Voyerem snadno a rychle

Videocards,
Dům pánů z Kunštátu,
Brno,
11. 11.–5. 12. 2004
Podívají se do objektivu kamery, ale na jejich tváři se neobjeví žádná známka údivu nebo rozhořčení. Obracejí hlavy k sobě a plynule pokračují v chůzi. Je tedy dost času si obě dívky pořádně prohlédnout. Voyerem se bez obav z prozrazení mohl stát každý, kdo mezi 11. listopadem a 5. prosincem zamířil do suterénu brněnského Domu pánů z Kunštátu. V rámci projektu Videocards se tu představili umělci Margarita Zinets a Alexander Vereschak z Ukrajiny.
Dvě kamarádky zvolna kráčejí po hlavní třídě východoevropského velkoměsta. Něčím jsou si podobné. Je to způsob, jakým drží kabelku? Nebo délka jejich kalhot? Ale to už se blíží další dvojice. Pozorovatel se na ni zaměří, nechá ji projít okolo a ještě chvíli ji sleduje. Dívky si jej většinou nevšímají, a tak je dost času na to, prohlédnout si i detaily – sestřih vlasů, oči, náušnice, rty, výstřih, zadek, nohy… Oko kamery občas zabrousí na muže jdoucí proti dívkám: sledují je stejně bezostyšně jako v šeru ukrytí návštěvníci výstavy.
Dobře, říká si divák, prošla desátá dvojice, co nám nabídnou dál. Opakování? Když mu po chvíli dojde, že se žádná akce konat nebude, uvolní se a zaměří se na pečlivější zkoumání. Krom toho, že je na ně hezký pohled, se rázem objevují nečekané souvislosti hraničící se sociologickou studií.
Na dvojicích kamarádek lze totiž v mnoha případech poměrně jasně vystopovat, která z nich stojí v jejich vnitřní a nikdy nevyslovené hierarchii výš a která se s ní snaží udržet krok. První má totiž lepší tričko, novější model kabelky nebo kompletní tygří obleček. A je jedno, jestli se inspirovaly posledním vydáním časopisu Vogue nebo na sobě mají autentické modely z osmdesátých let. Zajímavá je také podobnost jejich líčení, barvy rtěnky, vlasů a typu chůze.
V další rovině si Pozorovatel všímá barevných shod nebo kontrastů s okolím. Kolem stánku s oblečením například prochází dívka v kalhotách stejné barvy, jakou má vystavená tepláková souprava, vlasy a sukně jedné z ukrajinských krasavic jindy korespondují s barvou fasády v pozadí.
Pohyb dívek je promítán zpomaleně a podkresluje jej příjemná hudba. Trochu vláčnou chůzi do rytmu zajímavě doplňuje způsob snímání obrazu – při zaměření na objekty zájmu se rychlé záběry pozadí rozostřují, a tak vytváří snovou atmosféru řetízkového kolotoče. Dívky se staly středobodem, kolem kterého se na okamžik točí celý svět.

01.01.2005