Časopis Umělec 1998/6-7 >> Dopis od strýčka z Ameriky | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Dopis od strýčka z AmerikyČasopis Umělec 1998/6-701.06.1998 Jiří Surůvka | dopis | en cs |
|||||||||||||
Nazdar pritelickove, posilam pozdrav z Noveho sveta od okresniho formata Jiriho S. z Ostravy a taky napisu, co jsem tu vykoumal. Zatim za tri tydny.
Americani jsou lini jako my a pracuji neradi, pokud to teda není showbyznys nebo ksefty s prachama. Tvrde ovsem pracuji na kariere a na hube (hlavne baby a cernosi), pak taky v telocvicne na tele, aby hezky vypadali. Robotu a vyrobu americkeho zbozi zastanou Cinani a Korejci, v Cine a v Korei samozrejme. Pak to opatri americkymi cedulkami a prijedou to taky do USA prodavat. Na letisti je tvrde proklepnou jejich krajani, kteri prijeli drive a jsou uz Americani. Umelec z Vychodu není podezrely, pokud utaji, ze je umelec a ze prijel na grant Americana madarskeho puvodu. Nejlip odpovedet mlhave a konkretizovat pouze delku pobytu. Musi vzniknout dojem, ze jste ochoten kdykoliv zase odjet. Treba hned po prijezdu. Ze vas vlastne Amerika vubec nezajima. Ze jen projizdite na Kamcatku, treba. Vas prvni den v USA ma i s cestou asi tak tricet pet hodin. Po snidani, obedu a veceri v letadle jdete znovu rano na snidani. Vecer usnete jako spalek, ale v pet rano jste uz zase vzhuru. V Evrope je jiz v te dobe odpoledne. Jste uplne pitomy a tumpachovy. A tak to zustane cely vas pobyt. Nebojte se ale, nikdo to nepozna. Vsichni tady kolem taky takhle nejak prileteli. Maja Cain (ta me tu ma na starost) rika, ze se na to tady divam jako Martan. No asi to tak bude. Co vidi tu Martan dale? Omlouvam se za tak stupidni cestinu, ale svadi me k tomu klavesnice bez hacku a carek. Co tedy dale? V televizi se furt propira, ze je Clinton „liar“. Ja byt on tak je poslu vsechny do prdele. Nejlepe, kdyby prezident USA byl eunuch. Klestenec v cele svetove mocnosti. Nastal soumrak zapadni civilizace. I Adolf Hitler mel pry jen jednu kouli. Ja mam taky jednu kouli. Politici stejne nejsou normalni. Tady byl jeden homosexual namestek starosty, ale zastrelil ho i se starostou nastvany policajt, co dostal predtim padaka. Rozhorceni buzici pak nanosili do radnice sve odpadkove kybliky na protest, ze vrah dostal jenom sedm let kaznice. A na oplatku je zase brutalne zbili policajti, co zase stranili svemu byvalemu kolegovi. Vse se odehralo v jednom baru uprostred ctvrti Castro. Takze se ten bar ted jmenuje po tom teplem vicestarostovi: Harvey’s heart. Dojemna historka. Je uzasne pozorovat dva udelane svalovce, jak se nezne hubickuji v kozenych kalhotach s potetovanymi paznechty do modra. Sli jsme tady do jednoho stareho kina, nastesti jsme byli dva s Vladimirem Vimrem, a tak nam dali mistni pokoj, ponevadz jsme byli zadani. Kino bylo krasne, obrovsky kruhovy sal s kupoli a zlacenyma ozdobama, vse tonulo v poloseru, steny natrene v medovych barvach, byl to tak stary kyc, ze uz byl dobry a starozitny. Ale zlaty hreb prisel jeste pred filmem, pred podiem ze zeme pomalu vyjizdely varhany i s hudebnikem. Byl asi Rus, nebot hral mj. Policko pole a jine flaky. Ve stenach salu se pod zdobnyma mrizema skryvaly pistaly ale byly tam i tamburiny, zvonkohra a cinel. Takovy americky orchestrion. Fantom opery hadra. Vetsi zazitek nez film, ktery byl o rumunskych ciganech. V kine sedeli sami ntelektualove a rokeri. Zajimave divky nad dvacet pet, jedna mela dokonce na svetriku pridelana kridla vzadu, pomerne velka. Vcelka. Druha