Balonkový fetiš: Popová úchylka

Když jsem na internetu poprvé objevila balonkové fetišisty, připadala jsem si jako virtuální Indiana Jones, který si prosekává cestu džunglí websitů, aby našel zakopaný poklad a v sexuálním podsvětí odhalil nové úchylky. Když jsem klikla na link “Balloon Buddies, Ltd.” (Balonoví braši, s.r.o.), věděla jsem, že mám před sebou mytický “zmizelý kmen” dosud neobjevených fetišistů. Byl to klasický fetiš, který — pokud je mi známo — dosud nikdo nezdokumentoval. Současná zdravotnická literatura popisující různé parafilie (sexuální vzrušení způsobená neobvyklými nebo společensky nepřijatelnými objekty či situacemi) se o baloncích nezmiňuje, ani jinak vyčerpávající Encyclopedia of Unusual Sexual Practices (Encyklopedie neobvyklých sexuálních praktik, www.odd-sex.com) od Brendy Love neuvádí žádný odkaz.
Chvíli jsem měla podezření, že jsem obětí velmi zdařilé blamáže. Internet se jen hemží vtipálky, kteří se snaží blýsknout vymyšlenou perverzí před ostatními podivíny. Co má asi tak balonek společného s dámskou botou na vysokém podpatku, co z něj asi může učinit fetišistův objekt? Na to, aby se mohly stát středem erotického rituálu, jsou balonky příliš roztomilé a příliš prozaické, nejsou dostatečně okázalé nebo mytické. Stránky Balloon Buddies navíc ani nevypadaly jako stránky fetišistické organizace. Spíš připomínaly digitální verzi dětských narozeninových oslav. Na úvodní stránce poletuje svazek animovaných balónků na barevném pozadí jako růže na střelnici. Když přejedete kurzorem přes balónek, praskne. Všechno to vypadá legračně a přátelsky. Nenajdete zde obvyklou gotickou atmosféru většiny fetišistického materiálu. Nikdy byste asi neuhádli, že stránky mají nějaký sexuální podtext, kdyby na úvodní stránce nebylo varování o věkovém omezení přístupu. Když jsem postoupila přes úvodní stranu, narazila jsem na zlatou žílu perverze.
Navázala jsem tak “první kontakt” s celou komunitou lidí, kteří si hrdě říkají “balonkáři”. Jde o tisíce mužů a žen — jak hetero, tak homosexuálních — které spojuje celoživotní sexuální vášeň pro sbírání, hýčkání, nafukování a propichování balonků. Třebaže několik z nich vypráví historky o souložích s nafukovacími umělohmotnými hračkami nebo o hopsání na speciálních rehabilitačních balonech, valná většina si chce jednoduše hrát s obyčejnými latexovými balonky, které známe z narozeninových oslav. Většina z nich se však nechce vzdálit od ideálního balonku, jak si jej pamatují z dětství, a dokáží být pěkně nafoukaní, když mluví o estetických nedostatcích nových tvarů a materiálů, které se poslední dobou začínají objevovat na trhu. Balonkáři se o své balonky rádi otírají, masturbují během nafukování nebo s nimi souloží na různé důmyslné způsoby. Posílají si balonkové porno, z internetu stahují obrázky modelek, které sedí na balonku, nafukují jej nebo propichují různými předměty od podpatků po cigarety. (Jeden z neoblíbenějších videoklipů zobrazuje scénu nafukování balonku z televizního seriálu “Touched by an Angel”.) Většina obrázků sice není příliš sprostých — žádná prsa, vagíny a žádné naznačování intimností —, ale přesto mají jejich subjekty přes oči černé pásky, což implikuje zakázané vzrušení.
Tento bohatý on-line archiv obsahuje mnohem víc materiálu, než potřebujete k tomu, abyste se udělali v balonovém stylu — je to také místo k setkání a poměrně vážným debatám. Balonkáři si vyprávějí historky z dětství, jak objevili svůj fetiš, a spekulují o tom, proč se chovají tak, jak se chovají. Starší balonkáři nabízejí moudré rady, jak o své zálibě říci přátelům a partnerům a jak používat balonky ve
vztahu s nebalonkářem. Balonkáři se trápí kvůli hře s někým jiným, než vlastním partnerem — i kdyby nedošlo k sexuálnímu kontaktu. “Já to považuji za sex, znamená to, že jsem nevěrný?” Vedou dlouhé debaty o tom, zda je etické, když někoho obelstíme a přinutíme ho nafouknout nebo propíchnout balonek. Je to sexuální obtěžování, nebo ne? Nejemotivnější diskuse se však týkají problematiky propichování. Někteří balonkáři jsou na svůj milovaný fetiš přehnaně citliví a mrzelo by je, kdyby jim jej někdo zničil. Jiní zase nevidí důvod, proč nafukovat balonek, a potom ho neprasknout. Jak mi řekl jeden balonkář: “Když neexploduje balonek, tak ani já ne!”
Lidé si často myslí, že na světě už nevznikají žádné nové úchylky, ale balonkáři dokazují, že tomu tak není. Každá epocha má své fetiše, které jsou pro ni charakteristické. Na baloncích je něco tak postmoderního, popkulturního, mcdonaldovského, že jejich erotizace má velmi současný náboj.
To, že balonky jsou nová záležitost, je logické. Vždyť latexové balonky byly vynalezeny až v roce 1920 a neoddělitelnou součástí amerických předměstských domovů se staly až v 50. letech. I když najdete i sedmdesátileté balonkáře, většina z nich jsou dvacátníci a třicátníci. Je to skutečně fenomén poválečné generace a generace X z 80. let.
Balloon Buddies byli první organizací balonkářů, kterou v roce 1976 založil Buster Bill jako korespondenční okruh. (Buster není jeho pravé křestní jméno. Je překvapivé, kolik členů balonkářské scény si říká Buster. Mezi další pseudonymy patří Kaboom, Puffin nebo O. Max — jako nafouknutí oblého objektu na maximum.) Buster dal dohromady prvních sto brachů prostřednictvím inzerátů, které si podal ve fetišistických časopisech pro hetero i homosexuály. Během několika let se členská základna slušně rozrostla, ale skutečný boom zaznamenala, až když Buster v roce 1993 vytvořil první internetové stránky. Za posledních pět let přibrali Balloon Buddies 2000 nových členů, včetně několika žen. V roce 1995 vznikl oddělený okruh homosexuálních balonkářů nazvaný The Buddymen, který má dnes více než 1000 členů. V létě roku 1999 založily svou vlastní skupinu balonkářky. Balonkáři si dnes mohou vybrat z více než 100 websitů, chatů, IRC a newsgroups, včetně 25 placených stránek, jež prodávají videa a klipy zaměřené přímo na zájmy balonkářů.
On-line komunita balonkových fetišistů se rozrůstá neobyčejnou rychlostí. Buster každý den dostává e-maily od balonkářů s už otřepaným “Já si myslel, že jsem sám/sama”. Na celém světě jsou pravděpodobně ještě desetitisíce osamocených balonkářů, kteří stále nenašli cestu k sobě podobným. Na každého z více než tří tisíc balonkářů na internetu musí připadnout daleko víc těch, kteří se ještě nepřipojili. Okruh Bustera Billa zahrnuje pouze lidi, kteří komunikují anglicky, ale lze předpokládat, že kdekoliv si děti hrají s balonky, je i pár balonkářů. Navíc členství v Billově okruhu vylučuje lidi mladší 18 let, ale je pravděpodobné, že na světě je dost osamocených dospívajících balonkářů. (Ironicky to jsou právě dospívající, kteří pravděpodobně potřebují vědět, že nejsou sami.) Na každého balonkáře, který byl tak trpělivý a našel si se sebou spřízněné, existují tucty těch, kteří se příliš stydí nebo bojí své touhy, než aby se odhodlali k prvnímu kontaktu.
Jedna z prvních věcí, kterou po vstupu do Billova klubu balonkáři zjistí je, že se stali členy velice různorodé skupiny lidí. Balonkáři jsou stejně pestrá a spletitá skupina jako jakékoliv jiné sdružení heterosexuálů a homosexuálů. Možná by člověk čekal nějaké podobné charakterové vlastnosti nebo zájmy, ale není tomu tak. Setkala jsem se s chovatelem ovcí, architektem, právníkem, několika umělci, moderátorem talk show a vysokoškolským profesorem. Balonkáře najdete v Austrálii, Německu, Japonsku, Spojených státech nebo Británii. Jsou mezi nimi běloši i černoši. Vím o jednom hluchém balonkáři a jednom připoutaném k invalidnímu vozíku. Setkala jsem se také s mnoha balonkáři — ať hetero nebo homosexuálními —, kteří měli dlouhotrvající vztah s nebalonkářem. I když počet mužských balonkářů převyšuje počet žen v poměru 30:1, Buster Bill tvrdí, že internet ženám pomohl, aby i ony začaly otevřeně mluvit o svých touhách. “Dnes mi píšou tři až čtyři ženy měsíčně, kdežto v minulosti to byly tak tři čtyři do roka.”
Co tedy z balonků dělá tak dokonalý fetišistický objekt? Odpověď částečně tkví v materiálu, z kterého jsou vyrobeny — z latexu.
Latex má totiž důležité dotekové a pachové vlastnosti, které jsou potřeba pro dosažení pravého fetišistického vzrušení. Většina klasických fetišů — z nichž nejoblíbenější jsou boty nebo chodidla, kůže a spodní prádlo — mají charakteristický pach nebo na dotek evokují silné emocionální a psychické reakce. Většinou připomínají pach těla a zážitek náklonnosti a objímání z dětství.
Balonkáři považují vůni balonků za jeden z nejsilnější sexuálních impulsů. Šestačtyřicetiletý homosexuální balonkář Jeff mi poslal úžasný esej o třech tisících slovech, v němž popisuje smyslové potěšení, které mu balonky poskytují. Pět set slov věnoval různým vůním a chutím latexu. Jeff se jako opravdový balonkový gurmán a majitel sbírky tisíců balonků obšírně rozepisoval o vzrušení, jež se dostává znalcům latexu: “Různí výrobci a jejich různé výrobní postupy způsobují, že každá guma je jedinečná. Některé jsou mastné a sladké, jiné jsou hořké, ostré nebo zatuchlé. Balonky se na vnitřní straně obvykle pokrývají schnoucím a mírně antiseptickým mastkem. I když nejsou ‘parfémovány’, všechny mastky mají svou vlastní chuť.”
Čich má více než kterýkoli jiný smysl schopnost vyvolávat vzpomínky.
Každý balonkář, s nímž jsem mluvila, se zmínil o raných vzpomínkách na balonky, které se mu neustále vracejí, a často je vyvolává právě vůně balonků. Doug je dvacetiletý balonkář, který na balonky vzpomíná jako na nejdražší přátele: “Pro mě byly balonky vždycky erotickou ‘hračkou’. Ze svých prvních dětských vzpomínek si vybavuji, že jsem měl balonky rád. Nebylo to nezbytně sexuální, ale miloval jsem je z celého srdce.”
Balonkáři si tyto vzpomínky kultivují jako jakýsi “prvotní mýtus” svého vlastního erotického a symbolického spojení s balonky. Vyprávění o nich tvoří velmi důležitou součást vazeb mezi jednotlivými balonkáři. Většina z nich popírá, že tyto rané zážitky jsou příčinou jejich balonkářského fetiše. Tuto myšlenku považují za nelogickou. Nakonec většina z nás (ať jsme balonkáři, nebo ne) kdysi měla svůj balonek. Všichni jsme pravděpodobně zažili neobvykle evokující vůni a povrch balonků a troufám si tvrdit, že většina z nás na ně nějak emocionálně nebo psychicky reagovala. Předpokládám, že někteří z nás s balonky dokonce masturbovali. Ale ani používání balonku jako první masturbační pomůcky není příčinou balonkaření. (Pamatuji si, jak jsem během dospívání masturbovala s nohou mého medvídka, ale nikdy jsem si z ní nevytvořila fetiš.) Zážitky z dětství nikdy nemohou sloužit jako úplná vysvětlení pro další chování člověka, jsou však velmi silnou psychickou vzpomínkou, která může vyvolat zvláštní emocionální prožitky v dospělosti.
Úspěch balonku jako fetiše spočívá nejen v latexovém materiálu, ale také v jejich tvaru, který může vyvolávat silné obrazy. Fetišistický objekt je především estetickým předmětem. Stejně jako abstraktní obraz funguje jen, má-li schopnost obsáhnout mnoho významů najednou nebo mít různý význam v různých situacích. Předměty nefungují jako fetiš tehdy, jsou-li omezeny pouze jednou interpretací. Nejlepší fetiše jsou matné a pružné,
stejně jako balonky. Podle toho, jestli je balonkáři používají při masturbaci, nebo s partnerem, mohou balonky sloužit jako prsa, podmanivě a hrozivě jako penisy či svíravě jako vagína, anus nebo lůno. Balonek může představovat i celé tělo — křehkou připomínku naší smrtelnosti.
Svým hruškovitým tvarem a hrdlem však balonky nejvíce připomínají ženské ňadro. Doug jako malý spával s balonky a dnes je pravidelně používá jako prsa během masturbace. Balonky jsou součástí jeho jemných transsexuálních rituálů a také s jejich pomocí vytváří sexuální partnerku, kterou v současné době nemá.
Doug se s balonky téměř antropomorficky ztotožňuje. Balonek je mu milenkou i přítelkyní. Někteří muži s balonky doslova souloží. Jeden mladý heterosexuální balonkář si kolem penisu omotá podlouhlé balonky a vytvořený otvor používá jako vagínu. Jeff zase viděl, jak si homosexuální muži vloží penis mezi nafukovací uši balonku ve tvaru Mickeymouse a “souloží” s ním. Walt Disney se asi musí obracet v hrobě. Osmatřicetiletý “ženatý” homosexuál Buster Steve používá trubici balonku jako otvor. V jeho případě se nafouknutý balonek stává velkým průhledným tělem a trubice slouží za těsnou vagínu, ústa nebo anus.
Pravděpodobně jste obeznámeni s freudovským konceptem strachu z kastrace — všechny fetišistické předměty jsou “dvojníky” falu nemluvněte. Převládá představa, že fetiš je jakýmsi magickým talismanem, který chrání své majitele před ztrátou jejich cenného penisu. (Výsledkem této teze je Freudova poněkud nevědecká domněnka, že ženy nemohou mít fetiš, protože nemají penis!) Freudův falocentrismus byl v nedávné době pochopitelně zevrubně analyzován. Ženy totiž mají fetiše. Takže některé fetiše se musí vztahovat k zážitkům jak holčiček, tak chlapečků. Ve své knize Female Fetishism z roku 1994 Lorraine Gamman a Merja Makinen předkládají myšlenku, že děti v raném stádiu vývoje zaměřují své emocionální potřeby na matčin prs. Při ukončení kojení může dítě prožít podobný strach ze ztráty, který můžeme přirovnat ke strachu z kastrace. Gamman a Makinen tvrdí, že některé fetiše mohou fungovat jako “přechodné objekty” mezi kojením a nezávislostí — něco jako bezpečná stará přikrývka, která dítě nikdy nevydá. Dodávám, že ňadro s většinou fetišů sdílí dotekové a pachové vlastnosti — pokud je mi známo, kastrace tyto smyslové komponenty postrádá.
Balonky jsou pro balonkáře mimořádně silnou metaforou. Hry a rituály s balonky nesou status vyprávění s hlubokým významem. Balonek má schopnost ztělesňovat citlivý přechod od moci ke křehkosti, od ovládání ke zničení, a to z něj činí tolik působivý předmět. Balonek slouží jako fetiš nejen proto, že připomíná mnohé tělesné pachy a části těla, ale také proto, že může sehrát alegorické drama růstu, napětí a exploze. Proces nafukování, stav plnosti může balonkáři sloužit jako napodobenina sexuálního napětí a vzrušení.
Děti rády nafukují balonky, protože jsou magickou ilustrací představy růstu — a děti milují, když vidí věci nabývat na velikosti. Malé děti jsou téměř posedlé rozdíly ve velikostech, protože žijí ve světě, kde všichni — kromě nich samotných — vypadají jako obři. Děti se ve srovnání s dospělými cítí malé a neschopné. Růst je vzrušující, protože implikuje tajemství síly a plodnosti. To také možná vysvětluje, proč má většina balonkářů pocit, že — co se velikosti balonků týče — čím větší, tím lepší. Při hraní s velkými balonky si dospělí připadají odpovídajícím způsobem menší — připomínají jim, jak byly balonky obrovské a skvělé, když byli ještě malí.
Ti, s nimiž partneři nesdílejí dostatečně často hry s balonkem, se občas snaží přimět ke hře cizí lidi. Kaboom přišel s velmi důmyslnou metodou, jak do hry zapojit nic netušící ženu: “Jednou se mi podařilo uspořádat pro atraktivní kolegyni večírek ve formě hádanek. Aby mohla odpovědět na otázku, musela si sednout na velký balon, který měl uvnitř číslo, a propíchnout jej. Ze šestnácti balonků, které jsem připravil, propíchla dvanáct. Zbývající tři propíchly další velmi atraktivní dámy, které si s námi chtěly zahrát. Prostě nádhera!”
Kaboomova příhoda vyvolává na internetu velmi živé etické debaty. Někteří balonkáři se trápí otázkou, zda je balonková hra s někým jiným než s vlastní ženou nevěra — i kdyby nedošlo k sexuálnímu kontaktu v “běžném” slova smyslu. Carrie vysvětluje, že hra s balonkem je pro balonkáře sexuálním aktem. “Pro spoustu členů je to velmi složitá otázka: ‘Co je přijatelné, pokud váš partner nesouhlasí nebo nemá pochopení?’”
Je hezké vidět, že jsou balonkáři zásadoví. Odporuje to totiž zaběhnutým představám, podle kterých fetišisté vůbec nedbají na etiku. Myslím, že balonkáři protestují příliš a jejich úzkost v sobě skrývá nevyvinutý pocit sexuální hrdosti.
Během dospívání měl Dan ze své touhy strach a život byl pro něj emocionální horskou dráhou, kdy se zmítal mezi pocity viny a nekontrolovatelných nutkání. Byl přesvědčen, že je úplně sám, “odporný perverzník”. Když objevil komunitu balonkářů, celý jeho pohled na fetiš se změnil. Vědomí, že není sám, také zcela změnilo jeho praktiky. Nekontrolovatelných nutkání ubylo a nyní svou touhu více kontroluje. S balonky už tolik nemasturbuje a přemýšlí o tom, jak o svém fetiši říct ostatním. Díky internetu se spojil se sadomasochistickou komunitou, přečetl si knihu Different Loving a dnes se domnívá, že jeho fantazie je motivována podobně jako různé druhy S&M. “Místo prutů, plácaček a provazů jsme fixováni na balonky.”

Doslov
Balonkový fetiš možná jednou zmizí stejně rychle, jako se objevil. Kongres zvažuje zákon, který by zakázal používání latexových balonků. Na následky spolknutí balonku nebo následné udušení údajně každoročně zemře šokující počet nemluvňat. Komunita balonkářů je pochopitelně rozhořčena, že by jejich fetiš mohl být zakázán, a někteří si vytvářejí zásoby pro případ, že by zákon prošel.

Text je zkrácenou verzí kapitoly z knihy Deviant Desire: Incredibly Strange Sex od Katharine Gates (www.deviantdesires. com), vydalo nakladatelství Juno Books, distribuuje powerHouse Books (www. powerHouseBooks.com).

01.02.2002