Jakub Zahradník: The Melly-Belly Songs & Five Sea Songs | hudební večer

Jakub Zahradník

KE VZNIKU MÝCH DVOU ANGLICKÝCH PÍSŇOVÝCH CYKLŮ

Začalo to tím, že před léty se mi telefonicky ozval jakýsi básník z města Newastle upon Tyne, Keith Armstrong, kterého jsem neznal, že by rád vystoupil se svou kamarádkou básnířkou Katrinou Porteous, kterou jsem také neznal, v Obratníku, kde jsem tou dobou působil jako dramaturg. Proč ne, odpověděl jsem a byť jsem ty dva nikdy neviděl, ani o nich neslyšel, do programu jsem je zařadil. A navíc jsem se sám na něj ani nedostal... Ovšem Keith s Katrinou zanechali báječný dojem a publikum z nich bylo nadšené. Keith mě pak na oplátku pozval do Newcastlu, kam jsem se za ním několikrát vybral a on zas na oplátku opakovaně přijel do Prahy, vystupovali jsme spolu tam i zde. Takže už jsme zůstali v trvalém kontaktu.

Od takového významného setkání nebylo daleko k zhudebnění básní. Hledal jsem totiž nějaké anglické textaře, kteří by mi napsali texty k mým úžasným a neopakovatelným písním a já se mohl díky tomu stát mezinárodně známý, slavný, uznávaný, následně samozřejmě bohatý, a tím si ulehčit kumštýřský život. Náhoda ovšem neexistuje, pročež toto zůstalo bez výsledku. V hudebně provinční Praze žijí pouze anglicky hovořící netextaři a hudební personál, alespoň v mé branži, je bez kontaktů na velký svět. Říkám tomu „One Way Ticket“. Proto varianta zhudebnit anglické básně byla pro mě, coby básníka a skladatele daleko schůdnější. A objevil jsem úplně jiné obzory, než jsem očekával. Daleko daleko hlubší.

Nejprve jsem zkusil zhudebnit Katrininy básně, které mě uchvátily - čím jiným, než jazykem. Jsou psány v nářečí northumberlandských rybářů, jakým už dnes nikdo nemluví. Katrina bydlí totiž na vídrholci v posledním domě u moře a rybáři ji od malička brali na své výpravy. Tahala s nimi pasti na humry a za bouří se strachovala v loďce o život. Snad všechny její básně se týkají moře a nelehkého osudu posledních vymírajících autentických mořských rybářů a jejich žen věčně čekajících doma a látajících rozedranýma rukama sítě. Ve svém zápalu pro věc jsem jaksi opomenul, že tomuto nářečí nerozumí sami Angličané a že s provedením písní bude tudíž problém, zvláště když je budeme zpívat my. Ale co – dnes, kdy finské pěvkyně pějí Janáčkovy opery v lašském nářečí, by to snad mohlo být dokonce „in“... Zavítal jsem do Katrinina přímořského severního kraje Northumberland, kde můžete uvíznout v příboji po cestě na Holly Island a na hrad Lindisfarne a kde je za tím účelem instalován budník, z něhož pozorujete svůj romanticky odplouvající vůz. V tomhle kraji vám záchrannou ruku podá leda zakrslý tučňáček, se kterým tam budete úplně sami na dohled nějakému opuštěnému hradu, zříceninám kláštera, skalnatým ostrovům a majákům. Co není pro muzikanta bez zajímavosti a co snad i můžu na Katrinu prozradit: Jedním z jejích dvou životních mužů byl doposud žijící osmdesátník Peter Zinovieff, velký inventor, který se proslavil svým fabulózním syntezátorem VCS3 (bez pomoci psa pana Foustky), který používali Pink Floyd, Kraftwerk či ohebný David Bowie.

Později jsem se pustil také do zhudebnění Keithových básní. Keith je výtečný kumpán, pivař a stejně jako já trochu více nesnesitelná osobnost. Provedl mě opakovaně svými oblíbenými pivními bary od The Bridge Hotelu přes The Porthole, což jsem si myslel, že znamená „přístavní díra“ a ono ne, ono to je takové to kulaté okýnko v boku lodi – tedy přes The Porthole v části Wallsend, odkud je Mark Knopfler, až ke Grand Hotelu v ústí řeky Tyne – v Tynemouth. Keithův otec ještě pracoval v docích na obřích lodích, které zajížděly ještě do města Newcastle upon Tyne. Ale dnes už ze všeho čiší pouze nostalgie zašlé koloniální slávy. Jen můžete dostat v těchto místech jednodušeji přes držku od námořně naladěných geordie boys. Zažil jsem na vlastní kůži, jak fotbaloví fanoušci zdemolovali penzion, v němž jsem spal, a to včetně vybavení mého pokoje, neb mně vykopli dvéře. A policie, kterou jsem přivolal, zkontrolovala namísto nich mě. Místní děvy – geordie girls – od 15 do 65 nezůstávají ovšem pozadu: chodí na nejvyšších podpatcích na světě a v minisukních, podotýkám celoročně, a když se opijí, což se za takových podmínek dá předpokládat, musí je jet vyprostit policie a veze jim s sebou cvičky. Keith mě vzal s sebou také do Durhamu, kde ční románská katedrála jako blázen, v níž hrál domorodec Stingue a kde jsem se na jednom starém hrobě dočetl: Here lies John Smith, who had many troubles in his life. Tak to jsme dva. Keithovy básně jsou na rozdíl od povšechně laděných Katrininých velmi adresné. Píše například ódy na místní fotbalisty z druhé ligy, hanopisy na blbečky z všemožných lig prvních a nejsou mu svaté ani všeobecně uznávané britské hodnoty. Abyste si udělali představu, tak jedna jeho báseň končí pointou: I am jogging to the Falklands like a mindless shit. Přesto obdržel čestný doktorát na univerzitě v Durhamu.

Když došlo k vlastní realizaci nahrávky hudby, kterou jsem napsal, vyskytl se klasický problém současnosti, jímž je druh sebemrskání svého druhu, alias sebedotace. Způsobuje sebelítost: v naší době si lidé veškerou hudbu stahují bezstarostně jako kalhoty. Dokončení mi z toho důvodu trvalo několik let. Zaplatit je totiž třeba především DPH, dále například studio a zvukaře, pronájem křídla, výtvarnici, překlady a korektury, lisování CD, tiskárnu, licenci autorům, povinné výtisky a jejich rozeslání, režii firmy, bohdá také muzikanty, no a v tom nejlepším a neuskutečnitelném případě po dani z příjmu též sebe. Nemusím vám říkat, že položky jako muzikanti apod. zaplaceny nejsou a vyřizují se odměnou ve formě cédéček. A proto se tato nahrávka stala pouhým – byť na nejvyšší profesionální úrovni natočeným – demosnímkem. Kdybych měl angažovat rodilé mluvčí, napsat aranžmá pro orchestr, který už zaplatit musíte, dotočit to a pokusit se to dostat do distribuce, která si bere 50% z ceny, skončím dozajista „mezi ploty“. Doufám proto, že oceníte i tento výsledek, takový jaký je. I ten podle mě naznačuje, jaká hudba by mohla být a jak znít, což IMHO ví jen a pouze skladatel. Hence the two English cycles. Welcome!

Info o autorech: katrinaporteous.co.uk | keithyboyarmstrong.blogspot.com | jakubzahradnik.com  ||| Prana, březen 2013