zase mela vlasy tak velike a nahoru, ze cela vypadala jako presypaci hodiny. Cerne vlasy. Cernosi jsou tu asi hodne deprivovani , v autobuse krici jak turi nebo jak panteri - cerni. Nejvice krici mali cerni zaci. Vsimnete si, jak casto pouzivam slovo cerni, to proto, ze konecne muzu. Totiz tady kdybyste pouzili to slovo, tak vas daji k soudu a vyhrajou vase posledni trenky. Anebo negr - to jsem jednou rekl v takove mexicke jidelne a se vsema dvema belochama, co tam byli se mnou, trhlo. Vysvetlili mi, ze za to mne ten afroamerican muze snad i zabit. Ja jsem rikal, ze u nas taky rikame ciganum Romove a oni nam gadzove, coz znamena mimo jine sproste slovo. Jo s tim rasismem naruby mame co dohanet, ale zase uz ne tak moc. Tito uz zmineni zaci stouchaji do starsich hlavne belochu, a kdyz mu slapnou na nohu, tak se neomluvi, ponevadz bily muz cernemu vecnym dluznikem jest. Suck my Dick, white man! Jako my, kdybychom patnactiletemu Nemcovi strkali vycitave pod nos plechovku Cyklonu B. No, co dale? Nejlepsi socialni zkusenosti udelate v autobuse. Ridici jsou zpravidla cernosky nebo Cinani s vyvinutym smyslem pro solidaritu se svym lidem. Vepredu v autobuse sedi zpravidla nekolik houmlesaku a diskutujou s prichozima, vzadu rvou cernosi a mezi tim se ustrasene krci par bilych hospodynek. A nas tu ma kazdy za Rusy, tak jsme v poradku. Tuhle jsem sel divokou latinskoamerickou ctvrti v bezpecnem zavesu za dvojici mistnich konstablu. Nakonec jsem je vsak opustil, protoze ztyrali nejakeho chudaka a na autobusove zastavce mu vylili chlast z plaskacky, kterou mel predpisove v sacku. Zase padla dalsi legenda, ze muzes pit jedine z lahve v sacku. Tady uz sli zase dal, nemuzes pit na ulici vubec, i kdybys to pil brckem z podpazi. Dalsi duvod, proc bych tu dlouho nevydrzel. To hnusne pokrytectvi. Ale na kazdem rohu obchod s obojky, bicisti a kozenym artiklem. Sadlo-maslo-bic, panbu s nami a zle pryc. No ne, ze by se mi ten artikl nelibil, ale tudle pres prechod pro chodce vedl jeden gay druheho na kozenem voditku jako psa na spacir a nic se nedelo. Ale chran Buch, kdyby mu z kapsy couhala flaska... Ale nejvetsim fenomenem je cinnost tady provozovana s vasni na rezervovane Americany nebyvalou - shopping, cili nakupovani. Ve velkoobchodech pri libe hudbe se muzete hrabat v kupach zbozi od rana do rana, soboty nedele, non stop. Ja jsem to taky ctrnact dni nepretrzite provozoval, ale byl jsem obezretny, zatim jsem utratil pouze pulku z toho zbytku z grantu, ktery mi po zaplaceni najemneho zbyl. I tak budu brzy na suchu. Koupil jsem si barvy, stetce, levne slichty na jidlo, stejne porad nekolirat drazsi nes kvalitni potraviny u nas, asi pet piv v hospode, bundu, protoze jste me obelhali, ze je tady furt teplo, z bazaru levny prut na ryby, protoze jsem vasnivy rybar, ctyrykrat jsem si dal levny jidlo v mexicke cantine a sedm set dolaru je fuc. Fucking shit! Pocasi je vubec tady divne. Teplo je jen v poledne a na kopci. U more je vitr jako na Baltu. A more je arkticke teploty. Lachtani dovadeji, protoze maji tlustou kozku. Ja mam taky tlustou kozku a vydrzel jsem ve vode pouze pet minut. A vecer je nekdy teplicko, ale vetsinou poradna zima. Takze se muzete oblict do kratasu anebo do kozichu, stejne vzdy pul dne trpite, protoze mate moc nebo malo obleceni. Cistota zivotniho prostredi taky neni valna, na tom molu, co chytam ryby je napsana tabulka, ze ryby chycene v zalivu se muzou jist jen dvakrat mesicne a deti jen jednou mesicne (to byl pokus