Výběr finalistů letošního ročníku Turnerovy ceny je překvapivý nejen proto, že jsou po dlouhé době nominováni hned dva malíři, ale především proto, že pouze jeden ze čtyř finalistů se narodil v Británii. Podle předsedy poroty, vlivného ředitele Tate sira Nicholase Seroty tento výběr reprezentuje současnou scénu v její šíři a přirozeně tak zahrnuje i umělce, kteří v Británii pouze působí. To platí o Němci Wolfgangu Tillmansovi, jehož fotografie jsou dobře známé nejen z volných galerijních instalací, ale i ze stránek módních časopisů, o dánském absolventovi Goldsmiths' College Michaelu Raedeckerovi (obr.), který své křehké obrazy situuje většinou do povědomých venkovských krajin, i o neurotické realistce Tomoko Takahashi, která se kromě svých chaotických instalací v poslední době věnovala rovněž parodickému počítačovému projektu WordPerhect. Jediným britským zástupcem zůstává Glenn Brown, jehož obrazy čerpají z děl starých mistrů. Výstava finalistů bude v Tate Britain otevřena 25. října.
Doporučené články
|
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
|
|
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
|
|
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
|
|
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
|
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář