Zásah = záznam

Je život příběhem s vyvrcholením v podobě ohlédnutí se zpátky a smíření, nebo jej lze omezit na sérii úspěchů bez jednoznačného cíle? Ke svým biografiím se dnes již stavíme jako k literárním příběhům; život se stává záznamem života. 

Amsterodamské nakladatelství KesselsKramer vydává od roku 2002 edici knih pod názvem in almost every picture, představující sbírky nalezené lidové fotografie. Poslední titul s podtitulem Střelnice z roku 2008 přichází s fotografiemi ze sbírky Rii van Dijk, která v letech 1936 až 2008 nafotila sebe sama, jak míří na spoušť fotoaparátu na pouti. Na chronologicky uspořádaných fotografiích nevidíme jen Riu van Dijk se zalícenou vzduchovkou, ale i náhodné (?) pozorovatele stojící kolem střelkyně v očekávání trefy, ke které až do posledních let stačil vždy jeden pokus. Focení se pro van Dijk běhěm jejího života stalo každoroční událostí s přestávkami jenom počas války či pobytu v nemocnici. 
V dnes již nepochybně populárním žánru dlouholetých časosběrných fotosérií představuje Shooting gallery osvěžující příspěvek překračující obvyklý záznam stárnoucích autoportrétistů. Přestože se Ria van Dijk nepovažuje za umělkyni, ve svých fotografiích předkládá jednoduchý, ale pro interpretaci velmi hravý princip, dotýkající se bez nadsázky existenciálních témat. Děje se tak navíc o to naléhavěji, o co víc od těchto témat unikáme do víru pouťových obrazů a eskapád. Série fotografií stárnoucí střelkyně vyzařuje i bez zbytečného podtrhávání inspirativní energii, adresující osobní hledání smyslu, bytí k smrti, náhodné a významné, posvátné a profánní, samotu i společnost. V neposlední řadě formuluje amatérská sbírka strukturální auto-cenzuru v době hédonistického sebezaznamenávání a poselství, že pohledy kolemstojících prakticky vždy hledí na cíl, ne na cílícího.


In almost every picture. #7. Shooting Gallery. Erik Kessels a Joep Eijkens (eds.). KesselsKramer 2008.

01.01.2010