Časopis Umělec 2009/2 >> Ameická sochařka Přehled všech čísel
Ameická sochařka
Časopis Umělec
Ročník 2009, 2
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Ameická sochařka

Časopis Umělec 2009/2

01.02.2009

Katarína Uhlířová | umělec | en cs de

Váhám, jak představit Janu Kochánkovou (*1979), chci naznačit a nedoříct otrocky všechno, co mě na její prácí překvapuje a baví. Proto jen velmi krátký odlehčený úvod: Jana Kochánková aka Koko, americká sochařka, absolvovala roku 2006 v atelieru Malba II u Vladimíra Skrepla a Jiřího Kovandy na AVU v Praze. Celý článek by měl být hledáním jiného prostoru Jany Koko Kochánkové, nebudu se proto věnovat jemným kresbám a silikonovým malbám na sklo ani grafikám nebo pestrým oděvům. Textilie prozkoumám pouze do míry jejich svobodného užití a volnosti, zajímat mě bude především jejich prostorový potenciál ve spojení s tělem, věc pro Koko tak samozřejmá.


Předehra. Mickey Mouse:
Kašírovaná maska Mickey Mouse a tělo jen tak. Naostro. Jen tak pro radost a ze zvědavosti. Černobílé fotky. V rámečku podlepené papírem z kalendáře. Jako sochy typu kuroi nebo koré bez drapérie, zato s maskou a rukavicemi. Právě kvůli tomuhle začátku je pro mě Koko, s náznakem úsměvné hyperboly, jednou provždy americká.1

NY poprvé:
Oblečený Mickey Mouse nebo spíš Minnie bez masky vtrhne do Metropolitního Muzea. Koko zajímají Indiáni obou Amerik, jejich užité umění je utříděno a pod taktovkou následovníků Clauda Levi-Strausse rozstrkáno do vitrín. Soustředěně celé dny mezi tím vším Koko kreslí a píše deník. Navíc proběhne jedno malé intermezzo v Mexiku, zemi lebek, duchů, masek a kaktusů. Koko právě přestala studovat biologii. Doslova tetuje do deníků tvary keramických nádob. Kosti dinosaurů. Hodiny a hodiny v Metropolitním Muzeu. Chodí do kina pod širákem, zadarmo. Jednou se do New Yorku vrátí.

AVU v Praze:
Akademie Výtvarných umění, to je místo, kde je dobré vyzkoušet si všechno. Zeptat se na cokoli a potkat se s kýmkoli. Je možné nelámat si s tím vším tolik hlavu a dívat se kolem sebe. Souhlasím. V rychlosti připomenu to, co vylovím z paměti, třeba performance Zajíc a Mrkev, 2004 (spolu s Evou Koťátkovou), sošku Dead Dogie, 2004, performance Mummy Twins, 2004 (spolu s Federikou Fiorny) také fotosérii Who Am I? Masky jsou opět ve hře. Na hraně mezi kuklením a exhibicí. Bavila mě velmi strakatá pestrá instalace Bunkr z roku 2007, kterou málokdo viděl naživo a taky Diplomka obhájená v létě 2007.

NY podruhé:
Koko se vrací. Koko už neznamená jen nick, Koko se stává značkou, a to nejen textilní. V roce 2006 absolvuje stáž na Cooper Union v New Yorku. Vymýšlí performance pro město New York. Chová se trochu jako 3D VJ a mixuje akce, fotografie, happeningy, krátká videa a sochy v pohybu, chcete-li, pohyblivé sochy uprostřed města měst. To se mi líbí. Pan Tráva, Oblak a pan Slunce se prochází New Yorkem, sedají si do cukrárny, odpočívají na zahrádce. Postávají na jednom z nejrušnějších míst, na Astor Place. Chlupaté, bláznivé postavy: podivně haptický pan Tráva a bledé Slunce, lesklý modrobílý Oblak s přiznanými končetinami. Barvy se proplétají s doteky, postavy jsou vyvedeny v konkrétní životní velikosti. Ti tři pro mne představují velmi měkkou variantu soch ve veřejném prostoru. Koko jako Tráva, zelená látka je ve spojení s tělem víc než kostýmem asi sochou, nakupuje v luxusním butiku. So, beautiful. So, sweet. Crazy and Green.
Na Coney Islandu sněží. Něžnou a zasněnou, melancholickou sexuální barbarku fotí fotograf. Pláž, sochy ze sněhu, Koko sama se opět stala sochou. Mám ráda tyhle fotky z pláže na Coney Islandu. Část z nich byla vystavena a pobuřovala nedávno puritány v Atelieru Jana Sudka v Praze na Újezdě, série Mirek byla tehdy pečlivě adjustována v rámečcích zářivě rudě žhnoucí barvy Ferrari, byla prezentována v dobrém kontextu společné výstavy Příroda se na něm vyřádila.2 Zpět ale na Coney Island. Je brzy ráno. Chladné ranní světlo. Jana pózuje jako Oblak s pruhovanými podkolenkami, v černých kozačkách. Ovoce na pláži. Citrony a melouny na pobřeží. Jana jako Mirek. Tichá smyslná postava. Tělo jako socha něco šeptá. Vše fotí další SuperStar, Mark Ther (*197?), právě si odskočil z festivalu v Brooklynu a dobře se baví. Jana – Mirek sedí jako pasivní objekt v paprscích před objektivem, v očích má otázku nebo odvetu?
Sněhové koule s autoportréty a muchomůrka bílá. Vizuální zákusky. Sníh sám o sobě a taky sníh jako metafora. Slaná voda. Červené tečky na sněhové muchomůrce … jsou z toho nejlevnějšího kečupu. Jana dobývá Ameriku po svém. Coney Island, je její jiný prostor.
Nedá mi to, musím něco prozradit. Setkala se tenkrát také s Louise Bourgeois. Obě dvě fascinují pavučiny, obě jsou mladé a nehorázně temperamentní, každá jinak. Dvě pavoučí ženy3. O Louise říkají, že už je ve věku, ale nevěřte, není.

Galerie Jelení, Smíchov, Praha:
Dvě galerijní místnosti, plně v režii Koko s falešným knírem. Je Koko s knírkem víc Mirek nebo je spíš Jonathan Meese? Vstupte. Iglú je totiž privátní pojem i prostor. Důvěrný. Vnitřní. Bublající jezírko uvnitř změkčuje bílou barvu interiéru, činí snesitelnějším zvuk praskajícího polystyrénového ledového sněhu. Druhá místnost je exteriérem. Co se děje venku? Zelená tráva je vzpomínkou na NY. Stromy jsou filmovány s filtrem, jsou tedy filtrovány jako vzpomínky z dětství. To zelené je Tráva nebo kůže ledního medvěda, který prožil svůj život v punku, obarvený nazeleno? Jméno Jana je vryto do kůry stromů. Jana Koko Kochánková modeluje nově mapu pozměněného prostoru galerie Jelení, modeluje své vzpomínky i pohyb přicházejících. Zapomeňte. Staňte se jinými Eskymáky, zapomeňte na všechna politicky korektní pojmenování. Staňte se jinými vizuálními Inuity. Poležela jsem tenkrát uvnitř asi hodinu a napsala si privátní recenzi. Jen tak do kapsy.
Kokoland1, krajina za bránou Karlín Studios, Karlín, Praha:
Myslela jsem si tenkrát, že to bude čistě sochařská výstava.4 Znamenala pro mne však mnohem víc. Procházela jsem rozdělanou i hotovou výstavou v Entrance často. Sochy se měnily, pomalu Koko přidávala … koberce na zem, lampu, plakáty na stěnu, panenku, svíčky, plyš, květovaný ubrus a toaletní papír. Několik konstrukcí, na nich napíchnutí plyšáci a boty mizí pod sádrou. Sádrová lavina překryla měkká plyšová těla. Proces je pomalý, ale rychlejší než tažení medu. Občas trčí do prostoru špička lodičky, plyšové ucho nebo parůžky. Měnilo se pozvolna skupenství, napětí, hustota i teplota sádry. Oblé tvary v tahu směrem dolů zmohla gravitace. Křehké jako sochy ze snů běžkařky na hřebeni. Tohle prostředí si mě získalo. Bylo mi dobře mezi sochami s příchutí ovocné zmrzliny a polárky.
Dernisáž v Kokolandu byla dlouho nekončící večeří s jídlem, čajem a dobrým vínem, mlčelo se, jedlo, mluvilo, přišel za námi i úplně malý pes. Jen tak na koberci mezi sochami ležely, možná seděly nádoby, seděli a polehávali tam lidé a pes, polštáře a květiny.
Patříte mezi ty, kdo právem nevěří tisku, či mluvenému slovu? Sledujte proto raději pravidelně www.kokoland.org. Vítejte ve vysněné zemi americké sochařky Koko. Neplaťte vstupné, nestůjte frontu na víza, klikejte a pohybujte se sítí odkazů svobodně, víc nemusíte. Tento prostor pro sebe i pro vás do plochy o rozměru vaší obrazovky pravidelně válcuje Koko. Vězte předem, tento web má své mouchy. Jsou tu zcela úmyslně. Vítejte v Kokolandu.5
A na závěr ještě srdceryv, neboli srdceryvný příval adjektiv. Koko je divoká, něžná, impulzivní, překvapivá, intenzivní, neodbytná, koncentrovaná. Zasněná, zarputilá, nezvladatelná, textilní, kečupová na sněhu, spirituální i sportovní, divadelní, metropolitní, z Barrandova s kulisami, z Coney Islandu, z ostrova zábavy, taky táborová vedoucí z Kokořínska, fenomenální pomazánková kuchařka, z kapuery i z jógy vyklidněná. Vizuálně zdivočelá. Obývá Kokoland. Se sochařskými zábranami a především bez nich. Koko je Jana Kochánková, někomu připomíná Josefin Baker, mohla by být klidně sestrou Luise Burgeois. Koko je taky Mirek, jindy ale vypadá zas víc jako Jonathan Meese.

Koko je moje oblíbená americká sochařka sněhu a šlehačky.

1 Přívlastek americká je speciální, poprvé byl použit v názvu samostatné výstavy Americká sochařka Koko v brněnské galerii Potraviny roku 2007. Doporučuji k přečtení krátký text a vlastní definici přívlastku americká od Matyáše Chocholy. Souhlasím s ním, Koko je naprosto americká. www.galeriepotraviny.cz.

2 Skupinová výstava Příroda se na něm vyřádila, v Atelieru Josefa Sudka byly tehdy vystaveny fotosérie Příroda se na něm vyřádila (Ondřeje Brodyho), Wiener wurst (Marka Thera) a Mirek (Jany
Kochánkové) www.sudek-atelier.cz.

3 O tom, že je Koko pavoučí žena, ví asi nejlépe Lenka Vítková, pavučina byla hlavním motivem jemné samostatné výstavy Jana v olomoucké exterierové galerii – ve stánku č.36 www.36.cz, Lenka měla také možnost pozorovat autorku v akci z bezprostřední blízkosti během loňského projektu Cargo v Bukurešti
www.cargo.cz.

4 Doprovodný text – rozhovor k výstavě tenkrát s Koko vedla Sláva Sobotovičová, považuji ho za přímý a dobrý úvod do problematiky práce pro toto místo. I v tom je Koko svá a naprosto živelná. Rozvíří energie a potom je ztiší. www.entrancegallery.com

5 „Koko is an artist from Prague. Welcome to her web sites. Enjoy! Best wishes.“






Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
2001, 27.9 x 35.5 cm, Painting on Canvas
Více informací...
555,60 EUR
605 USD
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
239 USD
15 x 23 x 3 cm | 280 pages on fine heavyweight art paper | edited by Vadimir Mattioni | text, design and graphics by Autopsia |...
Více informací...
35 EUR
38 USD
Poslední kniha Paula Polanského „To UNHCR With Love,“ je společnou publikací DIVUSU a Jejune Ultima. Jasnou a přímočarou poezií...
Více informací...
8,05 EUR
9 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.