PARKETA GENIA PROSTŘEDNOSTI

Salonní heuristická fraška
4 akty

GENIUS PROSTŘEDNOSTI – Geniadij Prostredov (farář, buržoa, černošský prodavač kávy, mušketýr)
FEMINA MASKULINOVNA
– jeho žena
GENIOVÉ VÝSOSTI
– Dr. Kafka, skladatel Wolfgang
GENIOVÉ NÍZKOSTI
– Zdenda Zábava, Pepa Pornos
Žako
Korela
Andulka
Monstrum


Akt 1.: VSTUPNÍ

Salon v domácnosti GENIA PROSTŘEDNOSTI s francouzským oknem, podobiznou Nerudovou na stěně, bidlem pro kanárka, kanapem, stolem a sedacím nábytkem. Scéna je prázdná včetně bidla. Zarachotí klíč a po chvilce vchází GENIUS PROSTŘEDNOSTI GENIADIJ PROSTREDOV jako FARÁŘ.

GENIUS PROSTŘEDNOSTI: Maminko! ...jsem doma!
FEMINA MASKULINOVNA PROSTREDOVÁ (ze zákulisí): Hned jsem u Tebe Geniadii. Jen vyndám z trouby.
G.P.: To byl den, ještě že jsem ztělesněná instituce – to by normální smrtelník nevydržel. Ten farář na cestu domů mě vysloveně spasil.
F.M. (ze zákulisí): No, co se dá dělat, tatínku.
G.P.: Co máme dobrého, Femo?
F.M. (ze zákulisí): Kakadua!
G.P.: To jsi se vytáhla!
F.M. (ze zákulisí): Volal doktor Kafka, chtěl si s tebou sjednat schůzku. Řekla jsem mu, že ho zavoláš.
G.P.: Děkuju, zavolám ho hned. (jde k oknu a začne z něj volat) Pane doktore, pane doktore! ... Dobrý večer ... Ano, žena mi říkala ... Co zítra večer? ... No výborně. Budeme vás čekat... Nashledanou! (odejde od okna)
F.M. (přichází s pečínkou, klade ji na stůl): O co jde?
G.P.: Ani nevím, maminko. Doktor mi jen řekl, že jde o nějaké prostřednictví.
F.M.: Na to ty jsi kádr, tatínku.
G.P. (slavnostně): Je to má parketa!
F.M.: Ty budeš jíst takhle? (posadí se)
G.P.: No vidíš, ještě že tě mám (odběhne a vrátí se jako BURŽOA). Takhle netrpím výčitkami z přejídání a chutná mi tak nějak svobodněji... (usedne) Dobrou chuť!
F.M.: Dobrou chuť. (jedí, dojedí)
G.P.: Báječně, dlouho jsem si takhle nepošmákl!
F.M.: To jsem ráda...
G.P.: Dnes jsem byl zas tolika nádhernými lidmi... A maminko, vším, čím jsem byl, tím jsem byl rád! Zvlášť černošským prodavačem kávy.
F.M.: To je skvělé... Tím mohl bys být i častěji.
G.P. (vznosně): Život!... Život se nemá přehánět – To je, maminko, rovnováha. Zlatá střední cesta... To je marná věc... Samými solidními existencemi jsem byl.
F.M.: To je pěkné... Nepůjdeme spát, tatínku?
G.P.: Půjdeme.
F.M.: Tak já sklidím. (sklízí ze stolu a odchází za scénu, G.P. toho využije, odejde za scénu na opačné straně a vynoří se zpět jako FARÁŘ ve chvíli, kdy se z kuchyně vrací F.M.)
F.M.: Ty spíš dnes takhle?!
G.P.: Ano drahá, mám pak takový spravedlivější spánek, a proto bude vhodné, usteleš-li si dnes v kuchyni... Dobrou noc! (skočí do postele)
F.M.: Ta kuchyně, Geniadii, je záhrobím naší lásky – Jsi si toho doufám vědom.
G.P.: Přesto – Dobrou noc!
(tma, opona)


Akt 2.:
NÁVŠTĚVA GENIŮ VÝSOSTI

Stejná scéna, u stolu sedí G.P. jako ČERNOŠSKÝ PRODAVAČ KÁVY a na bidle statná KORELA, zazvoní zvonek, G.P. vstane a jde otevřít.

G.P. (zpoza scény): Vítejte, pánové – Maminko, to je ale překvapení – Pan doktor KAFKA přišel s panem MOZARTEM!
F.M. (z kuchyně): Jemináčku a já nemám v troubě!
(vchází G.P. následován FRANZEM KAFKOU velmi urostlým a ještě urostlejším WOLFGANGEM AMADEEM MOZARTEM, převyšují G.P. alespoň o měřítko)
KORELA: Nazdarrr!
G.P.: Posaďte se pánové, ať nám nevynesete spaní.
F.K. a W.A.M.: Děkujeme (sedají si, vejdou se však jen na zem)
F.M. (přibíhá z kuchyně s velikým nožem): Vítám vás, pánové... ó, pan MOZART je opravdu velikán! – Udělám korelu! (jde k bidlu, kde nožem odpraví KORELU a zmizí s ní za scénou)
F.K. a W.A.M.: Nedělejte si škodu, milostivá paní!
F.M. (z kuchyně): Jakou škodu, vždyť to umělo sotva pozdravit!
G.P. (ujme se slova): Tak o co jde, moji milí?
F.K.: Jde o GENIE NÍZKOSTI.
G.P.: Ano?
W.A.M.: Ano, jde o to, že takhle to už dál nejde!
G.P.: Ale neříkejte.
F.K.: Už je to tak – Především ta jejich lascivita, nízká pudová sexualita, argotická mluva, blasfemičnost, patologické charaktery, iritující tupá lapidárnost...
W.A.M.: ... Přesně – A z toho derivující bordely, kabarety, tančírny, kořalny, herny...
F.K.: ... Přesně – A sporty, brak, kýč a pornografie!
G.P.: Ale to patří jaksi k jejich přirozenosti, pánové. S tím oni stojí a padají – Jsou to právě GENIOVÉ NÍZKOSTI.
F.K.: O tom není sporu, vážený GENIADII PROSTREDOVE... Problém tkví jinde... Jak bych vám to nejlépe vyložil... (MOZART ho zastoupí)
W.A.M.: Zkrátka. Franz chce říct, že jsme tím vším mocně přitahováni.
F.K.: Tak nějak... Vlastně přesně... jsme vší tou nízkostí mocně přitahováni, ale ovšem v přímé úměře masivně dehonestováni. Jde o štít, Geniadii!
G.P.: Rozumím, rozumím... Ano, štít především ... Ten je především...
F.M. (vyřítí se z kuchyně s pečínkou): Už se to nese! (dává na stůl) Berte si!
F.K.: Ale to nepřichází v úvahu...
W.A.M.: Nechtěli jsme obtěžovat...
G.P.: Pánové, to byste Feminu Maskulinovnu urazili.
F.K.: Obávám se, že budeme muset – Já kupříkladu jsem dnes vegetariánem...
W.A.M.: Já zas nepozřu zpěvné ptactvo – Jistě chápete...
G.P.: ... Ale Wolfgangu – To nezpívalo, nýbrž krákoralo – Děsně...
W.A.M.: ... Tak snad malý kousek... (okusí, F.M. se vrací do kuchyně, G.P. si odskočí za scénu a vrací se jako BURŽOA, usedne)
G.P. (hovoří s plnými ústy): Čím vším já dnes byl, pánové. To si ani nedokážete představit – A samými solidními existencemi – Kupříkladu velebným pánem – Považte pane doktore – A pánové – Vším čím jsem byl, tím jsem byl rád! A především bez excesů, ve vší uměřenosti (vyprskne) – Být či nebýt – Co je to za směšné dilema? – Od každého trochu – V tom to spočívá – Anebo ty módní štráchy s existencí – No to je už vrchol! – Srozumitelná akurátnost – To je má deviza, pánové! – To jsem si pochutnal! Báječné – kde jsem to skončili?... A už vím, ta věc s... No to nebude problém, nejlépe bude, když zprostředkuji schůzku, zde u mne, na, abych tak řekl, neutrální půdě...
W.A.M.: To jsme si právě mysleli Geniadii Prostredove. Přesně...
F.K.: Není totiž lepšího prostředníka, než-li jste vy! Vaše pověst...
G.P.: Nechte na hlavě, pane doktore – Bagatelní záležitost. Od toho jsem prostřednosti geniem! – abych se tak ve verších vyjádřil! – budete spokojeni. Myslím, že už vím, jak celou věc vyřeším!
F.K.: To by bylo skvělé – Vy byste jaksi našel nějakou střední cestu. Nějaký, nebojím se říci, přijatelný kompromis pro nás?
G.P. (slavnostně): Je to má parketa!
F.K.: Pak už vás nebudeme zdržovat ani vteřinu! Jednejte drahý Geniadii! (F.K. a W.A.M. se chystají k odchodu)
W.A:M.: Přesně, máte volnou ruku – V konsensus jsem ani nedoufali – Považovali jsem jej za nonsensus. Ani nevíte, drahý Geniadii, jak se nám uleví!
G.P.: Myslím, že vím... Je tu však jedna velmi důležitá věc. Na schůzku, drazí pánové, dostavte se ve své ideální podobě. Ať je vše transparentní.
W.A.M.: Beze všeho Geniadii Prostredove. Jak jste řekl. Buďte zdráv!
F.K.: To je maličkost. Rádi. Důležité je, že jste nám vyhověl. Sbohem!
G.P.: Bylo mi potěšením, pane doktore. Maminko, pánové odcházejí!
F.M. (z kuchyně): Promiňte pánové, ani jsem se neoptala jak se daří milostivým paním. Mám ruce ve škopku!
F.K. + W.A.M.: Děkujeme za optání. Žijí s praktičtějšími muži. Ruce líbáme, madam! Na shledanou, Geniadii Prostredove.
G.P.: Na shledanou, pánové! (odejdou a G.P. za nimi volá) A nezapomeňte. Ve své ideální podobě! (jak volá, octne se za scénou a vynoří se zpět jako ČERNOŠSKÝ PRODAVAČ KÁVY a opět se srazí s F.M. přicházející z kuchyně)
F.M.: Tebe, tatínku, takhle ráda vidím. Nepůjdeme na kutě?
G.P.: Hned maminko. Jen ještě zavolám (jde k oknu a zapíská) ... Zdar Zdeno... Ne, tu neznám, řekneš mi jí jindy – Máš tam Pepka?... Dík... Těbůch Pepe... Já ti dám negra!... Hele zaskočte zejtra, hodíme řeč... V sedum... Dobrý. Zdar! (zmizí od okna za scénu a zjeví se jako FARÁŘ)
F.M.: Geniadii! Ještě před okamžikem jsi měl ideální podobu ČERNOŠSKÉHO PRODAVAČE KÁVY!!
G.P.: To bylo před okamžikem, maminko. Teď je ideál jiný... A otevři si v kuchyni okno (ulehne), ať máš pěkný vzduch. Dobrou noc.


Akt 3.
NÁVŠTĚVA GENIŮ NÍZKOSTI

Stejná scéna, u stolu spí G.P. jako BURŽOA, náhle probuzen statným ŽAKEM z bidla, G.P. vstane, jde k Nerudově podobizně a automatickým zařízením jí prohodí za obraz nahé slečny – zazvoní zvonek a G.P. jde otevřít.

G.P.: Těpic pardi! Mamko už jsou tady!
F.M. (z kuchyně): Kdo?
ŽAKO: Dobrrý večerr!
(na scénu vchází PEPA PORNOS, nahý s trčícím nadměrným mužstvím, ZDENDA ZÁBAVA, malý muž v kašpárkovském kostýmu, G.P. volá)
G.P.: Pepa Pornos a Zdenda Zábavů přece!
F.M.: Sakra a já nemám ptáka v troubě!
P.P.: Žádnej problém, madame. Poklona hluboká!
(F.M. vchází na scénu s velkým nožem)
F.M.: Ó, Pepa Pornos stále ve formě! – (zadívá se pod pás) Svým způsobem taky velikán
P.P.: Se ví, madame! Mimochodem, ptáček vám pěkně zdraví!
F.M.: Ještě...
Z.Z.: Ruku líbu, madame – Znáte tu o instalatérovi?
F.M.: Ale jděte, vy filuto! Udělám žaka. (odpraví ŽAKA a zmizí s ním v kuchyni)
G.P.: Sedni si, ať ti nevisí, Pepo!
P.P.: Neni můj případ (poukáže na svou chloubu a posadí se).
G.P.: Ty taky, Zdendo (posadí se). Rovnou na věc, chlapi, co vy na to!
P.P.: Samo – vysyp to, Genio!
G.P.: Kráčí o delikatesu. Měl jsem tu včera Kafku, toho spisovatele, a Mozarta, toho skladatele...
P.P.: No a má bejt? Péro mám a solidní rumbakoule taky! (ukáže)
G.P.: Člověče, Pepo, nevyskakuj hned jak derviš a poslouchej! Přišli si stěžovat, že na ně máte špatnej vliv.
Z.Z.: Ale to neni možný, Genio. Vždyť vo nich nemáme ani šajna.
G.P.: Já vim, Zdendo, ale to není všechno. Zároveň z nich vypadlo, že je to vlastně baví, že je to láká... Ten váš život a ty věci okolo...
P.P.: No a v čem je teda zádrhel, Genio?
G.P.: No, to já, boys, taky přesně nevím, ale na každej pád se s vámi chtějí sejít.
P.P.: Hele, Genio, to nekapíruju. Vliv je na levačku, ale páni v ažúru. Mně se zdá, že jenom nevěděj, co chtěj. Tak jaký sleziny...
F.M. (přináší pečínku): Tak hoši, dost řečí a dejte něco do pupu. Určitě jste hladoví.
P.P.: Luxusní chálka, madame. Mám fába jak pornoherec!
Z.Z.: Vypadá to jedle, milostivá! Znáte tu o pokrejvači?
F.M.: I vy jeden! Jezte, ať vám to nevystydne. (odchází do kuchyně)
G.P.: Jezte, hoši – čím vším já byl a jak jsem tím byl rád, vám snad ani nebudu vyprávět...
P.P.: Tak dobře, Genio – nevyprávěj! (dají se do jídla, jí, dojí)
G.P.: To jsem si štrejchnul! ... Kde jsme to skončili? ... Á už vím, ta schůzka ... Nedělejte drahoty, hoši, nic vám to neudělá – Naopak – Umím si představit, že by z toho mohlo i něco kápnout... No tak, chlapci?... Kvůli mě...
Z.Z.: No a co by jako káplo?
G.P:: Jsou to přeci jen GENIOVÉ, Zdendo – a z těch vždycky něco kápne.
P.P.: Je fakt, že sou nahoře, a tak by kápnout mohlo i na nás tady ubožáky zedraný dole.
G.P.: No právě, Pepo, a navíc doktor říkal, že jde o štít, a to dneska, hoši, nejsou levný věci.
P.P.: Co ty na to, Zdendo?
Z.Z.: Prubnem to, Pepe. Tejden chodim vedle bot, tak by bodlo, kdyby káplo.
P.P.: Máš kliku, Genio, že máme tyhlety měkatý srdíčka... Ale domluvíš to!
G.P. (slavnostně): Je to má parketa!
P.P.: Tak zejtra.
G.P.: To je slovo, chlapci! Ruku na to! (setká se ruka s pohlavím) Pěkně na půl cesty. Jsme lidi! Všechno zařídím. Nebudete litovat.
P.P.: Tak jo, Genio, my padáme.
G.P.: Mamko, kluci už jdou.
F.M. (z kuchyně): A já se ani nezeptala na Constancii a Doru.
P.P. + Z.Z.: Jako by se stalo! Poklona zdvořilá, madame!
Z.Z.: A znáte, milostivá, tu o kominíkovi?
F.M. (z kuchyně): Vy čtveráku!
P.P.: Rozkmitej perka, Zdendo – Asi se vožeru, až mi slezou nehty! Čau, Genio!
G.P.: Nazdar, pardi – Počkejte! – Důležitá věc – Přijďte zítra tak, jak vás pánbůh stvořil.
P.P.: Já tak chodím imrvére, Genio!
G.P.: Myslím v ideálu, jako genius.
P.P.: Jo takhle – a je to nutný?
G.P.: Je Pepo, moc nutný.
P.P.: Béne, béne. – Spolehni se... Zdar.
G.P:: A ty taky, Zdendo.
Z.Z.: Samo litr Genio... Zdar
(odejdou)
G.P. (k F.M. vycházející z kuchyně): A my skočíme do peří, mamko!
F.M.: Ale Geniadii, zas ti zůstal po klucích slovník.
G.P.: Aha – odpusť – půjdeme si lehnout. (ulehá)
F.M.: Děláš mi radost, tatínku, dnes alespoň jako buržoa! (skočí k němu do postele)
G.P.: Vteřinku, poklade, nezhasil jsem v předsíni... (vstane, zmizí za scénou a vrátí se jako FARÁŘ)
F.M.: Ty hade!
G.P.: Nezapomeň si v kuchyni vyvětrat, drahá. Je plna různých nezdravých výparů. Dobrou noc.
F.M. (odchází do kuchyně, když zmizí, přiskočí G.P. k oknu a volá z něj)
G.P.: Pane doktore, pane doktore... Nespíte? ...Tak jsem to celé zprostředkoval... Ano... Zítra večer... Ale nemáte za co... Je to má parketa! (poté prohodí obraz nahé slečny za portrét Markýze de Sade) Božský markýz. Ano, to bude vhodný kompromis.
(tma, opona)


Akt 4.
SCHŮZKA GENIŮ VÝSOSTI A NÍZKOSTI U GENIA PROSTŘEDNOSTI

Stejná scéna, namísto papouška sedí na bidýlku drobné děvčátko, vchází G.P. ve slavnostní náladě jako MUŠKETÝR.

G.P.: Dnes je můj velký den, maminko! A proto tu stojím ve zbrani jako bojovník. Jako vítěz, maminko! Léta uměřené práce nesou své ovoce! Dvě rovnoběžky se neprotnou v nekonečnu – ale u nás doma!
F.M. (z kuchyně): A nejsou to spíš dva póly, tatínku?
G.P.: Nezlob, Femo... (zazvoní zvonek) Hosti jdou! (jde otevřít do zákulisí, odkud zvolá) Vivat Konsensus! (na scénu se přiklouže skleněná nádoba s čirou tekutinou, za ní G.P.)
DĚVČÁTKO: Pěkně vítám!
G.P.: Femo!... No to je nádhera!... Pan Mozart a pan doktor ve své ideální podobě – Jako čistý duch Femo! – Spiritus – To musíš vidět!
F.M. (z kuchyně): Hned jsem tam, hned – jen vyndám ruce z výlevky!
HLASY F.K.A W.A.M. Z NÁDOBY (při promluvách osob metamorfovaných v nádobě tekutina bublá): Ruce líbáme, Femo Maskulinovno!
(zazvoní zvonek)
G.P.: Ha! – druhá strana! (běží otevřít do zákulisí, odkud zvolá) Problem is death!
(na scénu vpluje ODPADNÍ SIFON plný jakéhosi svinstva, zatím ukrytého, za ním G.P.)
DĚVČÁTKO: Pěkně vítám!
G.P.: Mamko! – To musíš vidět!... Pepa a Zdenda v ideálu – jako špinavá hmota – jako chaos! Výborně, kluci... nezapomněli...
HLASY P.P. A Z.Z. ZE SIFONU: Nejsme blbci, Genio.
F.M. (vyletí z kuchyně): Tak už jsem tady... Pěkně vítám, pánové. Dneska, jak vidím, ve svátečním... Velice elegantní...
SIFON (HLAS Z.Z.): ...Se ví madame, znáte tu o pekaři?
F.M.: I vy šelmo! – Udělám Andulku! (odpraví DĚVČÁTKO na bidýlku a zapluje s ním do kuchyně)
G.P.: Femina Maskulinovna chtěla původně připravit oblíbené nudle s mákem šťouchané ptákem. Ale jako na potvoru nemáme dnes šťouchadlo.
SIFON (P.P.): ...no to je štígro, nudle nežeru.
G.P.: Dobrá... Vzhledem k vašemu stavu vás, pánové, nemohu vybídnout, abyste se posadili. A myslím, že nebudete nic namítat, přejdu-li rovnou k věci...
NÁDOBA: Ale jistě, Geniadii Prostredove, hrozí jistá trapnost...
SIFON: Hele, Genio – my dřepět můžem (SIFON se uvelebí na židli, když v tom F.M. vystrčí hlavu z kuchyně a sifon okřikne)
F.M.: Jedeš z toho potahu... Špindírové! (SIFON poslušně seskočí ze sedadla a F.M. hlavu zastrčí)
G.P.: ...Tak tedy ...Byl jsem, jak víte, osloven stranou zde GENIŮ VÝSOSTI, abych pro ně, coby GENIUS PROSTŘEDNOSTI, zprostředkoval setkání, tady se stranou GENIŮ NÍZKOSTI. Na schůzkách, které jsem s oběma stranami absolvoval, ponechali mi ony tzv. volnou ruku. Prakticky tedy plnou moc k řešení celého choulostivého problému, týkajícího se jistého jednostranného, lépe jednosměrného působení jedné ze stran na stranu druhou, čímž vznikla vzniká straně podrobené působení újma... Zároveň, ale také, pokud jsem to dobře pochopil, s újmou přichází ruku v ruce i jistý přínos... Nezní to příliš standardně, ale je to jednoduché. Každopádně to není složité.
F.M. (z kuchyně): Tatínku, mluvíš jako nějaký zasraný právník!
G.P.: Jsem i zasraný právník, maminko!... A pojď už.
F.M. (stále z kuchyně): Už jsem tam.
SIFON (Z.Z.): ...Nezapomeň na ten štít Genio!
G.P.: Ano, štít, ten jistě... Ale, co víc, pánové – konsensus, shoda a smír, smrt problému, smrt tenze a sváru – GENIUS PROSTŘEDNOSTI dnes, v intencích uměřenosti a dobré pověsti, překročí svůj stín... Obětí sebe sama zahážu tu propast mezi vámi... Pánové pozor! Až řeknu TEĎ – tak jako bych nebyl... TEĎ! (uchopí SIFON přeleje jeho obsah do NÁDOBY, SIFON nakopne za scénu a velmi slavnostně...) Jsem ten, který jakoby není! Je to má parketa!
(obsah SIFONU kalí obsah NÁDOBY)
F.M. (vykoukne z kuchyně): Jé, a já o to přišla! No, ale když mi blbne digestoř... (zakoukne)
G.P.: Tak pánové! Co tomu říkáte?
NÁDOBA (Z.Z.): Měl’s recht, Genio – Fakt z toho káplo – Teď si pořád dál pěkně užíváme, ale navíc tomu taky rozumíme!
NÁDOBA (P.P.): Jsi fakt třída, Genio. Je to bohový!
NÁDOBA (F.K.): A my, naproti tomu, tomu stále ještě rozumíme. Ale už si, konečně taky, pěkně naplno užíváme!
NÁDOBA (W.A.M.): Je to jako hudba, Geniadii Prostredove. Úžasná hudba – ale bez řádu!
G.P.: To rád slyším!
F.M. (vpadne s pečínkou): Andulka je hotová!
G.P.: Pánové taktéž. Takže ji maminko ani snad neservíruj.
NÁDOBA: Jen jí sem hoďte!
G.P. (pohoršeně): No to jsou nápady, Pepo!
NÁDOBA: Ale to neříkám já! To tady doktorskej a skladatelskej.
G.P.: Je to pravda, pane doktore? ... Pane Wolfgangu?
NÁDOBA: Sami se tomu příjemně divíme... Ano je, jen ji sem hoďte.
G.P. (k F.M.): No tak ji sem dej, maminko, pánové si přeci jen dají. (vezme pečínku od F.M. a vhodí ji do nádoby)
NÁDOBA: To je žrádlo, Genio! To je masíčko, Femino Maskulinovno!
G.P.: Je mi z vás trochu zle, pánové!
NÁDOBA: Hele, nevofrňuj se dříve, než to prubneš. Pojď!
G.P.: No to už je ale nechutné, Pepo!
NÁDOBA: Ale to říká Kafka, Genio!
G.P.: Cože! Ach tak promiňte. Asi se to vaše mísení vymklo mé kontrole. Zvlášť to tykání mne zmátlo... Vy tedy myslíte, pane doktore, že bych měl?
NÁDOBA: Na to vem jed! A klidně nám taky tykej, viď Wolfi. Jasně, vždycynky, ty... Wolfgangu Amadee Mozarte... No a já jsem ty... doktor Franz Kafka
G.P. (ve velkých rozpacích): Je mi ctí, hned se cítím takový svobodnější a vy tedy... jako oba dva, myslím ty, Wolfgangu Amadee Mozarte, a ty, doktore Franzi Kafko, myslíte, že bych jaksi vážně měl?
NÁDOBA (F.K.): No samozřejmě. Za prvé budeme kompletní, za druhé si můžeš užít jako všichni, jimiž jsi rád zároveň, za třetí jistě potěšíš Feminu Maskulinovnu – bude jak na plese a ty nevytáhneš paty – a za čtvrté bude s tebou, jako s geniálním prostředníkem, prožitek našeho smísení intenzivnější a teprve tvým prostřednictvím bude vše to nové, co tu díky tvému heuristickému přístupu vzniklo, řádně zkonzumováno!
G.P.: Maminko! – Na tom něco je. Půjdem si dnes dřív lehnout. Doporučuje to doktor!
F.M.: Tak dobře, tatínku, ale co pánové? Zůstanou přes noc?
G.P.: Docela určitě – a my zůstaneme s nimi.
F.M.: Tak já rozestelu...
G.P.: Ne, maminko. Dnes lehneme, jak já jsem ustlal (ukáže na NÁDOBU) ...A nebuď tak strojená, vždyť oni teď jsou, vlastně, jako naše děti...
F.M.: To je krásné, tatínku. A nebudeš podvádět?
G.P.: V žádném případě... uvidíš (odejde za scénu a vrátí se ve všech podobách, kterými byl – jako FARÁŘ, ČERNOŠSKÝ PRODAVAČ KÁVY, BURŽOA a MUŠKETÝR) Spokojená?
F.M.: Úplně... Jen pan FARÁŘ by nás mohl omluvit...
G.P. (jako FARÁŘ): Ale jistě... Kdyby něco – jsem v kuchyni (odchází)
F.M.: Jen klidně spěte, pane FARÁŘI. Rozhodně vás nebudeme obtěžovat... A otevřete si okno – Andulka se hodně vypekla... (FARÁŘ zmizí v kuchyni)
G.P.: Tak se to pěkně vydařilo... Jen ještě přiznám, že jsem doufal ve větší kultivovanost celé... směsi, díky předpokládanému dominantnímu vlivu GENIŮ VÝSOSTI.
NÁDOBA: Tak to jsi doufal blbě, Geniadii.
G.P.: Ano, to bude ono... Blbě doufal... To jsem celý já...
F.M.: Ale tatínku... Udělal jsi maximum.
G.P.: Myslíš?
F.M.: No jistě – báječně jsi to zprostředkoval. Koneckonců – je to tvá parketa! (na bidýlko přiletí obrovský papoušek) Jak tohle budu vařit?
G.P.: Pane doktore, jak velký je ten tvůj štít? Myslíš, že by na něm žena upekla i něco většího?
NÁDOBA: Slona, Geniadii, třeba slona! Jestli se neštítíte, milostivá, stojí ten štít v předsíni.
F.M.: Ráda si ho přešplíchnu, pane doktore. A zítra udělám monstrum! – Pro všechny!
G.P.: Miluji tě, Femo!
F.M.: Já tebe taky. (obejmou se)
G.P:: Jako by začínal nový život, maminko.
F.M.: Cítím, že začíná, tatínku... A chovám naději, že to pro nás nebude špatně... Půjdeme na kutě.
G.P.: Ano, půjdeme.
(Bublá NÁDOBA s kalnou tekutinou a trojjediný GENIUS PROSTŘEDNOSTI chystá se se svou FEMOU skočit do NÁDOBY, zhasnou světla, je tma, zní hudba a bublání, které přeryje čtvero šplouchnutí – to GENIUS PROSTŘEDNOSTI a jeho žena dovrší heuristické úsilí o nastolení universální rovnováhy. Z NÁDOBY se ozvou poslední dvě věty celé frašky)
NÁDOBA: Znáte tu o parketáři, milostivá?
NÁDOBA (F.M.): Neznám, vyprávěj...

(dozní hudba, opona)

KONEC HRY