DIVUS PRAHA: Jakub Zahradník: The Melly-Belly Songs & Five Sea Songs | hudební večer
[b]Jakub Zahradník: The Melly-Belly Songs & Five Sea Songs |[/b]  hudební večer

Jakub Zahradník: The Melly-Belly Songs & Five Sea Songs | hudební večer

13.03.2013 19:00

Divus | en cs

Středa 13.3.2013 19:00

Jakub Zahradník

KE VZNIKU MÝCH DVOU ANGLICKÝCH PÍSŇOVÝCH CYKLŮ

Začalo to tím, že před léty se mi telefonicky ozval jakýsi básník z města Newastle upon Tyne, Keith Armstrong, kterého jsem neznal, že by rád vystoupil se svou kamarádkou básnířkou Katrinou Porteous, kterou jsem také neznal, v Obratníku, kde jsem tou dobou působil jako dramaturg. Proč ne, odpověděl jsem a byť jsem ty dva nikdy neviděl, ani o nich neslyšel, do programu jsem je zařadil. A navíc jsem se sám na něj ani nedostal... Ovšem Keith s Katrinou zanechali báječný dojem a publikum z nich bylo nadšené. Keith mě pak na oplátku pozval do Newcastlu, kam jsem se za ním několikrát vybral a on zas na oplátku opakovaně přijel do Prahy, vystupovali jsme spolu tam i zde. Takže už jsme zůstali v trvalém kontaktu.

Od takového významného setkání nebylo daleko k zhudebnění básní. Hledal jsem totiž nějaké anglické textaře, kteří by mi napsali texty k mým úžasným a neopakovatelným písním a já se mohl díky tomu stát mezinárodně známý, slavný, uznávaný, následně samozřejmě bohatý, a tím si ulehčit kumštýřský život. Náhoda ovšem neexistuje, pročež toto zůstalo bez výsledku. V hudebně provinční Praze žijí pouze anglicky hovořící netextaři a hudební personál, alespoň v mé branži, je bez kontaktů na velký svět. Říkám tomu „One Way Ticket“. Proto varianta zhudebnit anglické básně byla pro mě, coby básníka a skladatele daleko schůdnější. A objevil jsem úplně jiné obzory, než jsem očekával. Daleko daleko hlubší.

Nejprve jsem zkusil zhudebnit Katrininy básně, které mě uchvátily - čím jiným, než jazykem. Jsou psány v nářečí northumberlandských rybářů, jakým už dnes nikdo nemluví. Katrina bydlí totiž na vídrholci v posledním domě u moře a rybáři ji od malička brali na své výpravy. Tahala s nimi pasti na humry a za bouří se strachovala v loďce o život. Snad všechny její básně se týkají moře a nelehkého osudu posledních vymírajících autentických mořských rybářů a jejich žen věčně čekajících doma a látajících rozedranýma rukama sítě. Ve svém zápalu pro věc jsem jaksi opomenul, že tomuto nářečí nerozumí sami Angličané a že s provedením písní bude tudíž problém, zvláště když je budeme zpívat my. Ale co – dnes, kdy finské pěvkyně pějí Janáčkovy opery v lašském nářečí, by to snad mohlo být dokonce „in“... Zavítal jsem do Katrinina přímořského severního kraje Northumberland, kde můžete uvíznout v příboji po cestě na Holly Island a na hrad Lindisfarne a kde je za tím účelem instalován budník, z něhož pozorujete svůj romanticky odplouvající vůz. V tomhle kraji vám záchrannou ruku podá leda zakrslý tučňáček, se kterým tam budete úplně sami na dohled nějakému opuštěnému hradu, zříceninám kláštera, skalnatým ostrovům a majákům. Co není pro muzikanta bez zajímavosti a co snad i můžu na Katrinu prozradit: Jedním z jejích dvou životních mužů byl doposud žijící osmdesátník Peter Zinovieff, velký inventor, který se proslavil svým fabulózním syntezátorem VCS3 (bez pomoci psa pana Foustky), který používali Pink Floyd, Kraftwerk či ohebný David Bowie.

Později jsem se pustil také do zhudebnění Keithových básní. Keith je výtečný kumpán, pivař a stejně jako já trochu více nesnesitelná osobnost. Provedl mě opakovaně svými oblíbenými pivními bary od The Bridge Hotelu přes The Porthole, což jsem si myslel, že znamená „přístavní díra“ a ono ne, ono to je takové to kulaté okýnko v boku lodi – tedy přes The Porthole v části Wallsend, odkud je Mark Knopfler, až ke Grand Hotelu v ústí řeky Tyne – v Tynemouth. Keithův otec ještě pracoval v docích na obřích lodích, které zajížděly ještě do města Newcastle upon Tyne. Ale dnes už ze všeho čiší pouze nostalgie zašlé koloniální slávy. Jen můžete dostat v těchto místech jednodušeji přes držku od námořně naladěných geordie boys. Zažil jsem na vlastní kůži, jak fotbaloví fanoušci zdemolovali penzion, v němž jsem spal, a to včetně vybavení mého pokoje, neb mně vykopli dvéře. A policie, kterou jsem přivolal, zkontrolovala namísto nich mě. Místní děvy – geordie girls – od 15 do 65 nezůstávají ovšem pozadu: chodí na nejvyšších podpatcích na světě a v minisukních, podotýkám celoročně, a když se opijí, což se za takových podmínek dá předpokládat, musí je jet vyprostit policie a veze jim s sebou cvičky. Keith mě vzal s sebou také do Durhamu, kde ční románská katedrála jako blázen, v níž hrál domorodec Stingue a kde jsem se na jednom starém hrobě dočetl: Here lies John Smith, who had many troubles in his life. Tak to jsme dva. Keithovy básně jsou na rozdíl od povšechně laděných Katrininých velmi adresné. Píše například ódy na místní fotbalisty z druhé ligy, hanopisy na blbečky z všemožných lig prvních a nejsou mu svaté ani všeobecně uznávané britské hodnoty. Abyste si udělali představu, tak jedna jeho báseň končí pointou: I am jogging to the Falklands like a mindless shit. Přesto obdržel čestný doktorát na univerzitě v Durhamu.

Když došlo k vlastní realizaci nahrávky hudby, kterou jsem napsal, vyskytl se klasický problém současnosti, jímž je druh sebemrskání svého druhu, alias sebedotace. Způsobuje sebelítost: v naší době si lidé veškerou hudbu stahují bezstarostně jako kalhoty. Dokončení mi z toho důvodu trvalo několik let. Zaplatit je totiž třeba především DPH, dále například studio a zvukaře, pronájem křídla, výtvarnici, překlady a korektury, lisování CD, tiskárnu, licenci autorům, povinné výtisky a jejich rozeslání, režii firmy, bohdá také muzikanty, no a v tom nejlepším a neuskutečnitelném případě po dani z příjmu též sebe. Nemusím vám říkat, že položky jako muzikanti apod. zaplaceny nejsou a vyřizují se odměnou ve formě cédéček. A proto se tato nahrávka stala pouhým – byť na nejvyšší profesionální úrovni natočeným – demosnímkem. Kdybych měl angažovat rodilé mluvčí, napsat aranžmá pro orchestr, který už zaplatit musíte, dotočit to a pokusit se to dostat do distribuce, která si bere 50% z ceny, skončím dozajista „mezi ploty“. Doufám proto, že oceníte i tento výsledek, takový jaký je. I ten podle mě naznačuje, jaká hudba by mohla být a jak znít, což IMHO ví jen a pouze skladatel. Hence the two English cycles. Welcome!

Info o autorech: katrinaporteous.co.uk | keithyboyarmstrong.blogspot.com | jakubzahradnik.com  ||| Prana, březen 2013






13.03.2013 19:00

Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Po České a Umělecké trilogii završuje nakladatelství Divus edici dramatických opusů S.d.Ch. vydáním Lidské trilogie. Opulentně...
Více informací...
13 EUR
15 USD
Jedno z nejdůležitějších prozaických děl spisovatele, herce, loutkoherce, dramatika, hudebníka a umělce S.d.Ch. Text je hořkým...
Více informací...
7 EUR
8 USD
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
84 USD
2004, 28 x 35.5 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
336 EUR
375 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.