Časopis Umělec 2005/1 >> Žena – síť: Mária Rišková, "spidergirl z Bratislavy" | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
Žena – síť: Mária Rišková, "spidergirl z Bratislavy"Časopis Umělec 2005/101.01.2005 Denisa Kera | profile | en cs |
|||||||||||||
V dnes již legendární knize Nuly a jedničky: digitální ženy a nová technokultura z roku 1997 (Zeros and Ones: Digital Women and the New Technoculture) přichází Sadie Plant s myšlenkou o blízkosti žen a digitálních technologií. Spřízněnost vychází z toho, že ženám i počítačům zdánlivě chybí identita a esence. Počítač jako stroj jenom simuluje práci jiných strojů a definujeme ho spíše tím, co momentálně dělá, než tím, co je sám o sobě. Podobně se o ženách často tvrdilo, že jim chybí duše nebo jiná centralizovaná „složka“, která by určovala jejich identitu. Ženy a dnešní technologie spojují i takové vlastnosti, jako je „multitasking“, schopnost dělat a „být“ několik věcí najednou, nebo představa světa jako sítě významů a vztahů, které existují jenom v procesech. Skoro bychom mohli tvrdit, že to, co se dnešní počítačové sítě a technologie teprve učí, uměly ženy po celá tisíciletí.
Poprvé mi představa digitálních technologií jako radikálně „ženského média“ začala dávat smysl až při setkání s Máriou Riškovou. Jak jinak než „tajemnou“ blízkostí žen a nových technologií si vysvětlit to množství činností a identit, které se skrývají v této stále se usmívající a klidné osobě? Ředitelka legendárního kulturního prostoru BURYZONE, který odstartoval zájem o nová média a umění v Bratislavě a který se rozrostl a transformoval do podoby dnešního medialabu a alternativního kulturního prostoru BURUNDI. Hlavní koordinátorka každoročního mezinárodního festivalu nových médií a kultury v Bratislavě, MULTIPLACE, mnoholetá kurátorka výstavy grafického designu v Trnavě, zakládající členka skupiny kurátorek a teoretiček umění NADA (New Approaches to the Domain of Art) atd.. Vyjmenovat všechny aktivity této historičky umění, kurátorky, organizátorky, o její publicistické a přednáškové činnosti nemluvě, by vyžadovalo celou databázi. Určit, kdo je Mária Rišková, je proto stejně těžké, jako vysvětlit fenomén současných technologií – jak Marie, tak počítače jsou jednoduše všudypřítomné a vytvářejí stále nové a širší „sítě“. Zatímco se v českém prostředí teprve nedávno rozhořela diskuse o financování alternativní kultury, čilá výměna mezi Slovenskem a celým světem na poli digitální kultury a současného umění probíhá již řadu let. Jedním z důvodů jsou právě organizace, které Mária Rišková založila nebo spoluzakládala s různými nadšenci mimo oficiální struktury. Snadno se vám proto dnes stane, že po vyslovení slova Burundi nebo Buryzone okamžitě vědí, odkud jste, zatímco na zmínku o Praze se všichni zdvořile ptají, zda jim něco neuniklo, nebo se v českém prostředí skutečně nic neděje. Všechny činnosti Márii Riškové potvrzují myšlenky Sadie Plant, že digitální technologie a potažmo ženy pracují bez jakékoli centralizované a pevné struktury, a tím dokazují, že věci fungují úspěšně i mimo „patriarchální“ a hierarchizovaný řád. Spiritus agens mladé kultury spojené s digitálními technologiemi, Mária Rišková, působí úplně nezávisle na kontextu národních galerií, uměleckých škol a dalších státních organizací, které mají současné umění přímo v „popisu práce“. Přesně podle kréda, které najdeme v jednom z jejích z rozhovorů: „Když vám nevyhovují existující podmínky, vytvořte si vlastní prostor.“ Právě tato věta by měla sloužit jako heslo pro současnou digitální kulturu a umění, které si tak těžce hledají vhodnou platformu a institucionální podporu. Činnost Márii Riškové názorně ukazuje jeden z principů digitální kultury, že z malých příčin vznikají komplexní jevy, jakým je také fenomén úspěšné slovenské kultury a umění v posledním desetiletí. Najdeme ji prostě všude tam, kde se něco zajímavého děje. Nejnovějším projektem „Dial 44“ je pak umělecká a kulturní výměna slovenských a britských umělců pod záštitou Britské rady. Nezisková činnost v oblasti umění, alespoň na Slovensku, vytváří úspěšný vzor pro podporu současné mladé kultury a fungování nového typu uměleckých organizací. Především je to důraz na sítě a nelineární, asociativní a emergentní struktury. Úspěšným příkladem je i A4 – nultý prostor v centru Bratislavy. Tento prostor sdružil organizace a lidi se zájmem o současné umění, tanec, hudbu, film a architekturu, právě v jeho rámci působí Burundi. Mária Rišková je prostě žena – síť, která dovede propojit lidi, zájmy i celé organizace do fungujících celků a vytvářet také celé kulturní „ekologie“. Slovy populárního filmu je to vlastně „spidergirl z Bratislavy“, která přede sítě spojující Slovensko s celým světem.
01.01.2005
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář