Erste Bank

Rakouské podniky v posledních letech silně profitovaly z přebírání firem v nových zemích Evropské unie. Skupina Erste Bank, která v sedmi zemích skoupila dříve státní banky, je takovým příkladem úspěšné „Ostexpanze“. Činnost Erste Bank Stiftung ve střední a východní Evropě charakterizují sponzoringové aktivity v oblastech umění, kultury, sportu, sociální a evropské integrace. Za tím však nestojí jen altruismus velkomyslných bankéřů, nýbrž také snaha o výhodné nastavení image mimo mainstream. Jak prohlašuje v rozhovoru ředitel tranzitu Bratislava, banka se skrze spolupráci s umělci také snadno dostává k důležitým informacím o nových trzích.

Erste Bank ve východní Evropě Erste Bank mohla od doby vstupu Rakouska do EU díky celé řadě přejímání firem ve střední a východní Evropě vyrůst v jeden z nejvýznamnějších peněžních ústavů v oblasti. Ke konci roku 2006 měla téměř 16 milionů klientů (1997: 600 000), přes 2 700 poboček, burzovní hodnotu kolem 18 miliard euro a hospodářský výsledek přes 2 miliardy euro. Podíl dceřiných společností ve střední a východní Evropě na hospodářském výsledku činil téměř 1 miliardu euro, tedy kolem 50 %.

Boris Ondreička se právě vrátil z Dokumenta 12, kde spoluúčinkoval v performanci Tři intelektuálové ze středu Evropy hrají svlečení do půl těla hru o přednášce. Oblast jeho uměleckých aktivit zahrnuje objekty, kresby, instalace a performance, a když se zaměříme na jeho dosavadní výstavy, narazíme na renomované instituce jako Kunstverein Frankfurt, vídeňskou Secession, bienále v Benátkách nebo Volkspalast Berlín. Mimo to je Boris Ondreička ředitelem tranzit space Bratislava, z něhož se od jeho otevření v roce 2005 stala důležitá adresa pro současnou uměleckou a kulturní tvorbu na Slovensku.

Tranzit a podpora současného umění na Slovensku

Tranzit je název inciativy pro podporu projektů současného umění ve střední a východní Evropě. Založen byl roku 2001 coby reakce na důsledky stále větší internacionalizace výroby, spotřebních a finančních trhů, firem, komunikačních systémů a kulturního průmyslu. Co vypadá jako postulát uskupení kritiků globalizace, je sponzorigový program iniciovaný skupinou Erste Bank. Jedná se přitom o alibistická opatření takzvaných corporate social responsibility programů k uchlácholení kritického segmentu zákazníků, nebo o odpovědnou firemní politiku, která vstup na nové trhy doplňuje společenskou angažovaností?

Banka a současné umění

Podle vyjádření Andrease Treichla, předsedy představenstva skupiny Erste Bank, je morálka základem ekonomického úspěchu, což vhledem k prvnímu místu v Corporate Social Responsibility (CSR) Awards hodnocení 100 největších rakouských podniků také nepůsobí nevěrohodně. CSR opatření Erste Bank jsou mnohovrstevnatá. V roce 2005 založená veřejně prospěšná Erste Bank Stiftung chce podle vlastních údajů v oblastech kultury, sociálních věcí a evropských otázek „ve spolupráci s místními iniciativami promýšlet a spoluformovat společenské změny a sociální integraci“. Konkrétními projekty je například budování banky pro lidi, kteří si na základě své finanční situace nemohou založit konto, podporování setkávání a výměny za účelem prohlubování evropských hodnot, stejně jako sponzoringový program pro umělecké a kulturní projekty. Sem patří také projekt tranzit.

O postupu rozvoje tranzitu Christine Böhler z vedení banky říká: „Protože jsme chtěli využívat know-how a pontenciál, který je k dispozici místně, rozhodli jsme se, že budeme podporovat nějakého iniciátora nebo spolek, který chce v regionu něčeho dosáhnout.“ V České republice, na Slovensku, v Maďarsku a v Rakousku tak vznikly svébytné instituce, které jsou financovány příslušnou lokální bankou a vedeny nezávislým kurátorem, případně spolkem. Tyto instituce požívají plné programové autonomie a jsou činné především v oblasti současného umění.

Pro Christine Böhler je tranzit „pokusem podpořit současné umění jakožto společensko- kritický faktor“. Stojí za tím podle ní následující přesvědčení: „Silné a diferencované dotování současného umění v těchto zemích je zde však prý naděje, že tak bude dán důležitý podnět.

A všichni z toho mají něco… Sponzorování umění jako posun image

Když porovnáváme zaangažovanost Erste Bank v současném umění ve střední a východní Evropě s aktivitami jiných firem, vyznačuje se tato banka kontinuitou a financováním projektů, jež pro ni nepředstavují žádný přímý zisk. Klasické sponzoringové aktivity, které samozřejmě Erste Bank také provozuje, sázejí na hromadné akce, silná jména nebo architektonické dominanty. Oproti tomu stojí u některých programů Erste Bank v popředí pokus podporovat kulturní a sociální oblasti ležící ladem či nepohodlné pozice. Na druhou stranu by bylo iluzorní se domnívat, že to pramení z altruistického smýšlení bankéřů. Spíše je za tím snaha o nastavování image mimo mainstream. Zdá se, že při ziscích přes 900 milionů euro, vyprodukovaných v roce 2006 jen v zahraničních filiálkách Erste Bank, si banka tento luxus může dovolit.

Další důvody zájmů banky o lokální umělecké projekty zmiňuje Boris Ondreička v následujícím rozhovoru, v němž mluví o svých zkušenostech při spolupráci s Erste Bank. Pro ředitele tranzitu jsou firmy oproti berg a Marii Hlavajové jsme se dostali do kontaktu s Erste Bank. Začínali jsme bez fyzické infrastruktury, byli jsme jenom skupina umělců, kteří měli určitý rozpočet na projekty. Organizovali jsme čtení a diskuse, prováděli průzkumy k současné umělecké scéně a dávali stipendia umělcům. Z důvodu špatné infrastruktury pro současné umění v Bratislavě – neexistuje tu žádná umělecká síň nebo rozvinutá galerijní scéna – jsme dospěli k závěru, že pro svoje aktivity potřebujeme vlastní prostory. Nyní máme asi 1000 m² pracovní a výstavní plochy, kde se nacházejí také ateliéry pro 30 umělců. Část prostoru využívá gratis 13 m², což je mediálněpoliticky aktivní uskupení.

C.F.: Jaké je programové zaměření tranzitu Bratislava?

B.O.: Zaměřujeme se na současné umění, což zahrnuje také zájem o jeho vývoj na Slovensku. Nabízíme ateliérové prostory a pokoušíme se umělce a pozice integrovat do mezinárodní umělecké scény, například Julia Kollera a Máriu Bartuszovou. Pořádáme sympozia k relevantním tématům, organizujeme výstavy nebo například festival experimentální elektronické hudby.

C.F.: Jak vysoký je rozpočet, který tranzit Bratislava dostává od Erste Bank? Jaká jsou zadání ze strany financovatele, respektive do jaké míry nezávisle je možné o použití finančních prostředků rozhodovat?

B.O.: Naším oficiálním sponzorem je Slovenská Sporiteľňa, slovenská dceřiná společnost skupiny Erste Bank. Ohledně větších projektů a s diskusemi o strategických rozhodnutích se však obracíme na hlavní sídlo ve Vídni. Roční podpora činí 120 000 euro, z čehož hradíme všechny výdaje na nájem, organizaci, administrativu atd. Na každoroční schůzi představenstva, které se skládá ze šesti umělců / kurátorů a tří zástupců banky, představujeme program. Doposud byly všechny projekty bez námitek představenstva schváleny. S našimi aktivitami je velká spokojenost a máme de facto úplnou svobodu. Jelikož nazastáváme žádná extrémní politická stanoviska, nemáme se zájmy financovatele téměř žádné třecí plochy.

C.F.: Jaká je spolupráce s Erste Bank ve srovnání s ostatními sponzory?

B.O.: V mé předchozí praxi se sponzoři vždy řídili klasickými marketingovými úvahami. Šlo tedy o prodejnost, velikost značky, mediální prezenci atd. V případě Erste Bank je tu srozumění s naším fugováním coby regionální uměleckého a informačního producenta. Tím dodáváme bance také určitou image, i když se z důvodu naší malé známosti těžko na Slovensku setkáme s větším ohlasem. Navíc asi na zákazníky Erste Bank stěží udělají dojem jména jako Bruno Latour či Heimo Zobering.

C.F.: Jaké jsou podle vašeho názoru zájmy Erste Bank na spolupráci? Asi nebudou mít jen charitativní původ.

B.O.: Přes nás se dostávají ke znalostem a informacím, které se na trhu nenabízejí. Dá se říci, že jsme takovým think tank pro určitý speciální druh znalostí. V naší informační společnosti to může být cenný příspěvek k rozhodovacím procesům v bance. Samozřejmě by mohli zaměstnat deset lidí tím, aby pro ně tyto znalosti získávali. To by však bylo podstatně dražší.

Kontakt – umělecká sbírka Erste Bank

Vedle iniciování tranzitu Erste Bank současné umění ze střední a východní Evropy také sbírá. Čtyřmi kurátory sestavená sbírka má podle jejich vlastního vyjádření „reflektovat politickou a ekonomickou transformaci v Evropě a hodnotu umění na pozadí specifického kulturního, sociálního a ekonomického vývoje v post-socialistických zemích“. Sběratelské aktivity sahají ale dále za postupný nákup uměleckých děl z regionu. Vedle průbežné nákupní činnosti sbírka poskytuje flexibilní tvůrčí platformu, která je stále v kontaktu s aktuální uměleckou produkcí. Prezentace děl ze sbírky probíhá formou kurátorovaných výstav na různých místech. Zastoupenými umělci jsou mimo jiné Abramovič, Bodzianowski, Dertnig, Dabernig, Lehocká, Gotovac a Grigorescu. Für Edelbert Köb, Leiter des MUMOK Podle Edelberta Köba, ředitele MUMOK Vídeň, kde byla sbírka představena v roce 2006, zprostředkovávají tato díla „vzhledem ke vztahu mezi uměním a společenskou realitou rozhodující nové náhledy“.

Rakouské firmy ve východní Evropě

Evropskou unií stanovená přístupová kritéria otevřela nové tržní šance. Jako neangažovaná země mělo Rakousko již před rokem 1989 dobré kontakty v bývalém „východním bloku“, které pak poté, co se tyto země otevřely Západu, mohla využít spousta rakouských podniků. Podle hodnocení zemí vzhledem ke kumulovanému objemu investic v 10 nových státech Evropské unie stojí Rakousko v Bulharsku a Slovinsku na prvním, v Rumunsku a na Slovensku na druhém a v České republice a v Maďarsku na třetím místě. Celkový objem investic činil na konci roku 2005 více než 25 miliard euro a výše zisků v tomto roce obnášela 4,2 miliardy euro.

Důsledky zahraničních investic jsou sporné

Co se důsledků zahraničních investic v cílových zemích týče, názory se rozcházejí. OECD a Světová obchodní organizace hodnotí zahraniční investiční aktivity velmi pozitivně a shledávají následující výhody: urychlení strukturálních a technologických změn, užší propojení v mezinárodním obchodu, růst produkce, rozvoj podnikání, a tím zvýšení konkurence. Avšak tyto názory jsou diskutabilní. Podle Prof. Mencingera z Univerzity Ljubljana neexistuje žádná pozitivní korelace mezi přímými zahraničními investicemi a hospodářským růstem v cílových zemích. Také Joachim Becker z Ekonomické univerzity ve Vídni připouští, že negativní efekty na výkonovou a obchodní bilanci a rovněž na lokální průmysl většina analýz silně zanedbala.

Rakouskou bankovní expanzi do střední a východní Evropy popisuje Becker následujícím způsobem: Na začátku 90. let byly firmám poskytovány státní úvěry, aby se podpořil vznik národního kapitalismu a střední společenské vrstvy. Část těchto úvěrů nebyla po uplynutí doby splatnosti vymahatelná. Proto byla většina bank počátkem 90. let spíše agenturami hospodářské podpory než komerčními bankami. Tyto banky byly privatizovány až během přístupových rozhovorů s Evropskou unií, poté co byly nejprve státními prostředky sanovány a osvobozeny od nedobytných úvěrů. Rakouští investoři tak mohli většinou převzít zdravé banky a poté profitovat z narůstající poptávky po bankovních službách. Od roku 2000 obraty v bankovním sektoru stoupají a dnes zajišťují rakouským mateřským podnikům vysoké zisky.

Problémem prý je, jak pokračuje Becker, že přímé zahraniční investice v oblastech, ve kterých mají rakouské podniky silné zastoupení (bankovnictví, obchod a stavebnictví), nepřinášejí cílovým zemím žádný devizový příjem, protože nejsou orientovány na export. Devizové výdaje jsou však zároveň vysoké, protože zisky se převádějí do domovské země. A do průmyslových oblastí, kde by přenos technologií podle Beckera mohl přinést pozitivní efekty, směřuje jen málo investic rakouských podniků.

Celkem vzato je přímé investování v bankovnictví pro rakouské investory velice lukrativní aktivitou, zatímco pro cílové země zaznamenáváme stěží pozitivní důsledky.

01.04.2007