivona Raimanová, která se však neustále potýkala s nepochopením širší veřejnosti) s prezentacemi opravdu světového umění v Letohrádku královny Anny. Ach, kde jsou časy výstav takových umělců jako Turrel, Kossuth, Boltanski... Člověk si připadal, že už vstupujeme do Evropy, takový nadějeplný rozjezd to byl.
Abych jen nekritizovala, připomenu některým šéfům jejich sliby. Například prozatímní ředitel Veletržního paláce, Jiří Gregor, slíbil v rozhovoru pro Umělce (5/98), že do konce minulého roku bude fungovat v moderní sbírce knihovna a kavárna, aby se do nich nestyděli návštěvníci chodit (nestalo se tak a někdy se stydím dost i ve výtahu Veletržáku). Ministr kultury, Pavel Dostál, zase prohlásil na diskusi v naší redakci (Umělec 6-7/98), že konkurs na generálního ředitele Národní galerie proběhne po uzavření rozpočtového roku, nejpozději do začátku června. Moc času nezbývá. Sezóna běží. Je to ta plonková před veledůležitým letopočtem?




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
První samostatný katalog mladého umělce, absolventa pražské Akademie výtvarných umění a člena prestižní galerie MXM, shrnuje...
Více informací...
8 EUR
9 USD
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
239 USD
Pavel Pražák alias Mrtvý pavouk alias Pavel Magda je tvůrcem luštěnek, které prověří prudérní křížovkáře, jsou li schopni ve...
Více informací...
2,41 EUR
3 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS