Časopis Umělec 2004/1 >> Subjektivní vzorce konzumace (profil Jana Šerýcha) | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Subjektivní vzorce konzumace (profil Jana Šerýcha)Časopis Umělec 2004/101.01.2004 Vít Havránek | profile | en cs |
|||||||||||||
Šerýchův příspěvek do katalogu Zlín- ského salónu se skládal ze dvou fotografií detailů jeho tehdejšího automobilu značky Saab, modelu 900. Jeho výstava v galerii Černý pavouk v Ostravě vznikala tak, že Šerých na internetu sbíral fotografie stíhacích letadel a tuto sbírku pak po jednotlivých kusech vytiskl na velké formáty papíru A1. Na výstavu ve věži v Českých Budějovicích několik měsíců shromažďoval prázdné obaly od potravin: láhví, čisticích prostředků, krabic od mléka, másla a, z nich vystavěl nekonkrétní obrazce na podlaze. Na výstavě Sleva 20 procent vystavil svoji vlastní postel s jedním ze svých obrazů. Na výstavu v Malé Špálovce vyřezal z laťovky metr vysoká písmena a u vchodu se míhalo abstraktní video. Připomínám tyto výstavy proto, abych Šerýcha zbavil automatického spojení jeho práce s „geo- metrií“ a malbou.
Pokud bychom pátrali po formálním rysu, nebo vizuálním fundamentu, který by jmenované práce spojoval, nenajdeme je. To je poměrně výjimečné, poněvadž jeden z typických rysů přinejmenším jedné silné linie českého umění je rozvíjet nadání a zkušenosti prostřednictvím dlouhodobé, intuitivně estetické kultivace formy. Mezi mladší generací se této místní tradici vymyká již větší množství autorů. Ovšem kořeny Šerýchova myšlení nejsou spojeny ani s protikladem subjektivní imaginace, kterou v šedesátých letech u nás přinesli umělci obhajující objektivní metody myšlení i tvorby. I když svými vnějšími mimikry jsou objektivismu šedesátých let jeho velká plátna skládající se povětšinou z pruhů fádní kancelářské barevnosti nejblíže. Jejich barevná ochablost v nás ale vyvolává první pochybnosti. Pokud bychom se zamýšleli nad jejich „kompozicí“ respektive způsobem, v jakých vzdálenostech jsou od sebe pruhy vzdáleny, jakou mají šíři, směr, tvar, uspořádání, pak bychom se při srovnávání mnoha obrazů ztratili v chaosu a nakonec konstatovali absenci systému. Jeho malby jsou snad nejlépe pochopitelné jako materiálně fundamentalizované výběžky jeho kreslící praxe. Ta se odvíjela v mnoha desítkách fixových kreseb vznikajících linkováním ploch papíru pomocí pravítka a barevných fixů. Jsou to pruhy, série mnoha a mnoha variant pruhů, působící odpočinkově jako črtání obrazců, jimiž se zaměstnáváme při dlouhých telefonních hovorech. Respektují formát papíru a vychází z možností, jež poskytuje pravítko. Klíč k Šerýchovým pracím musíme hledat ani ne tak v nich samotných, jako spíše v tom, co jim předcházelo, a v jejich sledu, jenž bychom měli vnímat jako playlist skladeb. Rozdíl mezi náhodností šedesátých let a principy náhodného výběru současné generace by mohlo dokumentovat použití slova random. V kontextu šedesátých let souvisela náhodnost s principem objektivizace tvůrčího procesu, Cage mluví o „nelidskosti“ tvůrčího procesu a obrácení mysli k principům porozumění přírodě (věda) či prostého bytí přírody. Funkce random na cd přehrávači vystihuje volbu umělce dneška. Jde o „náhodnost“, ale uplatňovanou na již hotový kulturní materiál, jehož množina vypadá zdánlivě nekonečně, ale je vymezená jednak kulturně-politicko-geo- grafickým rámcem, za druhé zájmy samotného umělce. Dnes se subjektivita nekonstruuje na základě desubjektivizace, tak jako v případě Cage, ale v centru pozornosti je konstruovaná subjektivita definovaná pro- střednictvím znaků a „náhodnost“ v takové souvislosti zní jako příjemný odkaz na minulost, který zbavuje lidskou imaginaci zdánlivé závrati z nestability a neexistence morálních pravidel. Šerých z hlediska kulturního navazuje na tradice, které jsou českému umění cizí – jeho metody bychom odvozovali od Franka Stelly, Johna Armledera, Heima Steinbacha, Sylvie Fleury... V kulturním prostoru se orientuje podle několika subjektivních zkušeností. Rád pije a jí. Má rád hezké věci. Má rád lásku a sex. Dělá rád svoji práci – živí se grafickým designem. A to jsou činnosti, o nichž přemýšlí a z nichž leští do vysokého lesku fragmenty svého zájmu. Šerých žije a s uvolněností a bezstarostně chytá v proudech znaků obtékajícím jeho osobu i nás. Z jeho v podstatě subjektivních kritérií výběru dýchá jakási chladná emotivnost. Usoustavněná, objektivizovaná emotivnost. Design Saabu, maskulinní charakter stíhaček, nabytost prázdného obalu, obraz H zešikmeného v perspektivě grafického programu… to jsou znaky vypovídající o tom, jakým činnostem autor přikládá význam a jejich smysl vysvítá jen v konstelaci s použitými produkty a dalšími znaky. Nemají substanciální smysl o sobě, tak jako jeho nápis „BLACK SABBATH“ poprvé vystavený v Českém Šternberku, v Malé Špálovce přetransformovaný do nápisu ABBA a v Belfortu vystavený jako LA BASTA. Práce není hotové dílo s definovaným významem, ale matrice, která se na každé další výstavě změní ve jméno úplně jiné kapely nebo v jiné heslo. Jeho abstraktní obrazy pracují s podstatou počítačového matrixu, který nevnímají vědecky jako kombinaci dvou mož- ností 0 a 1, ale jako vizuální tresť a hru se základními pravidly organizace plochy monitoru. Z instantního světa, který obklopuje jednotlivce i nás všechny, konstruuje Šerých na základě vlastní zkušenosti kreativní konzumace vlastní poznámkový aparát. Zdá se, že s expanzí globalizace a unifikace se naše jedinečné světy slévají do jednoho širokého řečiště unifikovaných výrobků, značek, sloganů a myš- lenek. Tato představa je ale jen optická. Je založena na nezpochybnitelných faktech globalizace, ale opomíjí podstatu zapojení předmětů do subjektivních řetězců spotřeby. Šerýchovy osobní vzorce spotřeby jsou tím, co tuto unifikaci subjektivně popírá a převádí ji na pole vizualizace a estetiky.
01.01.2004
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář