Live Art

“Obyčejně když vysvětluji výraz live art (živé umění) lidem, kteří nevědí, co to znamená, dostane se mi od nich chyt-rácké poznámky: ‚Takže ostatní umění je jako mrtvé, jo?’ A když se podívám na většinu tradičního performance umění v Británii, má odpověď je: Ano, je.”
Lois Keidan
Co je live art
Live art je tendencí postavit se proti veškerým definicím a tradičním vý-tvarným formám a jako u všech sou-časných uměleckých tendencí je velmi obtížné tento termín přesně vymezit . “Velmi, ale velmi zjednodu-šeně je live art cestou, jak mapovat novou výtvarnou kulturu, která nezná žádná omezení a nerespektuje žádné hranice. Live art není uměleckou formou, je to spíše teoretický ”deštník", který zastřešuje veškeré procesuální umělecké aktivity. Spíše než značka je live art postoj nebo přístup k současnému umění, který naznačuje, že otázky typu ”Je to umění? nebo “Je to divadlo?” jsou naprosto zbytečné.
Počátky live artu můžeme vystopovat v performance artu let šedesátých a sedmdesátých a v novém pohledu, který přineslo experimentální divadlo na konci 70. let a v průběhu let osm-desátých. Do centra pozornosti se posouvá samotné umělcovo tělo, jak je patrné v západní tradici už v dílech Beuyse, Burdena, Stelarca, Abra-movičové nebo v postupech vídeň-ských akcionistů. Live art se hlásí k umělcům, jejichž tvorba je pos-tavena na ideji nebo konceptu, spíše než na konečném produktu nebo na jeho zpracování. Umění by mělo především provokovat a ptát se, než být ozdobné a autoritativní. Existence a důležitost díla je především v jeho přítomnosti, v procesu jeho trvání, nikoli v tom, že má nějaký výsledek. “Živé” umělce spojuje určitý interdisciplinární přístup: jejich tvorba je na pomezí tance, video artu, malby, divadla, nebo nových medií. Live art se objevuje jako reakce na všechny tradiční umělecké “škatulky”, které zamezovaly současným hraničním trendům jakékoliv zařazení do mo-derního umění. Za vytvořením nového pojmosloví stojí jednoduchá strategie: touto širší definicí pojmout veš-keré novátorské aktivity výtvarných umělců, a tak jim umožnit oficiální podporu, tedy především peníze. Za tímto účelem vznikla také Kance-lář pro rozvoj živého umění – Live Art Development Agency (LADA).

Setkání s LADA
Centrum současného britského performance artu můžeme nalézt okolo ulice Brick Lane ve východní části Londýna. Ne náhodou leží kancelář LADA pouze několik metrů od uznávané galerie Whitechapel, která taktéž sousedí se sídlem Atrsad-minu, další vlivné kanceláře podporující současné umění. A hned za rohem je dům, ve kterém již po třicet let přebývají slavné žijící sochy Gilbert & George. “Ještě jsi je ne-potkal?” ptá se mne Lois a ihned dodává: “Oni tu chodí pořád dokola každý den, je to takové malé představení a když je potkáš podruhé, potřetí, začnou tě zdravit.” V pos-ledních letech se Brick Lane a při-lehlé okolí stalo velmi populárním. Spousta second handů s ujetým zbožím a bazarů s kuriozitami byla doplněna o záplavu nejnovějších galerií prezentujících právě to nej-aktuálnější v současném velmi ši-rokém spektru britského výtvarného umění. Společně s původním indic-kým, dělnickým a bezdomoveckým obyvatelstvem, graffiti kulisami, stov-kami východních restaurací a západních hospod a tradičními trhy s bezdomoveckým zbožím tvoří celá Brick Lane velmi inspirativní kolorit a ne nadarmo se předpokládá, že se v budoucnu celá oblast promění v druhé Soho.
Samotná kancelář LADA vypadá jako malý rodinný podnik. Oba její zaměstnanci, Daniel Brine a Lois Keidan, pracují jako kurátoři, poradci, zprostředkovatelé, lobbysté, ale především jsou to dva otevření lidé. Vpravdě je kancelář LADA skutečně rodinným podnikem, otevřeným zejména všem těm, kteří se svojí aktivitou snaží překračovat pravidla, aby mohli říci něco nového.
“Live art je strategií změnit pohled veřejnosti na umělce. Tradiční umě-ní trpí syndromem‚ disneyfikace od-lišnosti’, tj. pokud něco nezapadá do vize mocných, mocní si to prostě koupí, aby si svoji vizi mohli přizpůsobit. Tedy právě něco, proti čemu se LADA snaží bojovat,” vysvětluje Lois. Když mluví o své práci, začne mohutně gestikulovat a velmi spros-tě kleje: “Umění by mělo podněcovat přemýšlení o identitě a norma-litě, aby si každý uvědomil vztah k sobě i to, jak vnímá druhé.”
V prostorách LADA se mimo přímé konzultace s jejími dvěma zaměstnanci může návštěvník také začíst do knih z bohaté knihovny orientované převážně na živé umění a performance. Pokud má zájem, může také shlédnout videodokumenty a práce z velmi bohatě zásobeného veřejně přístupného archívu. Mezi dalšími aktivitami LADA vystupují např. spolupráce s se středními a vy-sokými školami, kde spříznění umělci pořádají pravidelné dílny. Dalším podpůrným prostředkem pro rozvoj live artu je finanční pomoc umělcům. LADA nabízí granty “One to One”, které jsou určeny britským autorům, jejichž práce zdůrazňuje právě proces. Je důležité zdůraznit, že je podporován tvůrce, nikoli dílo nebo projekt. Vítězný umělec tedy obdrží peníze a nikdo již pedantsky nekontroluje, jak peníze utratí. Obě strany k sobě nemají žádné složité formální závazky. Tímto je tedy od-bourán stres pro umělce a starosti pro LADA a obvykle tato uvolňující skutečnost vyústí v pokračující spo-lupráci daného umělce s LADA. Dalšími aktivitami Lois a Daniela je pořádání pravidelných rozhovorů a debat se současnými tvůrci nazvané “Small Talks” nebo vydávání teoretického měsíčníku Live Art Letters a časopisu Live Art (obojí ve spolupráci s The Live Art Archive Office, která sídlí v Nottinghamu při tamní Trent University).
Letos byla LADA oslovena, aby vybrala umělce pro výroční výstavu National Review of Live Art, která se bude konat v únoru a březnu. A konečně Lois a Daniel jsou také kurátoři hlavní akce nazvané Live Culture at Tate Modern (Živá kultura v Tate Modern).

Živá kultura
Live Culture je čtyřdenní akce, která má zdůraznit právě posun v po-vaze živého umění ve vztahu k vý-tvarnému umění. Program svádí dohromady umělce, teoretiky a ku-rátory, jejichž úkolem je prozkou-mat šíření performance přes hra-nice uměleckých a sociálních sfér, a také jeho roli na pozadí kulturního vývoje. Od 27. do 30. března 2003 budou v londýnské Tate Modern probíhat série performancí, přednášek a prezentací. Celý program bude provázen výstavou a mezi-národním sympoziem.
Primární ideou Live Culture je zdů-raznit roli “živého” jako nejzákladnější hodnoty a významu v současném mediálně přehuštěném kul- turním prostředí. Tato akce by měla být kritickou intervencí do aktuálních uměleckých diskurzů, stejně tak by se měla stát přechodným místem pro výrazy nové identity, která přesahuje předepsané hra-nice etnických, pohlavních nebo druhových standardů, což je vlastně nejobecnějším úkolem live artu.
Účastníci programu byli vybráni v souladu s tendencemi live artu: v živých představeních návštěvníci uvidí Olega Kuliga, Franka B, Guil-lermo Gomez-Penu, La Ribot, Forced Entertainment, Hayley New-manna a další. Performance budou doplněny přednáškami, promítáním nebo komentářem od předních praktiků a teoretiků v dané oblasti, jako je např. Marina Abramović, RoseLee Goldberg a Yu Yeon Kim.
Samotnou akci Live Culture předcházelo vydání publikace Expo-sures, v níž fotograf Manuel Vason mapuje umělce, kteří se progra-mově hlásí k live artu. Oslovení autoři měli každý napsat o sobě a své tvorbě, a poté vytvořit s Manuelem fotografie, které by jejich dílo a je samé co nejlépe charakterizovalo. Kniha tedy nedokumentuje živé akce těchto umělců, nýbrž vrhá na jejich tvorbu zajímavě osobní a až překvapivě universální pohled. Celý katalog poté přináší do značné míry reprezentativní náhled nad současnou britskou performance scénu.
Lois Keidan je dále jako kurátorka podepsána pod akce nazvané Small Acts at the Millenium (Malé skutky v tisíciletí), což byla série performancí velmi osobní povahy, kde spíše intimní gesta téměř dvaceti současných britských autorů vytvořila kontrast ke světoborným gestům “oficiálního” britského umění na počest nového mi-lénia. Mike Pearson například pozval a poté provedl diváky po ves- nici, kde se narodil, kde jim ukazoval místa a vyprávěl příběhy ze svého dětství. Bobby Baker sedící v křesle na korbě náklaďáku nao-pak projížděla centrem Londýna a z ampliónu vybízela občany: Vzpa-matujte se! atd.
Je důležité si uvědomit, že hlavním cílem LADA je poskytnout pomoc lidem, kteří se pokoušejí říci něco nového nebo o něco nového usilují.

Doporučená literatura:
Manuel Vason, Lois Keidan, Ron Athey, Exposures, Black Dog Pub-lishing, London 2002
RoseLee Goldberg, Performance, Live Art since 1960, Thames and Hudson, London 1998
Georg Schimmel, Out of Actions, Thames and Hudson, London
Nicky Childs, Jeni Walwin, A Split Second of Paradise, Live Art, Installation and Performance, River Oram Press, London 2001
Adrian Heathfield, Small Acts: Performance, The Millennium and the Marking of Time
Franko B, Oh Lover Boy, Black Dog Publishing, London, 2001
www.liveartlondon.demon.co.uk
Live Culture bude v roce 2004 následována publikací knihy Live: Art, Performance and the Contem-porary vydanou LADA ve spolu-práci s Tate Publishing.
www.tate.org.uk

01.04.2002