Časopis Umělec 2008/2 >> Poválečné sny ze Sarajeva Přehled všech čísel
Poválečné sny ze Sarajeva
Časopis Umělec
Ročník 2008, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Poválečné sny ze Sarajeva

Časopis Umělec 2008/2

01.02.2008

Michal Koleček | Bosna a Hercegovina | en cs de es

Michal Koleček hovoří se Šejlou Kamerić při příležitosti její sólové výstavy v galerii Emila Filly v Ústí nad Labem.


Šejlo, nyní žijete v Berlíně. Mohla byste popsat či srovnat postavení umělce v „západní“ a „východní“ společnosti?
Přestěhovala jsem se do Berlína díky rezidenčnímu stipendiu DAAD, které jsem dostala v roce 2007. Pro toto město jsem si rozhodla z čistě pragmatických důvodů, podobně jako mnoho umělců z celého světa. Berlín vždycky přitahoval umělce, kteří se zde vytvářeli jakýsi shluk. Je to samozřejmě jedinečná situace, v níž je postavení umělce velmi inspirativní, rozhodně to ale není reprezentativní příklad postavení umělce v „západní společnosti“ obecně.

Můžete popsat současný instituční rámec výtvarného umění v Sarajevu?
V Sarajevu je docela dost institucí, které by se měly zabývat výtvarným uměním, ale nikdy tu nebyla nějaká skutečná kulturní politika na podporu těchto aktivit. Každá z těchto institucí dnes bojuje o přežití, především kvůli finančním potížím. Je to dosti smutná situace a ještě ji zhoršuje skutečnost, že tento problém nelze vyřešit individuálními iniciativami; bylo by třeba širší politické solidarity, které lze v současné bosenské politické realitě jen těžko dosáhnout.

Spolupracujete ještě s nějakými institucemi v Sarajevu?
Jsem ve velmi úzkém spojení se sarajevským Centrem současného umění a jejich produkčním studiem pro.ba. Centrum a Dunja Blazevic mě už léta hodně podporují. Pracují ve velmi obtížných, téměř ponižujících podmínkách, ale umělcům a filmařům v Bosně a Hercegovině jsou stále velkou oporou.

Můžete srovnat současnou situaci bosenského umění s obdobím krátce po válce v druhé polovině devadesátých let?
Dříve jsme byli více vyřazení i výluční právě „díky“ válce. Dnes je na mezinárodní umělecké scéně docela dost umělců z Bosny a Hercegoviny, ale „tam doma“ se toho na jejich podporu moc nedělá a, což by bylo ještě důležitější, ani na podporu objevování nových talentů.

Ve vašich uměleckých projektech je často možné rozpoznat dokumentární principy. Můžete popsat, jak ve vašich uměleckých dílech spojujete ­„skutečný“ materiál a estetickou strukturu a poetiku?
Přesadím „skutečný“ materiál do nového prostředí nebo kontextu, a tak se jej snažím vystavit různým interpretacím. Často je to nejsnazší způsob, jímž lze dosáhnout nejsilnějších dojmů. Dříve jsem tomu říkala metoda “copy – paste”, dnes to nazývám “re-membering”. Je to jako když s něčím zacházíte jako se svou vlastní vzpomínkou. Esence zůstává; jedna věc dokáže vrátit zpět zapomenuté emoce. Představivost vyplňuje mezery ve vzpomínkách.

Vaše díla jsou známá tím, že používají filmové prvky a profily. Kde vidíte hranici mezi filmem a videoartem? Je jejich porovnávání pro vás důležité?
Těchto hranic v umění si prostě nevšímám. Nevidím důvod, proč bych se měla striktně věnovat definování různých médií v umění, když to není o soutěži či o srovnání. Miluji, film a to samozřejmě ovlivnilo mou práci. Je vzrušující používat některé nástroje a způsoby vyjádření k zachycení emocí a vyprávět příběhy, které tímto způsobem zasáhnou širší veřejnost.

Ve vašich posledních dílech je časté téma „jizev“. Proč jste přešla od přímé umělecké reakce na konkrétní sociální mechanismy k intimnější strategii, která se soustředí na jejich empatickou reflexi?
Jizvy jsou bolestivé připomínky, a pokud se nacházejí v paměti, lze je jen těžko vymazat. Ke konfrontaci s problémem často stačí poukázat na následky. Můj přístup se může zdát odlišný, ale je to velmi přímá reakce na konkrétní téma.

Okamžik vyprávění (linie příběhu) je představen ve vašem díle “Wall”, které bylo vystavené v Ústí nad Labem. Jak pracujete s vazbou mezi určitým příběhem a jeho interpretací, která je ovlivněna časovou vzdáleností a společenskými podmínkami (což by mohlo změnit význam příběhu či učinit jej jasnějším a přesnějším)?
V tomto díle jsem vycházela z povídky Leonida Andrejeva Zeď, kterou jsem četla ještě před válkou v Jugoslávii jako teenager. Způsob, jakým se příběh změnil v mé paměti a stal se součástí mých zkušeností, byl klíčem k nové interpretaci. Požádala jsem herce, aby tento příběh přijali za svůj a snažili se jej znovu prožít, místo aby jej jen vyprávěli. Jejich reakce byla instinktivní. Zapojili do příběhu své vlastní vzpomínky. Příběh se tak stal pravdou, protože jejich emoce byly upřímné.

V díle „We were chilling by the pool, when the war started“ (Osvěžovali jsme se u bazénu, když začala válka) používáte běžný obrázek ve spojení s významotvorným názvem díla. Můžete mi říci, nakolik je v tomto případě textová či jazyková složka důležitá pro strukturu uměleckého projektu?
Je to fotka z Jeruzaléma z roku 2005, kdy Izrael napadl Libanon kvůli únosu dvou vojáků Hizballáhu. Větu jsem měla už předtím, než jsem fotku vyfotila. Byla to přesná informace, skutečnost se zdála tak nereálná. Bez textu by toto dílo neexistovalo.

Připadá mi, že ve vašich dílech “Red” a “Green” se objevuje dvojznačná konotace, která mluví o lidské touze po sebeprosazení a tragickém sebezničení zároveň. Můžete tento moment vysvětlit – ve vztahu ke společenské situaci poválečné společnosti v balkánských zemích?
Jak napsal Damir Arsenijević (BLUE, RED & GREEN), „jako bytosti projevující se v tomto světě zanecháváme stopy a tím vytváříme naši kulturu. Tyto stopy zahrnují obrazy a zvuky, ale také rány a jizvy.“ V dílech „Red” a „Green“ nabízím dokumenty lidského chování. Dívám se na jizvy, které jsem předtím přehlížela jako nevýznamné, které ale stále jsou přímým důkazem destrukce. V poválečné společnosti jsou tyto jizvy viditelnější, ale lze je najít kdekoliv.

Váš veřejný projekt s názvem „EU citizens / Others“, je nainstalován v Lublani na Plečnikově Trojmostí (jedna z nejvýznamnějších památek moderní architektury v oblasti bývalé Jugoslávie a soustředí se na reflexi rozdělené Evropy. Pociťujete, že by se vaše pozice – jako občanky, ženy a umělkyně z „východu“ – změnila během posledních osmi let v rámci Evropské unie?
Ne, moje postavení se nezměnilo. Dílo, které jsem vytvořila pro Manifesta 3 v Lublani bylo o segregaci. Díky politické korektnosti se označení “Others” změnilo na “Non EU Citizens”. To je ta největší změna, které jsem si všimla.

Červen–červenec 2008







Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Film Michala Pěchoučka Duration: 14min. 45s. Teledivision, 2004
Více informací...
6 EUR
7 USD
Print on art paper from serie prepared for "Exhibition of enlarged prints from Moses Reisenauer’s pocket Ten Commandments"....
Více informací...
290 EUR
316 USD
"Thanatopolis" limited Collection for London Show.
Více informací...
49 EUR
53 USD
The volume year contains 7 issues. The magazine is in Czech language and has an English conclusion.
Více informací...
11 EUR
12 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS