Časopis Umělec 2005/1 >> Dneska vám to moc sluší, jindy taky, ale dneska ještě víc -Rozhovor s Julianou Kratochvílovou Přehled všech čísel
Dneska vám to moc sluší, jindy taky, ale dneska ještě víc -Rozhovor s Julianou Kratochvílovou
Časopis Umělec
Ročník 2005, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Dneska vám to moc sluší, jindy taky, ale dneska ještě víc -Rozhovor s Julianou Kratochvílovou

Časopis Umělec 2005/1

01.01.2005

Zuzana Štefková | interview | en cs

Modelku dělám třiadvacet let. Za týden, jednadvacátého listopadu, mi bude 63 let. Takže jsem dělala modelku od čtyřiceti let. To tehdy inzerovali ve Večerní Praze a já jsem si řekla, přece nebudu sedět doma a koukat. Já jsem ve znamení Štíra a my Štíři jsme takoví nabití energií, pracovití. Tehdy jsem padla do invalidního důchodu a byla jsem čerstvě rozvedená, asi dva roky. A tak jsem se pěkně oblékla, načesala, jestli mě přijmou, což oni samozřejmě trochu výběr dělali, a já jsem jim padla do oka, tak jsem byla přijata.

Styděla jste se někdy?
Ne, já jsem se styděla v sedmnácti letech, když jsem byla ještě v té době poctivá, že jo. Když jsem třeba musela k lékaři a měla jsem se svlékat, tak jsem měla takový divný pocit, ale mezi studentama ne.
V sedmnácti letech jsem měla jednu touhu. My jsme chodili do takové skupiny tancovat a jeden učitel mi říkal, že jsem lehká, lehoučká a že by mě vzal. Když mi bylo patnáct, tak si mě zavolal ředitel a říkal mi, abych šla na konzervatoř, jenomže my jsme byli tři děti.
Já jsem ve znamení Štíra a píšou, že Štír má rád umění, malířství.

A co jste šla nakonec dělat?
Šla jsem do práce, dělat kovovou bižuterii a odznaky v Jablonci. Tam se vyráběly taky upomínkové lžičky. To bylo dobré, že člověk poznal rytce, kteří ryli do aluminiových destiček. A my jsme to tiskli.
V invalidním důchodu jsem přes dvacet let. Já mám čtyři neurologické operace za sebou. Dvakrát operaci krční páteře, pak mi dělali bederní kanál. Kdyby mě tenkrát na Míčánkách neotevřeli, tak už nežiju.

A není pro vás nebezpečné dělat zaměstnání, kde tak namáháte páteř?
No jo, namáhám, ale nevím. Prostě něco dělat musím. Já nikdy neříkám jako mnoho žen: „Já jsem unavená, já bych nemohla jít do práce.“ Mám jedno pořekadlo: Když se nebudu snažit, tak za chvíli zcepením, ale člověk se musí snažit, i kdyby se měl podělat. A pan profesor Oriešek mi řekl před týdnem, že mám ze všech nejhezčí zadek a prsa… Tak se zasměju a nedělám z ničeho vědu.

Myslíte si, že se atmosféra na Akademii změnila za dobu, co tu jste?
No, profesoři bývali dříve takoví upravenější, oblek, košile, vázanka… To se mi vždycky líbilo. Když třeba přišel někdo od delegace, tak ten profesor vypadal.

A to je podle vás největší změna?
Škola je zadaptovaná, vypadá to tady hezky. Jinak nemůžu říct, že by tu byla nějaká větší změna.

Reagoval někdy někdo na vaši práci překvapeně nebo odmítavě?
Známé se mě ptaly: „Našla bys mi taky nějakou takovou práci, ale svlékat se, to né.“ „A proč?“ „No já bych se styděla.“
Taky mě dost mrzelo, že jsem sama, nemám přítele. Chtěla jsem se seznámit, ale říkala jsem si, že kdybych se s někým sešla a vynechala bych jeden večer, že by to byla ztráta času. Spíš se věnuji práci. Protože si říkám, že bych jednak přišla o peníze, a taky vím, že mi nikdy žádný nestál za to, abych mu ten večer věnovala.
Stalo se, že někdo z mužů zavolal přes seznamku a ptal se, jestli chodím do práce. „No chodím.“ „A co děláte.“ „Prosím vás, já vám to neřeknu, až třeba osobně.“ „A proč?“ „Opravdu to chcete vědět?“ „No chci.“ „Dělám modelku pro výtvarné školy.“ „Cože??? A tak to ne.“ A položil telefon. To bylo několikrát a skutečně mě to strašně mrzelo, až mě to bolelo, že i v dnešní době jsou takoví lidé, kteří nechápou, že pracuji pro výtvarné umění.
Chtěla bych se provdat a mít potom k tomu člověku ten krásný vztah, jako mám k tomu umění. Ale nejde to. V dnešní době, což mě mrzí, se pánové hodně změnili. Žádná galantnost v nich není, naprosto. Stane se, že je někdo z mladých hochů v autobuse galantní, a to ho pak pochválím. Co mi ale na mužích strašně vadí, jsou botasky. Když to nosí studenti, tak to mi nevadí, protože oni tak chodí normálně oblečení, ale když to nosí muži, na ulici, do práce, podnikatelé, tak vám řeknu, je mi špatně. Pak přijde teplo, a ten hrozný puch v metru, v autobuse...

A co české ženy?
Co mě na českých ženách mrzí, že je tady v republice mnoho z nich tlustých. Kdyby trošku cvičily a snažily se... Já vím, že to není jednoduché. Ale mají třeba hole, kdyby neměly ten metrák, tak by tu hůl možná nepotřebovaly. A nebo držení postavy. Já mám ve svém věku pěkné držení těla. Na to že mám od jedenácti let skoliózu a že dělám tuto práci.

Mluvíte někdy studentům do jejich práce?
No, někdy je to hezké, že jsem si i podobná. Většinou jsem si podobná, protože tady na Akademii, když vezmou studenty nové, tak musí něco dokázat.

Chodíte třeba na výstavy?
Bohužel nechodím, protože se mi nechce samotné. A po Praze to kór moc neznám. Taky výstavy stojí peníze. Kolikrát jsem říkala, že bych ráda, kdybych mohla mít nějakou průkazku.

Co si myslíte o nahotě? Chodíte někdy na nuda pláž?
Chodím, neuroložka mi říkala, že bych neměla mít mokré plavky na sobě, protože je to špatné na záda, a pak mi vyhovuje být nahá. Já si myslím, že na tom nic není. Chodím v létě do Hostivaře a tam je klid. Voda je tam špinavá, hrozně. Ale klid, pohoda, nikdo si vás nevšímá. A jsem stejnoměrně opálená. Protože kdybych měla plavky, tak by se to těm studentům špatně kreslilo.

Jaký je váš vztah k vlastnímu tělu?
Já mám opravdu pěkná prsa a nemám, jak vidíte, žádné vrásky. Pečuju o sebe. Mám hladkou pokožku. Já nepotřebuju kadeřnici, nepotřebuju chodit na masáže. Já o sebe pečuju a dělám to pro sebe. Mám takový příjemný pocit. Zrovna včera jeden řidič autobusu – oni si všímají, nemyslete si – mi řekl: „Dneska vám to moc sluší, jindy taky, ale dneska ještě víc.“ A ještě mi zamával.
Některé ženy se za svá prsa stydí. Ale já si myslím, že je špatné, když si některá žena kolem padesátky řekne, na mě nezáleží. Dřív jsem chodila tančit, a když jsem někam přišla, tak to přišel někdo.
„Vy chodíte do práce?“ ptali se. „Chodím.“ „A co děláte?“ „Tak hádejte, tipněte si.“ „No, vy určitě děláte nějakou modelku.“ Poznali to.
Mě ta práce těší, přináší mi něco do života a dělat to jenom pro peníze, to nejde. Každý musí mít, jako ten student, vztah ke kreslení, k umění a chodit do školy. Tak to samé já. Musím mít vztah k práci, aby mě to těšilo a abych se každý den radovala. To víte, že se stalo, že jsem ráno vstala a sotva jsem mohla chodit, protože v tomhle zaměstnání jsou přetěžovány nohy, ale pak jsem se vykoupala nebo si zacvičila a zase bylo hej.
Důležité je pro něco žít. To je strašně krásný. Co byli dřív studenti, teď jsou asistenti a po letech se třeba potkáme... „A neznáme my se odněkud?“ „No, známe...“ To mám pak srdce až v oblacích.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Předmluva, , to jsou slova, která se píšou vždycky na úplném začátku knížky. Před mluvením - nebo vlastně před tím, co je...
Více informací...
10,06 EUR
11 USD
Kniha kreslených příběhů francouzské umělkyně Mad Meg s liberální, bezpečnostní a ekonomistickou tématikou určenou všem nebohým...
Více informací...
11 EUR
12 USD
Básně francouzského umělce v grafické úpravě Markéty Othové.
Více informací...
38,23 EUR
42 USD
1997, 24 x 37.7 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
558 EUR
607 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161
10783 Berlin, Germany
berlin@divus.cz

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 14:00 a 19:00
 

Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150

DIVUS LONDON
Enclave 5, 50 Resolution Way
London SE8 4AL, United Kingdom
news@divus.org.uk, +44 (0)7583 392144
Open Wednesday to Saturday 12 – 6 pm.

 

DIVUS PRAHA
Bubenská 1, 170 00 Praha 7, Czech Republic
divus@divus.cz, +420 245 006 420

Open daily except Sundays from 11am to 10pm

 

DIVUS WIEN
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSCOW & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS