Časopis Umělec 1998/8 >> Pozdravy z Rottnestu Přehled všech čísel
Časopis Umělec
Ročník 1998, 8
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Pozdravy z Rottnestu

Časopis Umělec 1998/8

01.08.1998

David Adamec | austrálie | en cs

"Perth. For thousands of years, members of the Nyoongar tribe have been occupying this territory. The first “white people“ who visited the area were probably Dutch as they landed at the Rottnest Island not far from the coast in December 1696.
Actual settlers arrived 130 years later when the city of Perth was established. The city’s real boom, however, has not occurred until the 1890‘s, the time of western inland’s gold-rush. Today, Perth is a large, dynamic metropolis on the boundaries of a vast waste-land in Western Australia. A remote, lonely outpost of civilization separated from the East coast by 4.000 kilometers of nothing (or almost nothing). The western part of Perth makes up a beach, to the east of the city start Darling Ranges, an ancient continental plain, more than 2.5 billion years old, the real core of Australia.
In the city itself, a few shiny sky-scrapers reflect strong sun-rays. And art? There are a few galleries in Perth focusing on contemporary art. The private ones are, unfortunately, not even worth mentioning as far as I am concerned, perhaps I just wasn’t lucky. Thus: if you’re not shopping for a didjeridoo, a boomerang with a picture of a cangaroo on it, by God, don’t go there. State galleries seem to be better at offering quite a varied range of styles and tastes: from classic retrospective of Australia’s Warhol - Tom Gibbons (at Lawrence Wilson Art Gallery) to shows such as the Love Hotel, hip multimedia superexhibition starring major international artists (at the John Curtin Gallery).
John Curtin Gallery is quite off the main road in Bentley district at the southeastern part of the city, nested in a recently completed complex of the Curtin University of Technology (designed by Brand, Deakin & Hay). It is, however, worth visiting if it were just for a walk on the cricket court. The University’s architecture is excellent, pleasantly low, hectic in details but overall it is quite classic and sober. Disciplined yet dynamic. Local bizarre greenery (grass trees, hoop pines and mallees) give it their special magic touch.
Love Hotel’s curator Michael Desmond chose a peculiar building of a brothel on the outskirts of Tokyo to illustrate the situation in contemporary art. Therefore Love Hotel. The building he picked did not actually look like a building, though, it reminded of a boat. Furthermore, the interior was decorated with truly bizarre inventory: sci-fi, middle ages, baroque, mobile screens and mobile beds. The boundary between form and function disappeared, the world finds itself walking the fine line between “good taste“ and kitsch. There are no unambiguous names of things. This is a rather classic concept of post-modernism yet the illustration of it - Love Hotel - turned out to be very pretty, I think. In addition to a few respected artists (Kounellis, Kelley, Trockel, Goldin, Sterbak), the exhibition presented several less known Australians (Geoff Kleem, Stewart MacFarlane, Peter Cripps).
Next to Nan Goldin’s photographs (The Ballad of Sexual Dependency Series, 1981-96) was a cycle by Tracey Moffatt (Scared for Life, 1994), a series of photographs on the traumas of adolescence accompanied by texts. Nobuyushi Araki presented his cycle Colourscapes, 1991, seemingly accidental and varied views of Japanese life ranging from intimate, slightly pornographic images (detail of a sear flower, partly naked geisha) to absolutely public and banal ones (Tokyo at night, a hippo in a ZOO).
In contrast to this colorful world were several cold and impersonal photomontages, dealing with very pressing issues (still lives, 1996) made by two artist Aziz + Cucher. These computer manipulated images capture mysterious objects, partly organic and partly electronic, soft limbs made from white plastic with digital connectors at their ends.
A six-minute video piece (100 Reasons) by Mike Kelly, Bob Flanagan and Sheree Rose showed Flanagans ass as he receives 100 hits from Kelly’s cane. Similar in their ironic and pubescent spirit are three videos by Cheryl Donegan (Head, Gag and Craft) in which she is showing various slightly obscene gimmicks with punk music playing in the background: Cheryl is sitting on a chair, hands tied to the back of it, holding a baguette between her legs which she is gradually eating piece by piece.
Jana Sterbak presents herself with a beautiful fetish: a whip made of a woman’s hair is laying on a table, its phallic shaped handle is made out of glass. Geoff Kleem showed his white Untitled, 1995 which is a huge wooden cabinet on wheels, an absurd minimalist piece of furniture that reminds of and pokes at works by Donald Judd. Similarly inconsequent is the work by another “carpenter“ Richard Artschwager (Manter, 1990) who showed perfectly rendered hanging “statue“: a bizarre cubist piece of furniture made out of polished wood. Richard Jones’ statue is, too, a certain form of a very refined quotation. His Untitled, 1989, a two meter bronze statue strongly reminds of abstract art by Brancussi and Arp. Reading the subtitle of this piece, we find out that it is a strictly realistic enlargement of a human chromosome attacked by cancer - a brilliant gag. Based on the abstract cosmological shape, one would expect a title like Genesis or Harmony but here we are standing in front of a large scale dangerous tumor, a memorial to the decease that became a synonym of death in the 20th century.
The only painting exhibited at this show is made by Australian artist Stewart MacFarlane (Silent Night, 1988). It is a portrait of a laying woman with a dreamy unfocused look which kind of reminds of works by Czech artist Antonín Střížek and Milan Kunc.
Back downtown Perth in the shade of skyscrapers, we find a building named PICA (Perth Institute of Contemporary Art) with a gigantic billboard at is front promoting the Artists Against Racism exhibition. Although the Institute promises a lot of events (lectures, performances, screenings), its inside looks as if nothing has been happening there for quite a while and the exhibition of artists against racism in a dingy hall is really weak.
In contrast to this, Art Gallery of W.A. just round the corner from the Institute is definitely worth visiting. In addition to a vast collection of older Australian art, you may find also pieces by European classical artists and a large collection of contemporary art made by native Australians. I must note that this is not in style of an anthropological collection including bows and arrows, it is a completely autonomous and, in the context of contemporary art, sound works which work and are absolute adequate juxtaposed to works by, say, Gerhard Richter who is represented here by two paintings from the ’90s. Except for wooden statues and paintings on eucalyptus bark (which are quite far from our context and have an exotic feeling), works shown here include „classic“ paintings on canvas and two installations. The paintings are mostly abstract, completely covered by a consistent grid of points, circles and lines, the colors are quite sober (ocre, red, black and white). The pieces look especially good in large formats; with their increasing size, their gravity gets stronger, we are pulled into a wild dance, melting in a psychedelic rhythm of colorful stains. Speaking of gravity is not such a far off metaphor as some of the paintings actually look like maps. Plus it is amazing how similar Australian inland viewed from a plane reminds of them; when looked at from above, this dry waste-land turns into a brightly colored image, a never-ending network of circles, points and lines, interwoven with long, straight roads.
The pictures’ topics are naturally mythological, strongly rooted in the original world before the Europeans came (dream time) when the country was inhibited by animals and spirits only. This is, however, true for the older generation of artists. Younger people (born after 1950) are more integrated and include some “hip excesses“ in the form of bright colors, irony and revolt. Their work is not straightforward and free of issues (no more “dream time“), they are often quite political and involved in general matters which is good.
In his painting Death in Custody, 1987, Robert Campbell Jr. tells a story of an Aboriginal imprisoned by to white men who hung himself in jail. The story is told in a series of comics strips; the figures are drawn in a “primitive“ x-ray style, a traditional technique of the thousands-year-old drawings on rocks.
Julie Gough presented an installation Bad Language, 1996, which stresses racial themes much more intensely, giving them a sexual subtext. The installation is comprising of three rows neatly piled paperback with their front pages towards the viewer. Black Lord, Generation of Blood, Slaver, Black Ivory, Black Stud, Black Mistress, Jamaica White, Voodoo Slave. Their titles and similarly pathetic illustrations make up a large mosaic of violence, mirroring mean language.
Sally Morgan’s bright pop-art painting Greetings from Rottnest, 1988, shows a group of tourists with all their gadgets waving at the viewer happily. The ground beneath them is painted cross-sectionally; naturally it is red filled with egg-shaped cells where the ghosts of the predecessor are sleeping.
"





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
2002, 20.3 x 25.4 cm, Painting on Canvas
Více informací...
444 EUR
483 USD
Kniha Martina Zeta formou poznámek a autorských textů přibližuje pozadí a poselství několika projektů tohoto umělce od roku...
Více informací...
9 EUR
10 USD
Kolážový comiks „na hraně existence“, tento „deník všední úzkosti“ je pravou arcikuriositou pro nelíčené fajnšmekry,...
Více informací...
5 EUR
5 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS