GANGY V NEW YORKU

Richard Prince “Nurse Paintings”
Barbara Gladstone Gallery
Jedna z nejprestižnějších newyorských galerií, známá svou až nudnou opatrností, šla opět najisto. Vystavuje stálici amerického současného umění, podivína a všeuměla Richarda Prince. Reflexí jeho zřejmého zájmu a vztahu k pop kultuře jsou rozměrná plátna zdravotních sestřiček. Dychtivý sběratel knih Prince použil jako podklad pro svá plátna nazvětšované tisky zdravotních sester v bílých stejnokrojích z přebalů oblíbených pulp románů.
Pak už jen lil, kapal a rozmazával opakovaně přes sebe lesklé transparentní vrstvy barev, skrz něž se tajemně vynořuje to, co ze sestřiček zbylo. Vytvořil řadu monumentálních, vzájemně nepříliš odlišných obrazů, na kterých je patrná autorova obsese ejakulací a lehká obliba sadismu.

Miguel Calderón “Forcing the Forces of Nature”
Andrea Rosen Gallery
19. září – 25. října, 24 street
Miguel Calderón je umělec vyrůstající a žijící v Mexico City. Jeho výstava Forcing the Forces of Nature (překlad do češtiny ještě dodává na humorné ironii Nátlak na tlaky přírody) obsahuje vše, co bychom od obyvatele přeplněného megaměsta čekali. Sám připodobňuje svou výstavu k Vonnegutově knize Jatka č. 5, v níž jsou okamžiky z minulosti a budoucnosti vzájemně propleteny bez jakékoliv logické linky či rozdělení. Kromě nelineární časové linky reflektoval světskou i duchovní povahu lidských prožitků, zamyslel se nad ekologií a nezapomněl ani na přímé zobrazení života a smrti – a to vše ještě skrz síto autobiografických zážitků či projekcí. Dalo by se říct, že škála výrazových prostředků je zrovna tak barvitá. Na ploše cca šedesáti metrů čtverečních najdete barevné fotografie rodin polehávajících po pikniku v trávě i série fotografií mladého muže s kolem BMX a jestřábem – autorova sentimentální reminiscence na dětství. V prostoru mezi jestřábem a mrtvolami stojí tři rozměrné pseudopopartové sochy Resistol 5000, hlavou dolů obrácené plechovky od lepidla, jejichž obsah vytéká ven a chystá se znečistit přírodu nebo umožnit psychedelické čichací výlety, které jsou mezi mexickou mládeží oblíbenou zábavou. Folklórní dřevěná lakovaná instalace Bar Rustico Montanoso vtipně odráží chaos a přitažlivý nevkus barů a jídelen, kam lidé z města odjíždějí na víkendy odpočívat. Doplňuje ji taktéž dřevěná variace na téma přírodní veřejné toalety versus všudypřítomná technologie, která je asi nejsilnějším dílem této jižansky vřelé výstavy.

Janine Antoni “To draw a line”
Luhrin Augustine (Gallery)
Američanka Janine Antoni je galerií Luhrin Augustine reprezentována od roku 1996 a patří mezi dobře známé autory. Její tvorbu najdeme mimo jiné i ve sbírkách The Whitney Museum, Guggenheim Museum i MOMA.
To draw a line je sochařská práce s určitými prvky ready-made. Dva industriální, dvaapůlmetrové kovové kotouče stojí v protilehlých rozích galerie a spojuje je sedmimetrové konopné lano. To maximálně napíná tíha několika desítek olověných cihel uvnitř objektů. Antoni ručně upletla třicet metrů provazu, jež se hadovitě vine po podlaze a obtáčí se kolem levého kotouče. Plynule se mění v průmyslově zpracovaný provaz, vinoucí se kolem druhého kola a pak zase umělkyní rozpletený do původního několika-metrového chomáče příze.
Během vernisáže Antoni přecházela po napnutém provaze, dokud neztratila rovnováhu a nespadla do příze. Stejný materiál, co ji při performanci udržel nahoře, ji nakonec uchránil před zraněním. Antoni tak manifestuje myšlenku, že “rovnováha” není optimální stav, ale spíše letmý okamžik, který všichni zažíváme v obklopující disbalanci.

PS1
Centrum současného umění
PS1 pro mě vždy bývalo něčím jako Mekkou umění a známkou kvality. Že se něco změnilo, mi došlo hned za vstupní betonovou branou, kde visela první část expozice. Trochu realistické, trochu stylizované kovové sochy oběšených psů v životní velikosti (a la David Černý) lemují zdi prostorného dvora před budovou. Potom jsem už radši instalaci v menším vedlejším prostoru, ze štěrku vykukující obří lidskou hlavu (nebezpečně připomínající Olbrama Zoubka, 20x většího), radši brala jako vtip.
PS1 hostovalo čtyři výstavy a menší projekty roztroušené všude možně, které se ne vždy podařilo najít.
Renomovaný kurátor švýcarského původu Harold Szeeman připravil rozsáhlou putovní výstavu čítající dvacet umělců The Real Royal Trip, která se má vztahovat ke čtyřem Kolumbovým cestám do Nového světa a zkoumat současné španělské a latinskoamerické umění v kontextu mezinárodního uměleckého světa. Vybraní umělci jsou z výchozí země Kolumbovy plavby (Španělska) a zemí, které navštívil (Kuba, Kostarika, Brazílie). Kromě několika málo autorů, viz Ernesto Neto, je “Royal Trip” spíše polopatickým “horror tripem”, jehož součástí jsou právě výše zmínění psi.
Výstava New Barbarians od partnerů v životě i umění, Britů Sue Websterové a Tima Noblea, byla tím, co mě zachránilo od úplného rozladění.

01.03.2003