Výroba a používání rakety INRI (podrobný terapeutický návod)

Výňatek z kapitoly "Za vlády Peršáka" z rukopisu knihy "Kde domov můj".

Jednou se stalo, že Peršákův spolubydlící na cele dokázal pochopit to neviditelné, ale to nejreálnější. V tom okamžiku, kdy to pochopil, se jeho cela, špinavá a chladná, proměnila na krásnou voňavou zahrádku plnou barev a života. Peršák dokázal celu proměnit na centrální kabinu kosmické lodi INRI.
V noci vidíte z okna jenom oblohu a hvězdy, když sedíte na posteli dole. Z matrace si vytvoříte kosmickou kabinu. Od splachovadla WC si prodloužíte šňůru, kterou navážete na rukojeť zvonu, který přitisknete do plechové skříňky. Jeho rukojeť omotáte pozlátkem od čokolády tak, abyste měli originální kormidlo od laserového pohonu. Na hlavu si dáte umělohmotný kbelík, jako helmu astronauta. Uděláte si do něj dvě dírky tak, aby se tam vešly dvě konzervy od paštiky, které jsou otevřené z obou stran. Z molitanu z podhlavníku si ustřihnete takový malý věneček a nalepíte ho nebo přivážete na ostrý rám kolem konzervy z té strany, kde budete mít přitisknuté oko a budete se dívat skrze tunel konzervy. Na opačném konci paštiku trochu zmáčknete do úzkého obdélníku a zarazíte ji do dírky v kbelíku. Pak když nasadíte kbelík na hlavu, tak se díváte jakoby digitálním periskopem. Přes jednu konzervu dáte celofán a přes něj uděláte fixem červené klínové pruhy. Druhou paštiku necháte jasnou. Můžete mít v kbelíku zasunuto více paštik v různých barvách, ale nesmíte jich mít nikdy víc jak devět a míň jak dvě. Ve dně kbelíku vyříznete díru pro plechovku od vepřového masa, otevřenou také na obou stranách, pro případ katapultace. Ucho u kbelíku přesně uprostřed přeříznete a víčka od šampónů přiškvaříte na konce ucha kbelíku a máte dvě páčky jako knipl1). Sítko na čaj nebo něco podobného přicvaknete ke kniplu jako mimogalaktický mikrofon s laserovým snímačem a vysílačem. Věnec od WC důkladně vyčistíte a nasadíte si ho kolem krku jako vesmírný padák. Nanotechnologie. Je v tom zhutněná další kosmická loď se vším všudy a další věnec od WC. Nikdy neztroskotáte. Láhev od koly si přivážete k sobě jako láhev kyslíkovou, která stačí na sto třináct let. Naplňte ji vodou a rukáv od košile přivažte k hrdlu láhve kyslíkové bomby. Z druhé láhve uříznete hrdlo a dáte si ho do pusy. Pak přivážete druhý konec rukávu k náhubku, který máte v puse. V tom je živina skládající se z DNA. Strava obsahuje dokonce i dvě stě miligramů kalikoru2), jinak byste nepřežili průnik časem a skrze trojrozměrný prostor. Rukavice si nasadíte gumové, ty jsou na vazbě k dostání. Bylo by vynikající, kdybyste je polepili alobalem. Stačí to shora. Když budete mít fixy, můžete si je obarvit jako azbestové. Rádio si naladíte tak, aby bylo nenaladěné. Aby pískalo, vrčelo a pípalo. Nakonec si seženete dva tvrdé bochníky a vyříznete je tak, abyste tam mohli zasunout nohy. Prostě se obujete do chlebů a máte kosmické boty. Nikdy ale nezkoušejte obouvat se do vánočky, pletenec by vás mohl prozradit. Není to sranda.
Teď se posaďte do křesla z matrací. Nezapomeňte, že v botách je systém proti antihmotě. Nebojte se ničeho, nikdo vás nemůže zničit. Je tam také odkódovač magnetických pólů. Je v nich již od 9. 9. 1999. Je to poslední verze mimo vesmírné technologie Marocius3). Ten má schopnost rozpoznávat a přesně identifikovat, kde se právě nacházíte. Zda v černé, nebo v bílé díře ve vesmírném prostoru. Verbálně si je můžete přepnout na protiklad z gravitace do levitace a můžete se ponořit do bílé nebo černé díry. Máte tam stoprocentní vyváženost proti všem vlnám a tlakům. Horizontální periskop paštikon se automaticky přepíná na vertikální. Vše je řízeno hlasem. Ty červené klínové pruhy, to je zadní vzhled směru. Vidíte ty červené plameny od kosmické lodi mezi hvězdami?
Startovat loď budete jen jedním jediným postupem. Vezmete mikrofon, nahlásíte aktivace a špatně naladěné rádio vám odpoví morseovkou aplikace. Zatáhnete za zvon. Ten je přivázaný šňůrou ke splachovadlu a je to přesný zvuk startu – když splachujete. Když přestanete slyšet zvuk splachovadla, tak jste už přesně tři sta třicet tři světelných let od planety Země. To je základní zajížděcí doba pro druhou fázi letu vystřelovacím efektem.
Teď se díváte periskopem, kniplem řídíte kosmickou loď, díváte se do všech stran a pozorujete svoji planetu jako hvězdu na nebi. Buďte si vědomi, jaký kus už jste od pankrácké cely! Všechny problémy ve vazbě se vámi scvrknou tak, jako se bochník rozdrobí na malé drobečky. Tak přesně teď se všechny tvoje spisy, vyšetřovatelé, státní zástupce, předseda soudu i rozsudek a tak dále, také rozdrobí na nepatrné, nedůležité drobečky. Teď vidíš a cítíš, že existuješ na kosmické lodi někde daleko. Je ti vše k smíchu a tvůj organismus začne přijímat ještě intenzivnější pocity než ve virtuální realitě, protože tady to není žádná virtuální realita. Je to arealitní realita, je to skutečnější než virtuální realita. Zde se nacházíte přímo v mozku naživo, v plné palbě zodpovědnosti. Žádný simulační, počítačový a neživý program s vibrační helmou, vestou a rukavicemi. Zde je oheň, skutečný stav mystické alchymie. Opravdové vibrace po celém těle. Jste za hranicemi ticha, je to víc než za hranicemi fantazie. Je to tak hluboký podvod, který už dokonce podvedl samotný zdroj podvodu. To znamená, že už to není podvod, ale nadpodvodnění se do nepodvodnění. Prostě intenzita a hlubina podvodu proměnila svoji strukturu tak extrémně vysokým stupněm působ- nosti, že celý podvod zákonitě shořel a proměnil se na arealitní realitu. Je to jako když hodíš kostku cukru do horkého čaje. Cukr se v horkém čaji ztratí a rozplyne. Kde je cukr? Ve vodě, nebo v čaji? Když je odpálím ohněm, tak se vypaří stejným procesem – voda, čaj i cukr do prázdna. Už je nemožné v prázdnu rozlišovat, kde je cukr, čaj a voda.
Co můžete teď dělat? Můžete hledat to, co tu bylo před chvílí. Ne. Můžete vědět, kde to přesně je. Nic nemůže zmizet z tohoto prostoru, jenom se jedna struktura promění na jinou. Z viditelné na neviditelno. Ať se to tedy změní na cokoli, nikdy to nemůže být oddělené od existence. V kosmické lodi INRI je už také nemožné rozeznat podvod od pravdy. Bezegový stav, který znamená prázdnou disketu bez programu. Neexistuje lež, ani pravda. Je čistý neutrál. Jen pozorujete dění kolem sebe. Ničemu nedáváte výklad, tak jak vás to učili, že modrá je modrá, žlutá je žlutá, to je čtyřhranné, tohle je kulaté, tamto je dobré a tamto je špatné. Prostě jste se vymazali a stali se čistými, jako malé dítě. Avšak se zkušeností a znalostí dospělého, který nesahá na horká kamna, neboť má vědění ne v rozumu, ale v inteligenci. Proto rozum nemusí používat podle programu na disketě. Inteligence sama působí tam, kde chce. Pravda a lež se stává tím, čím chce inteligence. Proud energie to dosvědčuje jako svědek, takže když lítám kosmickou lodí, tak skutečně lítám.
Pravdivě jste obelhali mozek a ten funguje tak, jak je to už zařízené, podle vás tak jak u císaře Perského. Vaši sluhové, organismus a smysly, vám slouží, tak jak chcete.
Máricovým systémem od poslední verze z technologie mimozemšťanů, kteří pobývají na planetě Hádes, je v kosmických botách zabudovaná technika posledního stupně všech možností pro astronauty. Sama tvoří energii ze všeho, co je kolem. Prach a plyn dokáže proměnit na živiny. Když se díváte na mikrofon, který má laserový paprsek devěttisíckrát rychlejší než světlo, nemůžete uvěřit, že se to dokázalo takto zamaskovat systémem omilinston, aby to vypadalo jako bezcenné sítko na čaj. To snad není pravda, jak je to dokonale zašifrováno. Bezcenné v cenném. Mřížky na sítku mají družicový, mimogalaktický, a dokonce atomický efekt, který má dokonalou přesnost všeho, co je i není ve vesmíru. Je to tak malé, že nanotechnologie je proti této obrovská. Prostě vám oznamuje úhel pohledu, který není z druhé strany. Je to kloubový úhel pohledu. Tento pohled se může otáčet kloubovým principem, stejně jako jsou nunčaky. Prostě to mrskáte do všech směrů a každý směr má svůj vlastní protisměr a každý protisměr má stranosměr a každý stranosměr má stejnosměr. Směrů a možností jsou miliardy.
Jsou tvořeny zvláštní lajny v prostoru. Každý konec čáry je začátkem nové čáry. Stále se to natahuje do posledního natáhnutí, což znamená od natáhnutí do nenatáhnutí. Co je metoda, která už nemá metodu? Rozprskla ji za metodu. Slovem nejde zachytit to, co je za metodou ani odbornou terminologií.
Být v tom kouzelnickém stavu a silně se omezovat ve vyjadřovacích schopnostech při popisování nevyjádřitelného je pro vás velmi těžké. Nemáte tady slova, která by dokázala popsat, co je to chuť vanilkové zmrzliny. Můžete říct miliardy různých sladkých slov, ale nikdy to nebude jako si jednoduše líznout. Neuslyšíte ani jediné slovo, ale řekne vám, co je přesně chuť vanilkové zmrzliny. Co je to A. R. (arealitní realita)? Mohu vám o ní vyprávět miliardou těch nejpřesnějších slov, ale ani jedno se netrefí přesně do toho, když si líznete. Když to zažijete.
Pokusím se vám popsat, co to je A. R. podobenstvím. Představte si, že máte moc si splnit okamžitě teď hned všechna vaše přání. Budete si je užívat, až se začnou vyčerpávat. Časem vám už nebudou dávat tak intenzivní přínos jako na počátku. Slábnou víc a víc, až vás nakonec začnou nudit. Nuda začne kvasit víc a víc. Nevíte co dál. Všechny nejkrásnější ženy světa vám nedávají to, co vám dávaly. Teď jsou pro vás jako strašidla nebo quasimodky. Dolarů máte milión, už se přetočily jakoby svojí podstatou, už vás neobohacují, ale naopak okrádají. Teď je vám k ničemu celé jmění, když vše můžete mít zdarma. Zhmotňujete si, co chcete. Zlato a prachy teď jsou pro vás akorát zátěž na lodi. Ruší to lodní gravitaci a odkvedlávají se vám atomické hodiny. Vše, co si můžete zhmotnit nemůžete ani nikomu dát, jelikož jste příliš daleko od země. Je to pět set světelných let od rudého nebe. Už se nepohybujete horizontální ani vertikální dráhou, ale rotačně se boříte do prázdna. Točíte se kolem jednoho bodu mimovesmírné osy takovou rychlostí, že se hutníte až do ztracena. V tom ztraceném prostoru se zase zhmotníte na druhé straně.
Horizontální směr se používá v kosmické lodi INRI tak, že dorazíte za poslední křivku prostoru. Tam se přepnete na vertikální směr a dojedete na poslední střešní vlnu. Tu odklopíte a na monitoru se vám objeví SPZ času a místa tečko-světelným kódem. Pokud to nevyluštíte, narazíte na časový prostor, kde již jste byli. Kniplem nasměrujete páčku vertikálně. Loď vyjede až na konec a tam se vám ukáže znovu monitor o velikosti jednoho metru čtverečního, to je pankrácké okno s vysazenými okny. Tečko-světelný kód, to jsou hvězdy za mřížemi. Každý čtverec mříží je monitor ukazující prostor v kruhovém obvodu. V tom zapnete HRS (hutně rotační směr), spláchnete WC a kniplem páčky překřížíte. Až budete rotovat podruhé, efektem dvakrát horizont a dvakrát vertikál, budete přistávat na kostkoluftu4). Bude čas přistávání.
Kniplem odklánějte páčku do původního stavu a pomalinku sestoupíte na pevninu. Nahlásíte do mikrofonu, že aktivujete manuální průzkum a vydáte se objevovat. Procházejte se po malých krůčkách po cele ve skafandru, tak jak máte. Ze všech sil prožívejte, jako kdybyste chodili po jiné planetě. U všeho, na co sáhnete, si uvědomte, že na to saháte poprvé a že jste to nikdy před tím neviděli. Musíte obelhat to CD, co máte zasunuté v hlavě jako program co se nazývá rozum. Dokážete-li to, začne se všude objevovat zázrak v podobě neuvěřitelně nekonečné cesty.
Mikrofon ti může posloužit jako ruční periskop i jako videozáznam. Ofotografuj všechny prostory, ve kterých se ocitáš. Pozor ale na kosmické boty. Hlasem je můžeš přepnout na lyžování po cele. Ničeho se neobávej, můžeš chodit i po špičkách. Marocius systém je kloubový, a tak můžeš chodit také po patách.
Když objevíš nějakého živého tvora, jak leží na bidlu5), tak se ho nedotýkej na žádných místech. Na kostkoluftu jsou tvorové, kteří by se proti tobě mohli postavit. V Maro systému máš zabudované narkotizační šípy ovládané hlasem. Stačí říct „NŠKOH pal do místa, kde se spojuje hlava s tělem“.
Když se procházíte po kostkoluftu, helmu nesundávejte. Všechno pozorujte přes periskop. Pozorujte jako svědek toho tvora, potetovaného vesmířana. Když uslyšíte jeho chrápání, zapinujte6) ho laserovým paprskem. Dívejte se na monitor a pozorujte světelné kódy. Budou vám připomínat noční oblohu osypanou hvězdami, přesně tak jako mají puberťáci osypaný obličej beďary. Mikrofonem vysondujete vesmír a přes periskop nasadíte periskop – sítko a budete si ho přidržovat jako lupu. Na rukojeti sítka je bod omilinston7), ovládaný myšlenkou. Můžeš si vesmír galaxie, planety přibližovat… nebo sušenku ze skříňky spícího vesmířana.
Teď můžete odsunout mikrofon a periskop a dělejte jenom náčumy. Dívejte se na svoji zemi z kostkoluftu. Váš organismus okamžitě spustí proces hlubokého soucitu. Budete si říkat: Jak rád bych byl teď tam na planetě Zemi, doma, na Pankráci v cele ve vazbě. Jak rád bych zase viděl ty mříže a katry, bachaře, zločince, ten režim ve vazbě. Ach bože, zařiď to, prosím. Jak rád bych teď byl bez možnosti mít všechno okamžitě splněno. Jak rád bych byl neschopný, dělal chyby, měl starosti, byl na vazbě a čekal, třeba i na havraní fábor. To by byla odměna od pana Sedláčka. Kdybych zase mohl ráno vidět referenta v bachařské uniformě ve dveřích, jak říká: „Máte něco k raportu?“ A já zase odpovím: „Ano, zde máte dopis pro mého státního zástupce,“ kde je psáno: Puráku, chyndím ti do naku, tam si keroval džuvaka, až ti vkidnu na dandy, pochindíš se…8) Když předávám dopis referentovi, v duchu si říkám: „Odnes to ty džuvo a pohni si, nebo ti nakopu prdel, ty šašku oplechovaný hvězdami, jako můj sluha, čím lepší, tím vyšší hodnost.“
Jak se díváte do monitoru a pozorujete Zemi jako malinkou světelnou tečku na nebesích, tak vzpomínáte ve vazbě na svoji planetu a je vám smutno. A vtom zavřete oči, celý skafandr sundejte, hoďte ho do postele spolubydlícího a jděte spát. A usínejte v hlubokém pokoji a míru. Přejte si jen jedno: Ať se probudím a jsem doma na planetě Zemi ve vazbě. Když budete hodně upřímní a čestní, tak se vám to doopravdy splní. Pakliže budete podvodníci, tak se vám to nesplní a budete někde v šaškárně na kostkoluftu. Ráno, až zahouká vazební houkačka, tak ještě neotvírejte oči a vizualizujte si, jak byste chtěli, aby vypadala cela. Představujte si ji do těch nejmenších podrobností. Dokonce i ten strop aby měl klenbu, jako má ruský chléb. Výšku, šířku, barvu, skříňky, kde byste chtěli, aby bylo umyvadlo. Ať máte dveře bez kliky, uprostřed okénko a ve dveřích ať je ne periskop, ale obyčejná kukačka. Vaše okno ať je zamřížované. Pro jistotu ať je tam i ocelový drátěný plot. Světlo ať je ve tvaru velké pizzy, ale pro jistotu si moc přejte, aby bylo zamřížované, ať je chráněné. Naposled si zhmotňujte nějakou společnost, potetovanou obludku, třeba patnáctkrát trestanou. Namalujte si ho myšlenkou, jak byste chtěli, aby vypadala. Foukněte do prázdna, abyste jí vdechli život, a přesně až otevřete oči, tak se uvidíte tváří v tvář, úplně přesně, jak jste si ji v myšlenkách namalovali. Budete k ní mít zvláštní vztah, něco jako kdyby ožila kamenná socha. Vidíte zázrak, který neměl existovat, ale ve skutečnosti existuje. Figurka se stala lidskou bytostí. Těsně před tím, než jí vdechnete život, nakódujte scénář a zapinujte ho, aby ho obludka nemohla odkódovat. Ať řekne cokoliv, budete mít jistotu, že říká přesně to, co je na tom cédéčku, které jste jí zasunuli do hlavy. Přesně to, co řekla, má říkat i tak reagovat. Vše se děje podle vás. Ona je ta poslední. Vůbec o tom neví, nemluví a nereaguje podle sebe. Vůbec neví o tom, že neexistuje. Vůbec nepochopila, že jí byl život vdechnut. Věří, že se narodila podle rodného listu.
Je to legrační, když někdo vtip bere vážně a když pak otevřete oči, začnete zírat jak mimozemšťani. Všechno se vám přesně dopodrobna zhmotnilo. Fakt jsou ty klenby, jak jste si přál. Lino je také červené, dveře také, bez kliky uprostřed okýnko, nahoře kukačka. Celá vaše abeceda vizuálních představ a přání se okamžitě hned splnila. Říkáte si, to už musí být nějaký trik. Nemůžete tomu uvěřit, jak přesně se všechno okamžitě splnilo. Nečekali jste až takovou dokonalost. Přesná šířka mříží i počet sakra vyšel. Šest svislých čtyřhranných mříží zabetonovaných do oken a dvě vodorovné. A teď přehnaný zázrak, drátěné ocelové síto má přesně, to není podvod, dvacet osm svislých drátů a dvacet tři vodorovných, celkový počet jich je šest set čtyřicet čtyři čtverečků. Podle Casio kalkulačky. Tyto čtverečky mi umožňují výhled do civilu, který se mi dělí na spravedlivý šábes šestsetčtyřicetčtyřikrát. Když jsem na kalkulačce zmáčkl číslo 24, jako symbol začátku a konce dne, vydělil jsem ho číslem 644, jako zázrak přesnosti se objevilo na displeji 0,037267. Nevím, co to znamená v matematice, ani nevím, jak se to nazývá, zda dělocina nebo... Nevím jak to nazvat, to nás ve zvláštní škole neučili. Ale co vím na sto procent, je, že ta čísla neznamenají žádný matematický vzorek, ale věštecký vzorec Persius. Zašifrovaný Peršák je nad matematikou jako hvězda. Vůbec ji nepotřebuje. Tu potřebují kalkulačky, aby sloužily pro pány. Peršák jenom otečkovává prstem ty očíslované bradavky a displej mu hlásí, kolik čísel je z toho osahávání. Magický zákon vám dá takový výsledek podle věšteckého vzorce, že větší logiku už nenaleznete.
Redakčně nekrácený výňatek.
Jazykově a stylisticky s ohledem
na původní ráz textu upravil Ivan Mečl.

Poznámky
1) Knipl, řídicí páky.
2) Kalikor, lék proti únavě. Používá se k „řezání perníku“, tj. ředění, nastavování pervitinu.
3) Marocius, odvozenina ze slovního základu „maro“, který znamená v romštině chléb. Autor tímto termínem pojmenovává „boží systém“.
4) Kostkoluft, složenina slov „kostka“ a „luft“. Autor tím míní čtvrtou dimenzi.
5) Bidlo, horní postel palandy. Vojensko--kriminální hantýrka.
6) Zapinuj, zakóduj. Autor tím míní zastavit, vypnout nebo zablokovat. Současná pouliční hantýrka.
7) Omilinston, nejvyšší maskovací technika. V obyčejné věci je ukryta neobyčejná věc. Autorův vlastní termín.
8) Puráku, chyndím ti do naku. Tam si keroval džuvaka, až ti vkidnu na dandy, pochindíš se… Dědku, seru ti do huby. Tam jsi dělal špinavce, až ti dám přes pysky, tak se zesereš...

01.01.2004