Časopis Umělec 2009/2 >> KOMPLIKOVANÍ KOMPLICOVÉ Vídeňský umělecký gang God´s Entertainment transformuje umění a neštěstí | Přehled všech čísel | ||||||||||||
|
|||||||||||||
KOMPLIKOVANÍ KOMPLICOVÉ Vídeňský umělecký gang God´s Entertainment transformuje umění a neštěstíČasopis Umělec 2009/201.02.2009 Nadine Jessen | divadlo | en cs de |
|||||||||||||
„Všechny lidské společnosti jsou ve svém každodenním životě neobyčejné a za jistých okolností podněcují představení. Jsou neobyčejné jakožto společenská forma organizace a podněcují představení v závislosti na tom, co si právě přejete shlédnout. I když si toho nejsme vědomi, jsou mezilidské vztahy uzpůsobeny v divadelním schématu, v prostoru, řeči těla, výběru slov, modulaci hlasu, v protnutí myšlenek a emocí. Vše, co děláme na jevišti, děláme také v životě: skládáme se z divadla.“
Augusto Boal Poprvé jsem se s God´s Entertainment setkala na jaře roku 2006 ve Vídni. V té době jsem pracovala na projektu Spiel:Platz (Hra:Prostor) v laboratoři postdramatické divadelní praxe. Stále hledám zajímavé umělce. Stále je samozřejmě přehnané. Večer chci mít svůj klid. Jsem ve Hře:Prostor a nechávám se udivovat skupinou pěti lidí. Žádného z nich neznám. Jejich chování je nápadné. Jeden z nich ke mně přijde. Objedná si drink a říká cosi příjemného o divadle. Divadlo – ne drama, baby! Říká, že také dělá divadlo. Přátelsky, ale rozhodně se pokouším odejít z tohoto výstupu. Je jedenáct hodin a nemám chuť bavit se o projektech, utíkám směrem ke schodům. Chlápek míří za mnou, chytí mne za ruku a nutí mne podívat se na video. Zmáčkne play. Vidím náměstí před Dómem svatého Štěpána: polední slunce, turisté, pouliční umělci a vídeňských horních deset tisíc chtivých nákupů. Normalita. Kamera zamíří o kousek jinam. Dívám se na vytáhlého muže s plavými vlasy a baseballovou pálkou v ruce. Chystá se odpálit. Další muž – ten vedle mne – leží před ním na zemi a je černě pomalovaný. O dva metry dál klobouk. Kolemjdoucí se stávají diváky. Kdosi hodí do klobouku peníze. Pau! Typ s baseballovou pálkou začne jako smyslu zbavený mlátit do černého na zemi. Zaraženost. Nejistota. Smích. Někteří raději odcházejí, ale větší část lidí zůstává na místě. Ještě více svědků. Po několika úderech náhlá strnulost účinkujících. Vrtění hlavou. Do klobouku přistála další mince. Pau! Kamera se otřese. Přichází policie. Více otřesů. Konec. Šílené, co? Chlápek vedle mne s kamerou je Boris. Chce vědět, jak se mi to líbí. Velmi dobré, říkám. Máš modřiny? Přikývne a vysvětluje, že tuto akci předvedli před pár dny u příležitosti výročí rasistického přepadení. Představení se jmenuje Wien ist anders? (Vídeň je jiná?). Stále stojíme na schodech. Přesto se mi ale chce domů. Dávám mu své číslo a chystám se odejít. Zbytek skupiny nás pozoruje. Fight Club (Klub rváčů). Chceme zřídit Klub rváčů a potřebujeme peníze a místo. A je to venku. Ok. Večer na schodech neuzavírám obchody. Ale zítra. Následující den se setkávám s Borisem. Vypráví o Klubu rváčů. Přesněji řečeno: Realtékách. Jedná se o experiment s diváky: Diváci řídí joystickem boj účinkujících. Až sem dobré. Ale jak to funguje? Smí se to vůbec? Co když se něco stane? To Boris neví. Já také ne. Ale uzavřeme dohodu. Boris říká, že účinkující se musí vytrénovat a vyrobit joysticky. Joysticky se ovládá světlo a účinkující se cvičí na základě světelných signálů. zelená = kop pravou nohou, červená = úder levou... Loutky diváků. U God´s Entertainment nesou tím pádem odpovědnost za představení všichni. Velmi dobré. Bojují u vás také ženy? Jasně. To už je opravdu šílené! Šílené. Toto slovo nezaznělo naposled. Tisková konference ke Hře: Prostor. Krátce před premiérou Klubu rváčů: Přítomen není skoro žádný tisk. Boris se nedostavil. Namísto něj Simon. Kdo je Simon? Pochybnosti. Co je to za lidi? A kolik? Jak fungují? Výstup Simon: S rukou v sádře. Jak autentické pro Klub rváčů. Ptám se, jestli je to vtip. Simon pronese cosi v tyrolském nářečí. Rozumím jen slovu šílené. On to taky řekl. Konference začíná. Domluvili jsme se, že před tiskem pomlčíme o sázkách. Nebyla jsem si jistá, jestli to dobře dopadne. Tedy raději ne. Ok. Tři přítomní novináři trpělivě naslouchají. Pak přicházíme na řadu my. Předkládám koncept. Mým spolubojovníkům. Umělci. Žádná reakce. Simon představuje Klub rváčů. A záležitost se sázkami. Stále žádná reakce. Dobře. Konec tiskové konference. DIVADLO DOKUD NEPŘIJDE LÉKAŘ Je říjen a God´s Entertainment nacvičují. Ze zvědavosti se přijdu podívat. Je jich stále víc. Hlasitá hudba. Tlačenice. Kabely. Lidé přicházejí a odcházejí. Všichni jsou velmi milí. Téměř nikomu nerozumím. Kromě Simona a Borise neznám nikoho jménem. Zkouším je spočítat. Nemám šanci. Počet zůstává nejasný. Nová jména: Maja, Domi, Max, Christian, Bernhard, Lena, Zsusa, Jevgeni, Thomas. Kolují fámy. Jeden z účinkujících je prý vyškolený na boj zblízka. Pro jistotu jsme do publika nasadili lékaře. Člověk nikdy neví. Už začalo divadlo? KRABICI KOSTEK LEDU OD McDONALDS, PROSÍM Představení začíná. Sklep divadla je zaplněný. Všichni kouří. Show začíná. Lidé začínají váhavě sázet. Dobrovolníci se chopí joysticků a hledají bojovníky. Boj začíná. Kopání. Kroky. Pěsti. Aua. Zarputilý boj. Je to hrané? To už nikdo neví. Někteří hulákají, jiní se smějí. Kouření. Zjišťuji, že lékař drží joystick. Šílené. Kolo je u konce, Max se vzdává. Dostanu svou výhru. Další kolo. Účinkující a publikum jsou v jednom kole. Cáry mlhy, krev a pot. Hlasité povykování. Povzbuzování. Stále mám velký strach, jestli všechno dopadne dobře. V rámci premiéry se rozdává spray s ledem. Rychle se vypotřebuje. Poslední kolo byl nářez, ve vzduchu je adrenalinu, že by se dal krájet. Boj je u konce. Záběr na obě moderátorky. Stojí veprostřed a kouří. Nálada je v jednom varu. Oslava vítězství! Triumf! Místo toho však ticho. Kouření. Uau. V šatně to vypadá jako po nájezdu. Otlučení božští baviči do sebe narážejí. Lékař poskytuje první pomoc. Žádná vážná zranění, říká. Už to nikdy nedělejte. Pošle mě sehnat kostky ledu. Běžím do McDonalds a snažně prosím u celou krabici. Mnoho zraněných. Výsledek prvního Klubu rváčů: 1 zlomená noha, 1 bedna ledu, 1 mýtus, různé modřiny, pohmožděniny. Zlomená žebra. MŮŽE SE KOKAIN ODEČÍST Z DANÍ? Hamlet – sonst noch einen Wunsch? (Hamlet – ještě nějaké přání?) Večírek God´s Entertainment, který se koná za pár týdnů, přiláká vídeňskou uměleckou scénu. O Klubu rváčů se začalo mluvit. Teď se podíváme tomu fenoménu God´s Entertainment na zoubek. Role se však vymění. Představení začíná večírkem. Nabízí se lajny. Nejsou opravdové, vždyť je to jen divadlo. Nebo ne? Drinky jsou v každém případě opravdové. Hudba. Ale žádný Hamlet. Ten přichází později. Většina diváků je již v podroušeném stavu a mají problémy vnímat smršť popských citátů. Hamlet přichází jako papež. Vidí a vítězí. Publikum se shnilým ovocem v rukách je nejednotné. Umění nebo neštěstí. Kolega velmi nahlas nadává do vídeňského rádia. Kurátorka vře vzteky. Opravdové drama. Žádné divadlo. Šílené. Výsledek po Hamletovi: několikahodinový úklid divadla následkem nadměrného použití peří, shnilého ovoce, především. Mnoho nepřátel, mnoho cti. PÁLENKA, SEX, POLITIKA God´s Entertainment mají v plánu nový projekt. Radovan Karadžić – King of Comedy. Umělecké hledání válečných zločinců nebo spíše umělecká dekonstrukce mediálně zinscenovaného hledání. Tenkrát ho ještě nenašli a ani to nevypadalo, že by se to kdy poštěstilo. Prací na Karadžićovi se vyjevuje jiná stránka God´s Entertainment. Téma si žádá svou daň. Chtějí zkombinovat dokumentární a fiktivní materiál a choreografické a umělecké prostředky. Berou to vážně. První nákladná produkce. Okolnosti jsou komplikované. Podaří se jim osobně promluvit s Carlou del Ponte. Udělalo to na mě dojem. Navzdory veškerému odporu se podlaha divadla vysype rašelinou, postaví se dům a do divadla se nastěhují slepice. Šéf techniky, hasiči ani zvěrolékař tomu nedokážou zabránit: Představení se koná. Ve foyer se podává slivovice a okurky, v televizi běží turbofolk. Účinkující se smísí s davem. Všichni pijí a narážejí do sebe. Skoro tak hezké, jako tenkrát s rodiči v Jugoslávii na dovolené. Otevřou se dveře do sálu. Vstoupí se jimi do jiného světa: Rašelina, slepice. Na houpačce sedí dívka. Běží video. 20 minut. Začátek války. Výstřely. Masové hroby. Zraněné děti. Válka v Jugoslávii. Carla del Ponte. Moderátorka podává zprávy ze Sarajeva. Kde je Karadžić? Nikdo neví. Video skončilo, ale obraz zůstává. Začíná představení, Karadžić sedí v publiku. Vypráví vtipy. Účinkující ho honí, zkoušejí ho porazit. Pronásledování při lovu, táborák. Účinkující, diváci a Karadžić jedí párky a pijí kořalu. Dění komentuje ryba. Karadžić vchází se svou ženou do domu na jevišti. Několik diváků může jít s nimi. S kamerou. Karadžić se miluje se svou ženou. Doopravdy. Opravdu? Diváci to chtějí vědět, pokud by se na ně kamera zaměřila. Já to také chci vědět. Doopravdy. Přichází instalatér a namontuje LCD obrazovku. Pustí film. King of Comedy. Na zdraví. Karadžić zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Jeden z opilých diváků se zamotá do kulis. Dům obklopí dav chtivý lynčování a za ohlušujícího rachotu mává do úmoru vlajkami EU. Šílené. BUDU MATKOU O God´s Entertainment se mluví v celém městě. Klub rváčů je pozván na různé festivaly. Má se takové představení opakovat? Bude předvídatelné? Spočitatelné? Projednává se to. Hodně. Doma mi říká mami. Stěhuji se z Vídně. Plánujeme projekt na zahájení sezóny v mém novém pracovišti. Love Club (Klub lásky). Jako Klub rváčů, ale s láskou. Líbání a mazlení místo úderů. Zjistit hranice studu místo zkoušení ochoty k násilí. Na premiéru zavítá BILD. Jedna divačka se hlasitě dožaduje více porna. Ostatní nemohou věřit svým očím. To musí být Klub lásky. JE TO POUZE DIVADLO Simon volá. Je rozzuřený. God´s Entertainment dostali pozvánku na festival. Mají zahrát dvakrát Klub rváčů a dvakrat představení Stadt-ist-anders (Město je jiné). Během první akce na ulici dojde k nepříjemnostem. Kolemjdoucí zasáhne a zaútočí na Simona. Rvačka. Na scéně se objevují dokumentující policisté RTL Toto a Harry. Kolemjdoucí se cítí jako oběť. RTL se ustaraně ptá, jestli je to ještě vůbec umění. Oznámení. Celé šílené, nikdo se v tom již nevyzná. Simonovi však přijde nejhorší zásah šéfa festivalu během druhého vystoupení na ulici, kdy se nechá slyšet, že všechno je pouze divadlo. Simon překypuje vztekem. Kdo vlastně zaplatí právníka? 2 SANITKY + 1 RVAČKA + 1 SPRÁVCE NA KOKAINU Je čas Evropy! God´s Entertainment se mezitím stali nejnadějnějšími mladými umělci Rakouska. Vystoupí na plavec-kém festivalu. V každém městě se do popředí umístí skuteční nezaměstnaní vedení na úřadu práce a stanou se součástí nočního představení. Návštěvníci jsou uvítaní kořalkou. Tentokrát má opilost podporovat identitu. Bez dokladů se nelze dostat dovnitř a na doklady se čeká. Přicestování. Chci dovnitř přes Českou republiku. To zavání absintem. Mám pravdu. Uvnitř musím pracovat. Jinak budu na suchu. Rozjíždí se divoký večírek. Stírají se hranice. Kdo je účinkující? Kdo je z úřadu práce? Kdo je bavící se divák? V Berlíně se nechá správce vyfotografovat při požívání kokainu, v Hamburku někteří diváci nezvládnou konzumaci alkoholu. Sanitka přijíždí dvakrát. Zdravotník chce vědět, co je to tu za akci. Technik na mě huláká, že už nechce mít zodpovědnost. Všechno se vymklo kontrole. Na úřadu práce se dva návštěvníci dostanou do sporu. Zhuštěná realita nebo jsou všichni na prášky? Dvě osoby, které přicestovaly nelegálně, žebrají kořalku. Zítra v šest hodin je divadelní Evropa šťastně sjednocená. Přeci jen to jde. TO NENÍ GOD´S ENTERTAINMENT Tolik úspěchů pohání kupředu. God´s Entertainment pokračují a zakládají vlastní podskupinu. Super Nase & Co je zhmotněná sebereflexe: reference na referenci, systém v systému. Kopírují nejen sami sebe. Prostřednictvím Super Nase & Co zakotvují God´s Entertainment s konečnou platností u dveří do světa umění. Dveře dokonce rozrážejí. Například rekonstrukcemi typu This is not Marina Abramović. V tomto představení se zachovává styl původního představení a současně se uvolňuje, čímž je docíleno respektu i posměchu. Super Nase & Co je podle podskupiny God´s Entertainment nemilosrdná protismyslnost sloužící k redukci estetických nároků. FPÖ SE POSTÁRÁ O POŘÁDEK Feťáci, sexuální pracovnice a teenageři bez domova – vedeni skupinou Rumunů, Slovinců a Chorvatů – vlákají nic netušícího občana do divadelní pasti. God´s Entertainment zpracovali Publikumsbeschimpfung od Petera Handkeho. Klasik šoku na divadle. V adaptaci do důsledku: Nadávání kolemjdoucím. Umělecký pracovník dostane peníze na ruku a proto je práce takového druhu mezi chudým obyvatelstvem Karlsplatzu tak oblíbená. Tvoří se fronty. Proč nepřečíst z papírku nenávistnou tirádu za plnou hrst euro? A nejlépe ji vmést neznámé osobě vedle do obličeje. Vždyť to klidně může být hajzl. Jeden z účinkujících u sebe má mikrokameru. Natočené scény běží na monitorech ve vstupní hale. Všechno je kulisa. Každý výpadek může být zinscenovaný. Totální umění. To FPÖ stačí. Divadlo se nesmí stát realitou. Chtějí zamezit existování umělecké skupiny a obrátí se s dvanácti otázkami v obsáhlém soupisu na ministerstvo školství, umění a kultury. Kompetentní spolková ministryně Mgr. Barbara Prammerová se zastane umělců, vždyť k jejím „nejvybranějším vlastnostem patří hájit svobodu umění“1. Podle FPÖ představuje vchod do metra na Karlsplatzu „místo překročení společensko-politických hranic“2, „následkem výskytu nápadných skupin z okraje lidské společnosti, také bez ‚provokačního divadla‘“3. Podle FPÖ není tím pádem třeba jakéhokoliv zásahu. Byly snad za zády daňových poplatníků předány umělecké subvence podezřelým osobám? Těžko domyslet, co se stane, když by se na takových přerozdělováních podílelo i Burgtheater nebo kdyby feťáci chtěli vlastní divadlo. To by bylo šílené. NEJDŘÍVE TYROLY, PAK BERLÍN Začíná nová fáze: Rozšíření bojové zóny uměleckými prostředky za účelem dobytí nových kontextů. God´s Entertainment kráčí ve stopách své podskupiny a produkuje sadu fotografií zinscenované lidovosti. Zaujímají role regionálních stereotypů. Výsledky vidíte v tomto svazku a jistě budou k vidění brzy v galerii ve vaší blízkosti. Veškeré události se odehrály nějak takto. Zvláštní poděkování patří rozvernému, tedy Fahimu Amirovi, který doprovázel a urych-loval vývoj Hry:Prostor. Výhradně z důvodu služby čtenářům byla v souvislosti s touto zvláštní historizující produkcí jeho role z důvodu porozumění škrtnuta. To je jiný příběh. Chronologie produkcí God´s Entertainment: 2005 Mossad - Mozart Referat 2056, MQ, Vídeň 2006 květen: Das ist fantastisch!, Boutique Marithé & François Girbaud, Vídeň červen: bez názvu - kontraverzní hra GE u příležitosti WM 2006, Vídeň říjen: Klub rváčů - reáltéky (UA), Spiel:Platz, dietheater Konzerthaus prosinec: Představení: Sonst noch einen Wunsch?/Ještě nějaké přání? V návaznosti: Hamlet (UA), Freie Bühne, Wieden 2007 únor: Představení: Sonst noch einen Wunsch?/Ještě nějaké přání? V návaznosti: Hamlet, Spiel:Platz, dietheater Konzerthaus duben: Fight Club & Stadt ist anders?, Donaufestival Krems květen: Radovan Karadzic - King of Comedy. Eine performative Suche nach Kriegverbrechern (UA)/Umělecké hledání válečných zločinců (UA), Spiel:Platz, dietheater Konzerthaus září: Love Club (UA), Kampnagel Hamburk říjen: Die Geburt der brut (UA), Eröffnungsinstallation brut Wien listopad: Love Club, brut Wien; Fight Club & Stadt ist anders? na Festivalu Impulse, Německo prosinec: Fight Club, Cut & Past Festival, HAU Berlín 2008 březen–květen: Europa – Schön, dass Sie hier sind! (UA), Freischwimmer-Tour, Sophiensaele Berlín, Gessnerallee Curych, Forum Freies Theater Düsseldorf, brut Vídeň, Kampnagel Hamburk červen: Open Office (UA), Arena-Festival Erlangen říjen: Love Club, Super Nase & co bei Made Up, Liverpool Biennale listopad: Passantenbeschimpfung (UA), spolupráce s brut Vídeň prosinec: Super Nase & co (UA)/WUK 2009 únor: Tirol isch lei Oans, Foto-Projekt Tirol, Vídeň březen: Pfost-Moderne (UA), WUK Vídeň duben/Květen: Sonst noch einen Wunsch?/Ještě nějaké přání? - zvláštní vydání, Donau Festival 09, Krems květen: Passantenbeschimpfung, HAU Berlín červen: Shivers, Koprodukce s Kampnagel, Hamburk 1 Citát z odpovědi na otázku BMUKK-10.000/0263-III/4a/20 2 Citát z dotazu FPÖ ze 12.12.2008 457/j XXIV.GP 3 tamtéž
01.02.2009
Doporučené články
|
04.02.2020 10:17
Letošní 50. ročník Art Basel přilákal celkem 93 000 návštěvníků a sběratelů z 80 zemí světa. 290 prémiových galerií představilo umělecká díla od počátku 20. století až po současnost. Hlavní sektor přehlídky, tradičně v prvním patře výstavního prostoru, představil 232 předních galerií z celého světa nabízející umění nejvyšší kvality. Veletrh ukázal vzestupný trend prodeje prostřednictvím galerií jak soukromým sbírkám, tak i institucím. Kromě hlavního veletrhu stály za návštěvu i ty přidružené: Volta, Liste a Photo Basel, k tomu doprovodné programy a výstavy v místních institucích, které kvalitou daleko přesahují hranice města tj. Kunsthalle Basel, Kunstmuseum, Tinguely muzeum nebo Fondation Beyeler.
|
Komentáře
Článek zatím nikdo nekomentovalVložit nový komentář