Časopis Umělec 2012/1 >> Fuck Mugabe!!! Přehled všech čísel
Fuck Mugabe!!!
Časopis Umělec
Ročník 2012, 1
6,50 EUR
7 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Fuck Mugabe!!!

Časopis Umělec 2012/1

20.05.2013 14:32

Spunk Seipel | afrika | en cs de

"V nejlepší diktátorské tradici se Mugabe zabarikádoval ve svém luxusním paláci v Harare. Ulice, která vede kolem tohoto obrovského, vysokou zdí a ostnatým drátem obehnaného pozemku, je v noci uzavřena. Přes den se sice smí a musí po této důležité městské dopravní tepně projíždět, ale běda tomu, kdo zastaví nebo fotografuje! Již několik lidí za to zaplatilo životem."

Jebejte Mugabeho!!! Jebejte jeho ženu!

Jsou to mizerní hajzlové!

Tady to smíme psát a tisknout. Můžu ukázat své pohrdání! Nemusím mít z Mugabeho a jeho zkorumpované bandy strach. Zato ho mají ti, kteří musí žít pod jeho knutou.

 

V listopadu a prosinci jsem se vydal do Harare, hlavního města Zimbabwe, abych tam uspořádal výstavu svých prací. Kresby uhlem znázorňující „africké hrdiny“ jsem chtěl ukázat jak v muzeích, tak i ve veřejném prostoru.

Moje obrazy měly vzdorovat počasí, každý měl mít možnost si je vzít a odnést domů. Šlo mi o to, aby se publikum zabývalo otázkami jako jsou tržní hodnota umění, jak se umění prezentuje či jak se chová návštěvník muzea. Jak rozdílně jsou vnímány a interpretovány život a dílo Alberta Schweitzera, Patrice Lumumby nebo Steve Bika Afričany a Evropany? Prostě o pohled na africké dějiny ze dvou zásadně rozdílných perspektiv. Jak se blížil termín cesty, rostla i nervozita kurátorů v Harare. Ve finále jsme se podvolili jejich přání výstavu radši neoznamovat, veškeré akce ve veřejném prostoru jsem měl podniknout na vlastní odpovědnost a Národní galerii vůbec nezmiňovat.

Když jsem přijel na místo, okamžitě jsem pochopil, proč měli kurátoři takový strach. Strach je převládající atmosférou v celé zemi!

V posledních letech jsme se o této zemi mohli dočíst spoustu otřesných věcí: hyperinflace, vyvlastňování, vyhánění bílých farmářů, hladomory, cholera, týrání a utlačování disidentů, nucené vyklízení a ničení chatrčí 2,4 milionů obyvatel (při celkovém počtu 12 milionů), proudy uprchlíků, směřující do sousedních zemí, hromadné popravy stávkujících. Seznam ohavností, které jdou na konto režimu Roberta Mugabeho, je dlouhý.

Mugabe, bývalý partyzán, který v léta trvající občanské válce uspěšně bojoval proti bílým rasistům, je dnes sám rasista a třímá v rukou moc. Pod záminkou „získání zpět“ veškerého majetku bělochů a cizinců pro svůj vlastní lid shrábne pro sebe a svou kliku všechno, co jen může. Následky jsou katastrofální. Zimbabwe, někdejší obilnice Afriky, dnes potraviny pravidelně dováží. Potraviny se v supermarketech sice dostanou, jejich kvalita je ale často mizerná. A vše je extrémně drahé. Plechovka Coca Coly stojí jeden americký dolar, půl kila nahnilých hroznů osm amerických dolarů. Od té doby, kdy byl jako oficiální měna v zemi zaveden americký dolar, se drobné nevrací, místo toho se dávají nanejvýš méněcenné bonbony, což nakupování dodatečně prodraží.

Služebná vydělá v průměru 50 dolarů, učitel nezřídka pod 200 dolarů za měsíc. Z toho musí být často vyživovány i děti a další příbuzní.

Skutečně zlá je ale politická situace v zemi. V nejlepší socialistické tradici, které se Mugabe v roce 1991 oficiálně vzdal, potlačuje jak politicky, tak kulturně každého, kdo smýšlí jinak.  Canaan Banana, bývalý president, který se proti Mugabemu postavil, byl kupříkladu obviněn z homosexuality. Ta je nejen ve většině afrických zemí tabu, ale v Zimbabwe i trestným činem. Banana, který se tak musel bát o svůj život, prchnul do exilu. Morgan Tsvangirai byl, ještě coby příslušník opozice, v žaláři těžce týrán. Jeho přátelé byli zavražděni. Jiná politická strana, než Mugabeho Zanu/PF, je nepředstavitelná.

V nejlepší diktátorské tradici se Mugabe zabarikádoval ve svém luxusním paláci v Harare. Ulice, která vede kolem tohoto obrovského, vysokou zdí a ostnatým drátem obehnaného pozemku, je v noci uzavřena. Přes den se sice smí a musí po této důležité městské dopravní tepně projíždět, ale běda tomu, kdo zastaví nebo fotografuje! Již několik lidí za to zaplatilo životem.

Celá země je doslova prošpikována udavači, mladými muži a mladými ženami, kteří se zamíchají mezi obyvatelstvo a kontrolují, jestli se proti Mugabemu nevedou řeči nebo něco nepřipravuje. Kvůli tomu jsem byl zatčen i já, když jsem v Mugabeho rodném městě Masvingo fotografoval pouliční život a jednu žebračku. Dva policisti ve věku kolem dvaceti let mě odvedli na policejní stanici a v prohnilé, plesnivějící a páchnoucí stanici kontrolovali můj fotoaparát. Nemohl jsem tušit, že v Masvingo před několika lety došlo k hladovým protestům. Tajná policie nechce pochopit, že podobnými akcemi nadělá vlastně víc škody, než může udělat jedna fotka žebračky. Později jsem byl zatčen i v Harare, za to, že jsem na ulici rozdával svoje kresby. Byl jsem podezřelý už tím, že jsem cestoval bez jakéhokoli doprovodu sám. Nejen já, ale i jiní umělci měli podobné zážitky. Dan Halter z Harare, který dnes žije v Kapském Městě, byl před dvěma lety v hlavním městě při natáčení videa rovněž zatčen. Do své rodné vlasti se už nesmí vrátit.

Všudypřítomná tajná policie, cenzura a zákaz společenské a politické diskuse ovlivňují život celé země. Vše prostupuje pocit strachu.

Tak vznikla kultura nevědění a dezinformace. V Zimbabwe se sice staví školy, ale vyučovacím jazykem je výlučně angličtina. Knihy jsou vzácností. Objevil jsem pouze tři knihkupectví, v nichž se prodávají knihy psané v shona nebo ndebele, dvou nejčastěji používaných jazycích v zemi, a v nich jsem našel jen zaprášené, mizerně zpracované výtisky, pojednávající buď o divoké zvěři nebo o heroickém boji proti bělochům. Importované knihy jsou zatíženy „trestnými“ cly až do výše sta procent, a jsou kvůli tomu téměř nedosažitelné.

Ani televize, kterou si tak jako tak nemůže zdaleka každý dovolit, na tom není lépe; v kulturních pořadech tancují ženy v růžových joggingových úborech tance osvobozovacího boje a mladí hip-hopoví zpěváci zpívají oslavné ódy na Mugabeho a jeho manželku. Nepřipomíná to asijské diktátory?

Pro umění tohle všechno nevěstí nic dobrého. Mnoho umělců odchází do ciziny, ponejvíce do Jižní Afriky, kde se umělecká scéna v posledních letech velice rozvinula a společenskokritické umění je zde teměř povinností. V Zimbabwe je situace naprosto odlišná, tady se umělci, více či méně nadaní, pokoušejí o výtvory v proslaveném Shona stylu plastiky z kamene. Tento sochařský styl vyvinuli v padesátých letech dvacátého století převážně běloši a mnozí Zimbabwané v něm spatřují šanci ke společenskému vzestupu. Po celé zemi lze vidět pole posetá kamennými hrochy či matkami s dětmi. Inflace těchto výtvorů ale nevede nikterak k jejich zkvalitnění a naděje, že těch pár turistů, kteří zemi navštíví, si něco takového koupí, je mizivá.

Rovněž v malířství člověk stěží narazí na něco zajímavého, scénu ovládá realismus, nezřídka s nádechem expresionismu. S oblibou je zobrazována divoká zvěř, nebo opět výjevy matek s dítětem, občas romantizované chatrné příbytky v Townships či ubohý život černých farmářů, orajících motykou svá políčka. Mnozí interpretují svá díla politicky: muž, prchající před hadem má znázorňovat prostý lid, který utíká před tajnou policií. No budiž...

Náklady k získání barev a plátna jsou přitom enormní, mnozí pro ně jezdí do sousedních zemí, Botswany, Zambie nebo Mozambiku. Mnoho umělců je autodidakty. V Harare existuje sice umělecká škola, napojená na Národní galerii, která je financována z Norska, učitelé na ní ovšem jen stěží mohou přispět k výuce, úroveň jejich vědomostí odpovídá tak asi úrovni studenta reálky někde v Evropě. Jen málokdy kupříkladu využívají knihovnu Národní galerie. Kurátoři, jako je Raphael Chikukwa, který na posledním Bienále v Benátkách realizoval skutečně velmi dobrý pavilon, jsou v Zimbabwe výjimkou. Spolu s kolegy v Národní galerii Bulawayo dělá, co může, v zemi, kde se moci zuby nehty drží bestie jako Robert Mugabe, stojí ale na ztracené vartě.

Proto všichni jebejte Mugabeho a jeho ženu. Aby se v této zemi mohlo umění konečně začít rozvíjet. Aby mohl každý konečně číst knihy. Aby se mohl každý svobodně vyjadřovat. Aby se lidem v Zimbabwe dařilo líp. Jebejte Mugabeho a jeho chamtivou a na Gucciho vysazenou manželku, aby se v Zimbabwe lidi přestali bát.

 

 

Z němčiny přeložil Filip Jirouš.





20.05.2013 14:32

Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Nevíte jak volit? Jste vyděšeni chmurnými průzkumy, ztraceni ve volebních slibech a zmateni mnohoznačnými analýzami expertů?...
Více informací...
3,80 EUR
4 USD
BĚHEM ČETBY BY SE MOHLO NĚKOMU ZDÁT, ŽE NAVZDORY SVÝM PŘEDCHOZÍM TIRÁDÁM SMĚŘUJI OD LOUTEK K HERCŮM. TO ZDÁNÍ BY BYLO SPRÁVNÉ,...
Více informací...
9,60 EUR
10 USD
Back to Roots Issue
Více informací...
6,50 EUR
7 USD
American Issue
Více informací...
6,50 EUR
7 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.