o vtip). No ale pri mych rybarskych schopnostech nemam obavy, ze bych se ryb nebezpecne prejidal. Taky tady pod Golden Gate Bridge lovi Cinani kraby, kteri jsou tez kontaminovani naterem z toho mostu, protoze se padesat let nepretrzite natira a stara barva se odlupuje do vody. Nechapu tedy, proc se Americani porad v ceskych restauracich tak ofrnuji nad jidlem, at se radeji ofrnuji nad svymi chemickymi kraby za tricet dolaru porce. Jo, jo vladne tady zdravy zivotni styl. Sport over all (uber alles). Na hristi muze kazdy ukazat, co dovede a unese. Nekdy taky neunese. Zrovna vcera tady v L.A. umrela tricetiosmileta byvala olympijska vitezka v behu, cerna krasna slecna, pamatuji si ji z osmdesatych let, jak dycky mela nejake excentricke obleceni anebo dvaceticentimetrove nehty na rukou. Inu vsechna slava polni trava. Slehlo to s ni stejne jako s brunatnym pojidacem knedliku a piva, jenom mozna jeste drive. Taky ukazovali nejtlustsiho muze Ameriky, mel neco okolo tisice dve ste liber, odhaduji to na tak tristapadesat kilo. Byla to takova koule s ocickama a s copkama. Asi Indian. Ti nemaji ochranne mechanismy proti nicemu. Ani jidlu. Cela Amerika mu drzela palce, kdyz zacal hubnout, protoze uz sotva dychal. Po nejake dobe shodil par kilo a vysel z domu behat. To ho ale zabilo, vecer umrel. Kdyz ho vynaselo deset chlapu z domu do coronerova vozu, jeho telo vypadalo, zabalene do igelitu, jako socha v nadzivotni velikosti a taky tak vazilo. Rakev byla tak velka jak pancerovy trezor, viko bylo v obradni sini otevrene a kazdy mohl pohlednout dovnitr toho rosolu. Brrr, huuu, uz dost. Mate pravdu, ten den jsem opravdu vahal s veceri, ale pak jsem to sezral, asi jsem druhy na rade. Aspon vim, jak to se mnou skonci. No a na zaver? Lidsky zivot je nebezpecny sam o sobe a vzdy konci smrti. Sport, nesport. Pral bych vam videt ten sestrih sportovcu, co umreli behem matche. Napriklad jeden basketbalista chytil mic, zaklickoval, prihral a umrel. Jako kdyz vypnes mixer nebo neco takoveho. V Ostrave jsem kdysi videl plakat na disco s napisem Rychle mixuj nebo zemres! Ha, ha... A tim jsem se dostal k pocitu marnosti, ktery tady mam. Zato Americani se berou naopak velice vazne. Zavidim jim ten pocit vysokeho sebevedomi. Kazdy blb je tak dulezity. Ja to chapu ten pocit, ze je jich tolik milionu a jen malokdo vynikne. Ze proto jsou ochotni pro svou karieru toho tolik udelat, byt by to byla jen role v obycejne soap opere, tahnouci se dvacet nebo vice let nasimi i jejich zivoty. Uvedomil jsem si tady, ze v Americe udela karieru pouze clovek, jehoz prace je vyuzitelna masove a prinasi investorum co nejvetsi zisk. Z umelcu pouze vyse zmineni herci, zpevaci a podobni tatrmani. Spise vsak obchodnici a byznysmani operujici velkymi komoditami. Cim vic ma American penez, tim min ho zajima nejaka kultura, ta je tu od toho, aby mu umoznila zapomenout, kdyz je zle anebo uvolnit stres. Nikoho tu moc nezajima, co delam, co delaji mi kolegove v Evrope, tady nikoho nezajima, ani co delaji mladi americti umelci, a dokonce jsem tu ani na zadne takove nenarazil, nepocitam-li abnormalne zaostale studenty mistnich umeleckych skol. Zkratka San Francisco je asi jako Pariz - zije z minulosti. Nejvetsim vodvazakem, s kterym se tady mam setkat, je Lawrence Ferlinghetti. Ponechavam bez komentare. Konec prvniho dilu. Priste snad neco o jedine dobre vystave mladych Mexicanu, kterou jsem tu zatim videl. Tak cau.
01.06.1998
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář